Giovanni Pierluigi da Palestrina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giovanni Pierluigi da Palestrina
Giovanni Pierluigi da Palestrina.jpg
Narození 1525
Palestrina
Úmrtí 2. února 1594 (ve věku 68–69 let)
Řím
Povolání dirigent, hudební skladatel, sbormistr a hudební pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Pierluigi da Palestrina (kolem 1525?, Palestrina – 2. února 1594, Řím) byl italský hudební skladatel a varhaník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Palestrina se narodil v obci Palestrina nedaleko Říma, která byla v té době součástí Papežského státu. Poprvé navštívil Řím v roce 1537. Byl sboristou v bazilice Santa Maria Maggiore. Studoval u Robina Mallaperta a Firmina Lebela. Většinu svého života pak prožil v Římě.

Palestrina tvořil v severoevropském stylu polyfonie, převážně pod vlivem nizozemských skladatelů Guillaume Dufaye a Josquina des Preze, kteří v té době působili v Itálii.

V letech 1544–1551 byl Palestrina varhaníkem ve svém rodišti, v katedrále sv. Agapita (Cattedrale di Sant'Agapito martire). Jeho první skladby, sbírka mší, zaujaly papeže Julia III. natolik, že v roce 1551 jmenoval Palestrinu sbormistrem a hudebním ředitelem pěveckého sboru Cappella Giulia působícího ve Svatopetrském dómu ve Vatikánu. Mše této sbírky byly prvními ryze italskými duchovními skladbami. Do té doby pocházela většina v Itálii provozované chrámové hudby od skladatelů z Nizozemska, Francie, Portugalska a Španělska. Sbírka byla koncipována podle sbírky mší španělského skladatele Cristóbala de Morales. Dřevoryt na přední straně obálky je téměř přesnou kopií jedné ze sbírek mší tohoto skladatele.

V následujícím desetiletí působil jako sbormistr i v dalších římských kostelech, jmenovitě v Lateránské bazilice (1555–1560) a v bazilice Panny Marie Sněžné (1561–1566). V roce 1571 se vrátil do baziliky svatého Petra a zůstal tam po zbytek svého života. Roku 1577 byl papežem Řehořem XIII. pověřen reformovat Gregoriánský chorál podle pravidel Tridentského koncilu.

Sedmdesátá léta byla pro Palestrinu tragická. V morových epidemiích přišel o manželku, bratra i dva syny. Zdá se, že v té době uvažoval, že se stane knězem. Nicméně se znovu oženil s bohatou vdovou. Tím konečně získal finanční nezávislost (jako sbormistr nebyl příliš dobře placen) a bylo mu tak umožněna tvůrčí práce až do smrti. Zemřel na zánět pohrudnice v roce 1594. Byl pohřben ve stejný den, kdy zemřel, v prosté rakvi s olověnou deskou, na které byl nápis Libera me Domine. Pohřeb se konal ve Svatopetrském dómu. Jeho hrob byl později překryt novou výstavbou a pozdější pokusy o jeho nalezení nebyly úspěšné.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle spojil hudební myšlenky, které byly populární v Římě s tzv. nizozemskou hudební školou, a tím vlastně vytvořil styl, který se nazývá po něm palestrinovský styl, neboli a capella (tj. zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů). Jeho skladby prosluly klidem a vyvážeností. To z nich i díky přizpůsobení rytmu latině udělalo vzor katolické chrámové hudby na dlouhou dobu.

Rozsah jeho díla je obrovský, složil 105 mší, více než 300 motet, 68 ofertorií, 35 Magnificat, 11 litanií, čtyři až pět sbírek žalmů, 42 duchovních madrigalů, 91 madrigalů světských a nejméně 75 hymnů.

Existují dvě úplné edice Palestrinova díla. 33-dílné vydání nakladatelství Breitkopf and Härtel v Lipsku (editor Franz Xaver Haberl) a 34-dílné vydání vydávané v letech 1939–1999 italským Institutem pro historii hudby v Římě (ed. R. Casimiri, L. Virgili, K. Jeppesen, L. Bianchi, G. Rostirolla).

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marco Della Sciucci: Giovanni Pierluigi da Palestrina, Palermo, L'Epos, 2009. ISBN 978-88-8302-387-3
  • Opere Complete di Giovanni Pierluigi da Palestrina, ed. R. Casimiri, L. Virgili, K. Jeppesen, L. Bianchi, G. Rostirolla, Roma, Istituto Italiano per la Storia della Musica, F.lli Scalera, 1939-1999 (úplné vydání Palestrinova díla).
  • Reinhold Schloetterer: Palestrina Compositore. Palestrina, Fondazione Giovanni Pierluigi da Palestrina, 2001.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]