Sláva Vorlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sláva Vorlová
Základní informace
Narození 15. března 1894
Olomouc
Úmrtí 24. srpna 1973 (ve věku 79 let)
Praha
Žánry opera
Povolání klavíristka, hudební skladatelka, pedagožka a hudební pedagožka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sláva Vorlová, rozená Miroslava Johnová, pseudonym Mira Kord (15. března 1894 Náchod24. srpna 1973 Praha) byla česká hudební skladatelka, jenž patří mezi nejoriginálnější české hudební skladatele 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z hudební rodiny, její otec Rudolf John byl kapelníkem v Náchodě, její matka Emilie Johnová byla zpěvačka a klavíristka.

Nejprve studovala zpěv u Rosy Papierové na Hudební akademii ve Vídni, v roce 1915 přesídlila do Prahy kde soukromě studovala hru na klavír u Václava Štěpána a komponování u Vítězslava Nováka. Vykonala státní zkoušky ze zpěvu a a klavíru a stala se v Náchodě učitelkou hudby. V roce 1919 se provdala za podnikatele Rudolfa Vorla a posléze 15 let pracovala v jeho firmě.

V roce 1933 se vrátila ke komponování a složila smyčcový kvartet Beskydy. Další rok pokračovala ve studiu skladby na mistrovských kurzech u Jaroslava Řídkého na Pražské konzervatoři a soukromě studovala hru na klavír u Františka Maxiana.

Dne 8. května 1945 se stala svědkem popravy svého manžela nacistickým komandem SS, což byl pro ni osobně velmi traumatizující zážitek.

V roce 1948 začala spolupracovat s básníkem a libretistou V. H. Roklanem (což byl pseudonym Vladimíra Hlocha), který se stal jejím dalším životním partnerem.

Zemřela na rakovinu v Praze v roce 1973.[1][2]

V roce 1959 byla oceněna vyznamenáním Za vynikající práci. V roce 1971 byl v Náchodě založen Komorní orchestr Slávy Vorlové.

Dílo, výběr[editovat | editovat zdroj]

Její dílo zahrnuje hudbu vokální, orchestrální, komorní, operní a písňovou (včetně písní jazzových).

Opery[editovat | editovat zdroj]

Libreta vesměs V. H. Roklan.

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • Maličká země op. 7 (1942)
  • Zpěvy Gondwany op. 19 (1949)
  • My, lidé 20. století (1959)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Fantazie pro violoncello a orchestr, op. 6 (1940)
  • Symfonie pro velký orchestr, op. 18 (1948); věnováno Janu Masarykovi
  • Tango cantabile op. 23 (se zpěvem)
  • Božena Němcová op. 24, (orchestrální suita, 1952)
  • Symfonická předehra FOK op. 25 (1951)
  • Pastorální koncert pro hoboj s orchestrem op. 28 (1952)
  • Tři české tance op. 29 (1953)
  • Koncert a-moll pro trubku op. 31 (1953)
  • Doudlebské tance op. 36 (1954)
  • Memento. Experiment symphonic. op. 43 (1957
  • Slovácký koncert (Slovak Concerto) pro violu a orchestr, op. 35 (1954)
  • Koncert d-moll pro klarinet op. 41 (1956)
  • Koncert pro flétnu a orchestr op. 48 (1959)
  • Durynské tance op. 44 (1957)
  • Koncert pro basový klarinet a smyčcový orchestr, op. 50 (1961)
  • Kybernetické studie op. 56 (1961)
  • Dvojkoncert pro hoboj a harfu s orchestrem op. 59 (1963)
  • Bhukhar (Horečkoví ptáci) pro symfonický orchestr (1965)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Beskydy, smyčcový kvartet (1933)
  • Thema con variazioni op. 3 (1938)
  • Smyčcový kvartet č. 2 op. 5 (1939)
  • 5 bagatel pro violoncello a klavír op. 15 (1947)
  • Melodické variace op. 22 (smyčcový kvartet, 1950)
  • Nonet F-dur op. 20 (1940)
  • Fantasie na lidovou píseň z XV. století pro sólové housle op. 33 (1953)
  • Pantumy pro harfu solo op. 47 (1959)
  • Sonáta lyrica a tre pro housle, violu a kytaru, Op. 62 (1964)

Písně a sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Tři písně op. 2 (1935)
  • Tři písně op. 4 (1939)
  • Stesk op. 13 (1946)
  • Tři písně op. 14 (1947)
  • O lásce op. 17 (1947)
  • Srdce cikánovo op. 52 (1961)
  • Cikánovy písně op. 53 (1961)
  • Abeceda op. 91 (pro dva hlasy a klavír )

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Bílá oblaka (White Clouds), cyklus písní pro ženský pěvecký sbor a orchestr op. 8 (1942–43)
  • The dear little moon op. 39 (podle Karla Hynka Máchy, 1956)
  • The gift of song op. 40 (1956)
  • Imanence op. 88 – vydáno na gramofonové desce firmou Supraphon

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slava Vorlova [online]. [cit. 2010-10-14]. [1]. (anglicky) 
  2. Pečman, Rudolf(1974). Česká hudba. Czechoslovakia Ministerstvo kultury. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • V. H. Roklan: Konfese S. Vorlové (1973)
  • Cohen: International Encyclopedia of Women Composers (New York 1981, 2/1987)
  • Jindřich Roubíček: 40 let Komorního orchestru Slávy Vorlové. Náchodský zpravodaj, prosinec 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]