Julius III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Svatost
Julius III.
221. papež
Církev římskokatolická
Zvolení 7. února 1550
Uveden do úřadu 22. února 1550 (intronizace)
Pontifikát skončil 23. března 1555
Předchůdce Pavel III.
Nástupce Marcel II.
Znak Znak
Svěcení
Biskupské svěcení 12. listopadu 1514
světitel Antonio Maria Ciocchi del Monte
Kardinálská kreace 22. prosince 1536
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • arcibiskup arcidecéze Manfredonia (jm: 18.3.1513 – rez: 25.6.1544)
  • biskup diecéze Pavia (jm: 13.3.1521 – rez: 3.6.1530)
  • kardinál-kněz u San Vitale (jm: 15.1.1537)
  • kardinál-kněz u Santa Prassede (jm: 11.10.1542)
  • kardinál-biskup suburbikální diecéze Palestrina (jm: 5.10.1543)
  • biskup diecéze Pavia (jm: 4.6.1544)
Zúčastnil se
  • papežské konzistoře: 1536 (kreován kardinálem); konkláve: 1549/1550 (zvolen papežem); papežské konzistoře: říjen a listopad 1551, 1552 a 1553
Osobní údaje
Rodné jméno Giovanni Maria Ciocchi del Monte
Datum narození 10. září 1487
Místo narození Řím, Papežský stát Papežský stát
Datum úmrtí 23. března 1555
(ve věku 67 let)
Místo úmrtí Řím, Papežský stát Papežský stát
Místo odpočinku Grotte Vaticane
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius III., vlastním jménem Giovanni Maria Ciocchi del Monte (10. září 1487 Řím23. březen 1555 Řím), byl papežem mezi lety 1550 a 1555.

Život[editovat | editovat zdroj]

Giovanni Maria Ciocchi del Monte se narodil 10. září 1487 v Římě. Pavel III. ho jmenoval kardinálem baziliky San Vitale a ustanovil jej prvním předsedajícím zasedání Tridentského koncilu. Papežem byl zvolen 7. února 1550, v 70. den konkláve.

Pontifikát[editovat | editovat zdroj]

Ciocchi se jako papež nechoval nijak asketicky, již v počátku svého pontifikátu obnovil tradici zábav a římských karnevalů. V roce 1551 však přikázal obnovit jednání tridentského koncilu. Papežovy pokusy vrátit Anglické království do lůna Říma se však nezdařily.

Vztah s Innocenzem[editovat | editovat zdroj]

Innocenzo Ciocchio Del Monte (1532–1577) byl původně žebrák v Parmě, kde ho 14letého roku 1546 na ulici potkal tehdy ještě kardinál Giovanni Maria Del Monte, Innocenzo se Giovannimu zalíbil a ten začal poskytovat štědré dary Innocenzovu otci a nakonec přesvědčil svého bratra, Bladovina Ciocchia Del Monte, aby Innocenzia adoptoval, čímž se Innocenzo stal tedy Giovanniho adoptivním synovcem.

Po začátku pontifikátu Julius III. hned ještě v roce 1550 jmenoval tehdy ještě 17letého Innocenza kardinálem, Innocenzo neměl téměř žádné vzdělání, byl prakticky negramotný a neměl žádnou předchozí kariéru v církvi. Během zbytku pontifikátu poskytl Julius kardinálovi Innocenzovi značné výhody (jmenoval ho kardinálem-synovcem, což byla nejdůležitější administrativní funkce na papežském dvoře, např. kontrolující papežskou korespondenci) a značné majetky, zejména mu svěřil do správy řadu klášterů (Mont-Saint-Michel v Normandii, Frascati, Svatého Zena ve Veroně a mnohé další). Innocenzova neschopnost vykonávat úřad kardinála synovce vedla k postupnému nahrazení této funkce funkcí kardinála státního sekretáře.

Jeví se pravděpodobné, že příčinou masivní podpory a protežování Innocenza ze strany Julia III. byl romantický a sexuální vztah těchto dvou mužů, jak se o něm zmínil například benátský velvyslanec na papežském dvoře v době Juliova pontifikátu, Matteo Dandolo; napsal, že papež „ho (Inocenza) bral do svojí ložnice a svojí vlastní postele“. Podobně francouzský básník Joachim du Bellay, který žil v Římě v době Juliova pontifikátu a svůj negativní názor na vztah dvou mužů vyjádřil ve dvou sonetech vydaných ve sbírce Les regrets roku 1558.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Wierusz Kowalski: Encyklopedie papežství, Praha 1994

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Pavel III.
15501555
Julius III.
Nástupce:
Marcel II.