Adelina Pattiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adelina Pattiová
Základní informace
Narození19. února 1843
Madrid
Úmrtí27. září 1919 (ve věku 76 let)
Brecon
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Grave of Cederstrom
Žánryklasická hudba a opera
Povoláníoperní pěvkyně a hudební skladatelka
Nástrojehlas
Hlasový oborkoloraturní soprán a soprán
OceněníZlatá medaile Royal Philharmonic Society (1895)
Litteris et Artibus (1900)
Manžel(ka)Ernesto Nicolini (od 1886)
RodičeCaterina Barili
PříbuzníCarlotta Patti[1] a Amelia Patti (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adelina Juana Maria Pattiová, nepřechýleně Adelina Patti (19. února 1843 Madrid, Španělsko27. září 1919 zámek Craig-y-Nos, Brecon, Wales) byla italská operní pěvkyně. Vynikla díky svému koloraturnímu sopránu. Byla význačnou představitelkou belcantových operních rolí.[2]

Život a operní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jejími rodiči byli italští operní pěvci Salvatore Patti a Caterina Chiesa Barilli, kteří v době jejího narození působili ve Španělsku. Pěvkyní se stala i její starší sestra Carlotta Patti. Od roku 1844 žila rodina ve Spojených státech.

Adelina Pattiová v roce 1863. Obraz Franze Xavera Winterhaltera.

Poprvé vystoupila v roce 1859 v newyorské Academy of Music v náročné titulní roli opery Lucie z Lammermooru od Gaetana Donizettiho.[3] Vystupovala v Bílém domě před prezidentem Abrahamem Lincolnem. O jejím úspěšném turné po Evropě v letech 1869 až 1870, při němž navštívila i Rusko, se zmiňuje Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Anna Kareninová. V pozdějším období své činnosti vydala více než třicet gramofonových nahrávek. Byla jí udělena zlatá medaile Royal Philharmonic Society a cena Litteris et Artibus. K jejím obdivovatelům patřil Giuseppe Verdi. Je po ní pojmenován kráter Patti na Venuši.

Pattiová byla nejlépe placenou pěvkyní své doby. Při svém turné po Spojených státech v roce 1903 obdržela za každý ze svých 60 koncertů 5 000 dolarů ve zlatě. Byla známa svými nevypočitatelnými rozmary; po USA cestovala zvláštním vlakem a vozila s sebou padesát kufrů. Její velkou zálibou byl kulečník. Ovládala italštinu, španělštinuangličtinu.

Naposledy vystupovala v roce 1914, pak se uchýlila na své letní sídlo Craig-y-Nos ve Walesu, kde se po ní zachovalo zámecké divadlo.[4] Zemřela 27. září 1919 na svém zámku v městysi Brecon ve Walesu. Podle svého přání je pochována na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

Byla třikrát vdaná, jejím druhým manželem byl francouzský tenor Ernesto Nicolini.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Patti. In: Riemannův hudební slovník.
  2. Pattiová Adelina. Leporelo.info [online]. [cit. 2021-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29. 
  3. Proslulá sopranistka Adelina Patti zemřela před sto lety [online]. 2019-09-26 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  4. Zámecká a dvorní divadla II. Hudební rozhledy [online]. [cit. 2021-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-26. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]