Léo Delibes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Léo Delibes
Delibes Leo Luckhard.png
Narození21. února 1836
La Flèche
Úmrtí16. ledna 1891 (ve věku 54 let) nebo 16. února 1891 (ve věku 54 let)
Paříž
Místo pohřbeníMontmartre
Alma materNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povoláníhudební skladatel, vysokoškolský učitel, hudebník a varhaník
ZaměstnavateléThéâtre-Lyrique (od 1855)
Opéra national de Paris (od 1863)
Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži (od 1880)
Oceněnídůstojník Řádu čestné legie
PříbuzníMiguel Delibes Setién (prasynovec)[1]
Miguel Delibes de Castro (prasynovec)[2]
Germán Delibes de Castro (prasynovec)[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Léo Delibes, cca 1870

Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes (21. února 1836, St. Germain du Val16. ledna 1891, Paříž) byl francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu, neboť byla dcerou operního pěvce. Delibesův otec však brzy zemřel a matka ho vychovávala se strýcem. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Svou hudební dráhu započal v roce 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř, kde studoval u Adolpha Adama. Později začal brát i lekce zpěvu a brzy se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem učitele Adama začal skládat operety, pročež se stal v roce 1864 vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 byl též v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot varhaníkem. V roce 1871 se ve věku 35 let oženil s Léontine Estelle Denainovou.

Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro divadlo Folies-Nouvelles. Ve spolupráci s Léonem Minkem zkomponoval balet La Source (1866), dále balet Coppélia (1870), po níž následoval balet Sylvia (1876). Tyto balety setrvaly na baletních repertoárech dodnes.

Delibes byl tedy v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle (1880) a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“.[zdroj?]

Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik příjemně rytmických písní, včetně známé „Les Filles de Cadiz“, ale také kantátu na téma Alžírska Le Jardin Animé. Zkomponoval také několik děl pro divadlo a několik skvělých operet. Jeho život zásadně ovlivnilo i jeho jmenování profesorem na konzervatoři v roce 1881, které vedlo jeho poněkud lehkomyslnou, ostýchavou povahu k tomu, že upadl do nečinnosti (napsal pouze jednu nedokončenou operu Kassya) a to až do své smrti v roce 1891. Je pohřben v Paříži na Cimetière de Montmartre.

Delibesova hudba ovlivnila mnoho skladatelů z celého světa. Mezi ně ale patří i takoví velikáni jako Čajkovský, kterého zásadně zaujal balet Sylvia, ale také Saint-Saëns nebo Claude Debussy.

Hlavní dílo[editovat | editovat zdroj]

La Source (1866)
Coppélia (1870)
Sylvia (1876)
Le boeuf Apis (1865)
La cour du roi Pétaud (1869)
Le roi l’a dit (1873)
Jean de Nivelle (1880)
Lakmé (1883)
Kassya (1893)
Deux sous le charbon (1856)
L'omelette à la Follembuche (1859)
  • Mélodie
Les filles de Cadix
Eglogue
Bonjour, Suzon!

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Ukázka z Delibusova baletu Sylvia
Ukázka z Delibusova baletu Sylvia

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]