Válečný zajatec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o válečném zajatci. Další významy jsou uvedeny v článku Zajatec.

Válečný zajatec (anglicky prisoner of war, zkratka POW) je osoba, která se dostala do moci nepřítele v průběhu války nebo bezprostředně po jejím skončení. Jejich status a práva upravuje Třetí ženevská úmluva.

Válečným zajatcem je každý kombatant, je-li zadržen. Kombatant je osoba, která je oprávněna se účastnit nepřátelských akcí (tj. bojovat). S výjimkou zdravotnického a duchovního personálu jsou kombatanty všichni příslušníci pravidelných ozbrojených sil státu, jakož i příslušníci jiných ozbrojených sil (např. povstaleckých), které mají odpovědné velení. Nárok na status válečného zajatce mají ale též další osoby, které doprovázejí ozbrojené síly s jejich souhlasem (např. civilní posádky dopravních letounů, váleční dopisovatelé či dodavatelé služeb a zboží). Tradičně mají tento status též nejvyšší političtí představitelé znepřátelených stran. Válečnými zajatci jsou v případě zadržení rovněž civilní osoby, které se při příchodu nepřátelských ozbrojených sil chopily zbraně k obraně dosud neobsazeného území, kde žijí. Status válečného zajatce nezahrnuje neozbrojené civilisty zajaté během války, které chrání Čtvrtá Ženevská úmluva. Nárok na status válečného zajatce také nemají vyzvědači a žoldnéři. [1]

Zodpovědnost za válečné zajatce nemají jednotlivci ani vojenské oddíly, které je zajaly, ale mocnosti kterým náleží. Svou zodpovědnost, může mocnost přenést na jinou mocnost jejich přesunutím k ní s tím, že musí dopředu zjistit, jestli je schopna a ochotna zachovávat tuto úmluvu.

„S válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky.“[2] Válečný zajatec má právo na život, na respektování jeho osobnosti, poskytnutí bezplatného zdravotního ošetření, zaopatření podle jeho potřeby, na vyznávání náboženství i jeho výkonu a na rovné zacházení bez rozdílu, včetně vojenské hodnosti. Povinnosti válečného zajatce je při výslechu pravdivě udat: příjmení, jméno, hodnost, datum narození a matriční či jiný odpovídající údaj, který mu odpovídá, je-li intervenován, musí zdravit důstojníky mocnosti, s vyjímkou je-li důstojník, kteří zajatecký tábor zpravují. Mocnosti mají povinnost vybavit jednotlivce bojující v jejich řadách průkazem totožnosti, který jím nesmí být odebrán.

Majetek válečného zajatce, nemůže být zabaven, pouze z hlediska bezpečnosti. Odebrány mohou být pouze zbraňe, kůň, vojenská výzbroj a válečné dokumenty, zbytek zahrnující ošacení, předměty denní potřeby, výstroj pro jejich ochranu (přilby, plynové masky apod.), odznaky hodnosti a národnosti, vyznamenání a předměty mající zejména osobní nebo citovou hodnotu se nesmějí válečným zajatcům odebrat. Peněžní částky, mající zajatec u sebe, se odeberou pouze pod dohledem a na rozkaz důstojníka až bude do zvláštního rejstříku zapsána výše částky a majitelův osobní podpis, od důstojníka obdrží potvrzenku. Odebrané předměty a obnosy se vydají v původní formě na konci zajetí.

Němečtí váleční zajatci vedeni Sovětskými vojáky ulicemi Kyjeva

Mocnost, jíž jsou zajatci, může zajatcům uložit závazek, nevzdalovat se nebo nepřekračovat danou hranici tábora, tedy je omezit ve volnosti pohybu - intervenovat je. Intervenování zajatce je povoleno, jeli uskutečněno v budovách postavených na pevné zemi a zajišťující všechny základní podmínky hygieny a zdraví.Tabory intervence válečných zajatců, musejí splňovat podmínky, které vymezuje a blíže popisuje dokument Třetí ženevská úmluva v článcích 21 - 48 .

Mocnosti mohou udělit zajatcům přiměřenou práci související se správou, zařízením a udržováním jejich tábora, nebo v blíže specifikovaných pracech, spadajících do určitých kategorií a to pro to, aby dbali jejich fyzickému i psychyckému zdraví, kategorie jsou blíže popsány v článku 50 Třetí ženevské úmluvy. [3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PECKA, Jindřich. Váleční zajatci na území Protektorátu Čechy a Morava. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995. 325 s.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PŘÍRUČKA VOJÁKA AČR. 2. vyd. Vyškov : Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2007. 252 s. Dostupné online. S. 14.  
  2. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů [online]. 12. srpen 1949, [cit. 2016-05-14]. Dostupné online.  
  3. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů [online]. 12. srpen 1949, [cit. 2016-05-14]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]