Jacques Rivette

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques Rivette
Jacques Rivette, 2006
Jacques Rivette, 2006
Narození 1 . března 1928
Rouen, Francie Francie
Úmrtí 29. ledna 2016 (ve věku 87 let)
Aktivní roky 19482009

Jacques Rivette (1. března 1928 Rouen29. ledna 2016[1] Paříž) byl francouzský filmový režisér, herec a filmový kritik.

Osobní a profesní život[editovat | editovat zdroj]

Spolu s Jean-Luc Godardem patřil mezi experimentální představitele režie Francouzské nové vlny (Nouvelle vague). Obdivoval tehdejší americkou kinematografie, zejména snímky natočené režiséry, jako byli Robert Aldrich, Howard Hawks nebo Frank Tashlin.

Jeho tvorba a profesionální vývoj se ubíraly nekonvenčními cestami, často ve svých filmech směšoval několik příběhů (romantický, mysteriozní, komický) a dával ve velké míře prostor herecké stylizaci. Na rozdíl od svých generačních souputníků však vždy používal pevný scénář, umožňoval však hercům textové improvizace.

Často zachycoval prolínání divadla, filmu a reality. Nechával herce jednat s nepravděpodobnými gesty a v zjevně předpřipravených choreografiích, které nikterak nesouvisely s realitou zachycovaného děje, spíše zobrazovaly jeho druhé roviny. Jeho estetika a dramaturgie zdůrazňovala záběry celků a polocelků namísto detailů tváří a upřednostňovala zachycování dlouhých, nesestříhaných pasáží umožňujících jednak proniknout skrz konvenční herectví a běžné filmově instantní zachycování reality, a jednak vytvářet až hypnotické plochy soustředící se na drobné detaily záběru: nechávající ožívat věci okolo jednajících postav. Vedlejším důsledkem toho bylo, že řada filmů má extrémně dlouhou stopáž a jejich promítání nebylo až do nástupu internetu nikterak časté. Například první díl experimentálního snímku Out 1 - Noli me tangere z roku 1970 trvá třináct hodin, ačkoli před uvedením byl zkrácen o čtyři a půl hodiny scén.

Mezi další experimentální díla se řadí například obě části nedokončené tetralogie Scény z paralelního života Duel (Karanténa) (1976) a Severovýchod (Noroît, 1976). Debutový Paříž nám patří (1958) přinesl do světa francouzské Francouzské nové vlny novou temnou atmosféru a motiv spiknutí, film Jeptiška (1965) způsobil ve své době cenzurní zákaz. Větší reakce z řad publika získal fantazijní yuppie příběh Céline a Julie si vyjely na lodi (1974). Rivette se celá léta potýkal s problémy kolem financování svých filmů. Z pozdější Rivettovy filmografie vyniká v Cannes oceněná Krásná hašteřilka (1991) na motivy románu H. de Balzac a mistrovské dílo Příběh Marie a Juliena (2003). Tyto filmy překračují estetiku Francouzské nové vlny směrem do stylu postmoderny.

Narodil se v Rouen. Roku 1950 se přidal k Ciné-Club du Quartier Latin a začal psát filmové kritiky pro malý filmový žurnál Gazette du Cinema. V tomto období natočil první krátkometrážní filmy Aux Quatre Coins (1950), Le Quadrille (1950) a Le Divertissment (1952). V roce 1952 začal přispívat do nejznámější francouzské kritické revue Cahiers du cinéma a s několika dalšími osobnostmi Éricem Rohmerem, Jean-Luc Godardem, François Truffautem, Claudem Chabrolem či Lucem Moulletem vytvořil základ Francouzské nové vlny. Roku 1958 zahájil práci na svém prvním celovečerním snímku Paříž nám patří s vypůjčeným vybavením.

Ve zralém věku pokračoval ve tvorbě divácky náročných filmů. Jeho posledním snímkem se stalo drama 36 pohledů z vrcholu Saint-Loup (2009). V roce 2012 média oznámila, že Rivette trpí Alzheimerovou chorobou.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režijní[editovat | editovat zdroj]



Herecká – film[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 – Haut bas fragile
  • 1995 – Lumière & spol.
  • 1994 – Jeanne la Pucelle I - Les batailles
  • 1979 – La Mémoire courte
  • 1956 – Le Coup du berger
  • 1950 – Le Château de verre

Herecká – dokumentární[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 – Cinéma de notre temps: Jacques Rivette, le veilleur (televizní film)
  • 1966 – Cinéma de notre temps: Jean Renoir, le patron (televizní film)
  • 1964 – Cinéma de notre temps: La nouvelle vague par elle-même (televizní film)
  • 1964 – Cinéastes de notre temps

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Rivette na anglické Wikipedii.

  1. Zemřel režisér nové vlny Jacques Rivette

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]