Charles Gounod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Charles Gounod
Charles Gounod
Rodné jméno Charles-François Gounod
Narození 17. června 1818
Francie Paříž, Francie
Úmrtí 18. října 1893 (ve věku 75 let)
Francie Saint-Cloud, Francie
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Hřbitov Auteuil
Alma mater Národní konzervatoř hudby a tance
Lycée Saint-Louis
Povolání hudební skladatel, hudebník, muzikolog a hudební pedagog
Manžel(ka) Anna Zimmerman
Významná díla Philémon et Baucis
Papežská hymna
Romeo a Julie
Faust
Ocenění Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1871)
Římská cena
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles-François Gounod (17. června 1818, Paříž, Francie18. října 1893, Saint-Cloud) byl francouzský skladatel, který se proslavil zejména operami Faust (1859) a Romeo a Julie (Roméo et Juliette; 1867).

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Charles-François Gounod se narodil 17. června roku 1818 v Paříži jako syn talentovaného malíře (který zemřel, když byly chlapci pouze čtyři roky) a jeho ženy, která byla vynikající klavíristkou. Ta rozpoznala jeho výjimečné schopnosti, když ho učila hrát na klavír, a dala jej k česko-francouzskému skladateli Antonínu Rejchovi (1770 - 1836), k jehož dalším žákům patřili mimo jiné např. Hector Berlioz, Ferenc Liszt nebo César Franck.

Charles Gounod na fotografii od Nadara, zřejmě z roku 1887

Po studiu na pařížské konzervatoři získal v roce 1839 cenu Grand Prix de Rome za svou dramatickou scénu Fernand. Řím udělal na mladého Gounoda veliký dojem; byl hluboce zasažen duchovní hudbou šestnáctého století, především Palestrinou, a stal se hluboce věřícím. Před návratem do Paříže navštívil Vídeň (kde získal objednávku na dvě mše), Berlín a Lipsko. V Lipsku pobýval u rodiny Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a postupně si tam zamiloval chorální hudbu Johanna Sebastiana Bacha.

Gounodův hrob na pařížském hřbitově Auteuil

Po návratu do Paříže, kde působil jako varhaník v chrámu Missions Entrangères, zde založil svůj vlastní církevní sbor, který vycházel spíše z Palestriny a Bacha než z jeho doposud oblíbeného Rossiniho. Jednu dobu uvažoval Gounod, že vstoupí do služeb církve a začal studovat teologii. Dokonce se již podepisoval jako Abbé Gounod, ale nakonec se „po pěti letech ticha“ rozhodl, že se vzdá myšlenky stát se knězem a obrátil svou pozornost na světštější záležitosti. Stejně jako většina tehdejších ambiciózních mladých francouzských skladatelů hledal i Gounod úspěch v tvorbě pro operní scény.

Do „černého“ se trefil až na čtvrtý pokus se svou operou Faust (1859) s námětem Johanna Wolfganga Goetheho, která sklidila neuvěřitelný úspěch a z Gounoda udělala ihned po své premiéře nejznámějšího francouzského skladatele. Poté následovala další, o něco méně úspěšná díla jako Mireille (1864) a Romeo a Julie (1867), obě uvedená poprvé v Théâtre-LyriquePaříži.

Po vypuknutí francouzsko-pruské války v roce 1870 odvezl Gounod svou rodinu raději do Anglie, kde byli v bezpečí. V Londýně žil celých pět let a nemálo fascinoval tamní viktoriánskou společnost četnými mimomanželskými vztahy. Založil zde nový sbor (později se stal i členem Královské chorální společnosti), který řídil v roce 1871 při slavnostním otevření velké koncertní síně Royal Albert Hall.

Po návratu rodiny do Francie byla v roce 1877 poprvé uvedena jeho velká opera Cinq-Mars, která však postupně zmizela z jevišť. V současnosti je opět hrána.

V posledních letech svého života psal Gounod převážně duchovní skladby, které odpovídaly spíše anglickému vkusu a jimiž si byl schopen vydělat velmi dobré honoráře. Některé z jeho oper, zejména legendární Faust, jsou dodnes známé a oblíbené. Stejně tak i jeho sentimentální písně, které byly ve světě neobyčejně populární. Snad nejznámější z těchto drobných skladeb je zhudebnění modlitby Ave Maria, založené na starší skladbě Johanna Sebastiana Bacha. Rovněž jeho mše a oratoria byly hrány po celé Evropě. Gounodův světový úspěch podtrhlo nakonec udělení Řádu čestné legie v roce 1888.

Charles Gounod zemřel 18. října roku 1893 v Saint-Cloud ve Francii jako bohatý muž. Jako skladatel je stále uznávaný jak ve Francii, tak v celém světě. Byl pohřben na hřbitově Auteuil v rodné Paříži.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho hrob na pařížském hřbitově Auteuil (náhrobek)

Opery[editovat | editovat zdroj]

Oratoria[editovat | editovat zdroj]

Památník Charlese Gounoda v Paříži

Symfonie[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1 D dur, (1855)
  • Symfonie č. 2 Es dur
  • Symfonie č. 3

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Chorální kvartet a moll
  • Chorální kvartet č. 1 c moll »Le petit quatuor«
  • Chorální kvartet č. 2 A dur
  • Chorální kvartet č. 3 F dur
  • Malá symfonie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Gounod na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]