František Maxián
| Profesor František Maxián | |
|---|---|
 Zleva: František Maxián se svým učitelem prof. Vilémem Kurzem a spolužákem Zdeňkem Jílkem | |
| Narození | 9. listopadu 1907 nebo 19. listopadu 1907 Teplice-Šanov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. ledna 1971 (ve věku 63 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Slavín Vyšehradský hřbitov |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
| Povolání | klavírista, pedagog a učitel |
| Zaměstnavatel | Pražská konzervatoř |
| Děti | František Maxián[1] |
| Příbuzní | Jan Maxián[2] (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Maxián starší (9. listopadu 1907 Teplice-Šanov[3] – 18. ledna 1971 Praha) byl český klavírista a pedagog, profesor na Akademii múzických umění; jeho synem je František Maxián mladší, vnukem Jan Maxián.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 9. listopadu 1907 v Teplicích-Šanově. Na střední škole konzervatoře byl žákem žák prof. Romana Veselého, poté studoval na pražské mistrovské škole u Viléma Kurze. Po absolutoriu se věnoval práci pianisty v Českém rozhlase. Později se pod Kurzovým vedením znova vrátil ke klavírním studiím, jimiž dorostl na pianistu mimořádného formátu. Jeho vystoupení budila pozornost jak reprodukční úrovní, tak programem, který se obracel k významným dílům klavírní literatury (např. Prokofjevův Koncert C-dur, který roku 1938 hrál za řízení samotného autora, Novákův Pan, Dvořákův Klavírní koncert v úpravě Viléma Kurze, Smetanovy České tance). V roce 1948 hrál v Anglii v Manchesteru koncert Arthura Blisse, téhož roku uspořádal koncert české hudby v Paříži. Velké oblibě se těšil v Polsku (byl zvolen místopředsedou v Chopinově soutěži ve Varšavě roce 1949). Hrál rovněž skladby soudobých autorů.
Maxián byl pianista vzácné vyrovnanosti a ukázněnosti uměleckého projevu a nevšední technické dokonalosti. Jeho podání vynikalo především mužnými rysy, klidem, železnou rytmikou a velkorysou stavebnou plastikou, k níž se dopracovával pronikavou prací myšlenkovou.[zdroj?] Tyto vynikající osobní vlastnosti ho také předurčovaly ke dráze učitelské. Je pohřben nedaleko od svého učitele Viléma Kurze ve Slavíně na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Pedagog[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1927 do 1928 byl činný na hudební škole v Dubrovníku, roku 1939 se stal profesorem pražské konzervatoře. V roce 1947 stál spolu s Ilonou Štěpánovou-Kurzovou u zrodu katedry klávesových nástrojů pražské Akademie múzických umění. Z jeho žáků vynikli především Jan Panenka, Peter Toperczer, Marián Lapšanský, Josef Hála, Antonín Kubálek, Eva Glancová, a další. Pro svůj rozhled, pracovní svědomitost a pianistické zkušenosti, které získal u svého učitele a prohloubil vlastním přemýšlením, byl František Maxián vedle Ilony Kurzové předním nositelem a pokračovatelem Kurzovy pedagogické tradice.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-11-16]
- ↑ 29. února 2024. Dostupné online. [cit. 2024-03-01]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Teplice-děkanství
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Maxián
- Dr.Zdeňka Böhmová-Zahradníčková: Vilém Kurz, SNKL n.p. Praha 1954
- PhDr. Václav Štěpán: Maxian František, Ottův slovník naučný nové doby (1930-1943)[nedostupný zdroj]
Osoba František Maxián ve Wikicitátech
