Vilová kolonie na Barrandově

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Barrandovská vilová kolonie na skalnatém návrší nad Vltavou

Vilová kolonie na Barrandově v Hlubočepích na jihozápadním okraji Prahy vznikla z iniciativy bratrů Havlových na skalnatém návrší nad Vltavou mezi nově postavenou restaurací Barrandovské terasy a filmovými ateliéry. První domy byly postaveny roku 1929 v ulici Pod Habrovou, další v ulicích Barrandovská, Filmařská, Lumiérů (původně Na Habrové), Pod Ateliéry a Skalní. Vyhláškou č. 10/1993 sbírky 8/1993, vydanou Hlavním městem Prahou dne 28. 9. 1993 s účinností od 1. 11. 1993, je toto území součástí Městské památkové zóny Barrandov.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

čtvrť Ingleside od Aptos Park

Inspirací pro stavitele ing. Václava M. Havla pro vybudování zahradního města v Praze byla návštěva San Francisca a jeho moderních vilových čtvrtí v lednu 1924 při půlroční cestě po Spojených Státech Amerických, na kterou se vydal v listopadu 1923. Nejvíce jej zaujala vilová čtvrť Ingleside.[2] San Francisco bylo roku 1906 po velkém zemětřesení a následném požáru poničeno a v jeho okolí posléze vznikala nová zahradní města, budovaná převážně ze dřeva - lehké přízemní nebo jednopatrové vily s lehkou dřevěnou konstrukcí, garáží a zahradou. Americké soukromé stavební společnosti stavěly tyto domy systémem „real estate“ - na pozemcích se zavedenými inženýrskými sítěmi (elektřina, kanalizace, plyn, telefon a vodovod) postavily dům, který kompletně vybavily zařízením, a upravily zahradu.[3]

První regulační plán

Ing. Havel byl roku 1925 přizván ke konsorciu pro výstavbu nové pražské zahradní čtvrti, které založil Čechoameričan ing. Regenerm. Pro výstavbu zahradní čtvrti zvolili pozemky na skalnatém zalesněném hřebenu nad Dalejským potokem zvaném Na Habrové. Ing. Regenerml navrhl pro toto území podobné dřevěné vilky na klíč. Architekt a urbanista F.A.Libra přizpůsobil regulační plán pro potřeby konsorcia a toto území propojil se silnicí vedenou z Prahy do Hlubočep. Pražská obec ale plán zamítla s tím, že inženýrské sítě jsou příliš daleko a náklady na jejich výstavbu příliš vysoké.[3]

Druhý regulační plán

Ing. Havel však přesto roku 1926 začal s přípravnými pracemi, měl v plánu inženýrské sítě vybudovat na vlastní náklady. U firmy „Prastav, spojené pražské továrny na staviva, a.s.“ si zajistil předkupní právo na pozemky na Habrové; jejich majitelem se stal 4. února 1927. K projektu přizval vedoucího úředníka Státní regulační komise pro Prahu a okolí architekta Maxe Urbana, který vyhotovil nový regulační plán. Protože zastavěnost původních pozemků byla pouze 30 procent a náklady na infrastrukturu by tak byly vysoké, jednal s rodinou Hergetů o odkoupení dalších přilehlých pozemků. Podmínkou rodiny Hergetů bylo odkoupení také jejich zbývajícího majetku včetně zámečku Slovanka. S tím ing. Havlovi pomohl Rotary Club - klub vytvořil nové konsorcium, které zbylý majetek odkoupilo 28. dubna 1927.[3]

Roku 1927 vznikla „Obchodní a administrační kancelář výstavby zahradní čtvrti Barrandov v Praze XVI“. Max Urban se stal stálým spolupracovníkem kanceláře a architektonickým poradcem. Každý z budoucích majitelů měl být smluvně zavázán k předložení plánů k připomínkování, aby byla dodržena koncepce čtvrti a odpovídající úroveň staveb. Kancelář po kolaudaci domů opatřovala katastrální a popisná čísla. Bylo při ní také zřízeno zahradnické oddělení, které nabízelo návrhy zahrad, obstarávalo semena a sazenice stromů a keřů, úpravy terénu a zahradní údržbu. Údržbu veřejné zeleně a některých zahrad měla provádět chrudimská firma Josefa Vaňka. Terasy a opěrné zídky měly vznikat z místního bílého kamene.[3]

Urbanův regulační plán byl schválen Státní regulační komisí 20. října 1927. Plán zahrnoval kromě rodinných vil také cenově dostupné bytové domy a občanskou vybavenost - školu, poštu, hotel, obchody a restaurace. V regulačním plánu byla zachována přírodní zeleň lesíků a hájků. Celková výměra pozemků byla 54,8 hektaru, z toho jedna třetina byla přirozeně zalesněna. Zalesnění zabíralo společně s komunikacemi, hřištěm a háji 26,4 hektaru. Zbytek plochy byl určen k rozparcelování a zastavění - z jedné poloviny rodinnými vilami a bytovými domy, z druhé nebytovými budovami. Hlavní osou návrhu byla třída Na Habrové (Lumiérů) ukončená kruhovým náměstím (Kříženeckého náměstí). Na náměstí navazovala příčná ulice (Filmařská) a z úbočí skály ze strany Vltavského údolí sem vedla serpentinami hlavní nástupní silnice (Barrandovská).[3]

Výstava moderní architektury „Die Wohnung“
Le Corbusier, Weissenhof

Od 23. července 1927 do 17. února 1928 se ve Stuttgartu konala výstava moderní architektury „Die Wohnung“. Na vrchu Weissenhof vnikla ukázková kolonie moderních funkcionalistických domů vybavených nábytkem a dobovým technickým zařízením bytů, s modely a plány staveb, které byly realizovány v Americe a v Evropě. Nové konstrukční metody a hotové domy ukázaly moderní trendy v bydlení.[4] V moderním stylu zde navrhovali domy významní evropští architekt (Le Corbusier a jiní), celý projekt řídil autor brněnské vily Tugendhat Ludwig Mies van der Rohe. Železobetonový skelet umožňoval volné uspořádání dispozice (takzvaný volný půdorys), prostor mohl být členěn nenosnými příčkami, domy měly velké prosklené plochy a pásová okna, terasy na úrovni terénu i v ustupujících podlažích byly kryté nebo nekryté. Vily byly charakteristické svou hladkou bílou fasádou.[3]

Ing. Havel výstavu navštívil spolu s architektem Jaroslavem Fragnerem a rozhodl se vystavět na Barrandově kolonii domů ve funkcionalistickém stylu. Jaroslav Fragner ve spolupráci s architektem Jaromírem Krejcarem pak v letech 1928-1932 navrhl plány funkcionalistické osady v ulici Pod Habrovou.[5]

První etapa
Jaroslav Fragner, návrh domu

První etapa výstavby byla zahájena 27. června 1929 zároveň s otevřením nové silnice, po které byla podniknuta první veřejná jízda na vrchol Habrové. Nad Barrandovou skalou při nové silnici bylo nabízeno 21 parcel a na hlubočepské straně 17 parcel. V době zahájení oficiálního prodeje byla ale většina pozemků prodaná příbuzným a přátelům Havlovy rodiny. Do začátku 2. světové války majitelé postavili 11 moderních rodinných vil. Ukázková kolonie funkcionalistických vil navržená arch. Fragnerem však v ulici Pod Habrovou nevznikla pro různá přání stavebníků, stanovená koncepce ale dodržena byla - většina nově postavených vil měla rovnou střechu.[3]

Pravidla výstavby[editovat | editovat zdroj]

Ing. Havel s arch. Urbanem stanovili pro další výstavbu závazné stavební podmínky obsahující celkem 14 bodů.

Každému pozemku byla podle výměrové tabulky přidělena přípustná zastavitelná plocha. Všechny parcely měly nabízet vyhlídku a vily musely být situovány tak, aby si vzájemně vyhlídky nepřekrývaly. Proluky mezi sousedícími domy musely měřit nejméně tolik, co výška vyššího přiléhajícího objektu. Stavby měly stát nejméně šest metrů od hranice parcely a jejich předzahrádky u silnic měly mít šířku nejméně 5 metrů. Rodinné domy měly být izolované, obklopené zahradou a nesměly mít jakákoli dvorní křídla a zahradní či dvorní stavby. Jednotlivé domy směly být pouze jednopatrové bez podkroví, suterén směl být vybudován pouze pokud vyplynul z přirozeného terénu. Sklepní prostory směly být užívány výhradně jako sklepy, nikoli jako dílny nebo byty. Garáž musela být součástí půdorysu domu a její výměra byla počítána do stanovené maximální plochy. Pokud nebylo možné zřídit vjezd do garáže kvůli okolnímu terénu, byla povolena výjimka pro stavbu garáže mimo dům a její zastavěná plocha v tom případě nesměla přesáhnout 40 m². Ploty do ulice měly mít nízké podezdívky z trvanlivého materiálu a ze stejného materiálu pak měly být postaveny i jeho sloupky. Mezi sloupky se měl nacházet natřený dřevěný nebo železný průhledný plot. Ploty k sousedům měly být také průhledné buď z drátovéhu pletiva nebo z tyček, plné zdi nebo prkenné hradby byly nepřípustné. Střechy musely být ploché, v případě skloněných musely být pokryty výhradně krytinou z červeného páleného hliněného materiálu.[3]

Druhá etapa

Druhá etapa výstavby zahrnovala zástavbu pozemků v západní a severní části ulice Barrandovská a úpravu části pozemků v okolí budoucí hlavní třídy Na Habrové (Lumiérů), kterou navrhl arch. Urban jako širokou vyhlídkovou alej městského typu. Zde řadové rodinné vily doplňovaly domy činžovní a architektonická dominanta filmových ateliérů na západním konci. Nerealizovaná zůstala budova svobodárny pro mladé typu YMCA.[3]

Třetí etapa

Třetí etapa výstavby pokračovala obytnou zástavbou smíšeného typu na východním konci ulice Na Habrové včetně malého kruhového náměstí. Jako protiváha Domu mládeže na severním konci třídy byla plánována výstavba hotelu a centra služeb; toto včetně východního náměstí nebylo realizováno. V této etapě byly také zastavěny pozemky v části směrem do údolí Vltavy a k Malé Chuchli, určené pro rozlehlehlé vily ve velkých zahradách.[3]

Lindbeton[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se ing. Havel rozhodl stavět domy ne ze dřeva, ale v moderním funkcionalistickém stylu, hledal vhodný stavební materiál. Stylová a materiálová jednota zůstala pak jedním ze zásadních požadavků. Běžné stavivo, jakým jsou pálené cihly, mu nevyhovovalo, protože mokré technologické procesy vyžadovaly pauzy na vysychání a to výstavbu prodlužovalo. Získal kontakt na vedoucího technika švédské firmy ze Stockholmu ing. Erika Ivara Lindmanna. Firma vyráběla nový porézní materiál z cementu a takzvané umělé pemzy - pěnový beton neboli lindbeton. Umělá pemza vznikala zahřátím cihlářské hlíny na teplotu 1350°C a jejím následným ochlazením. Směs této drcené umělé pemzy, písku a cementu pak tvořila porézní beton, který dobře vysychal. Z tohoto betonu se pak vyráběly tvárnice nebo se využíval při betonáži. Lindmann také zkoumal, zda je možné jej vyztužit železem. Vhodný druh cihlářské hlíny našli na pozemku s hliništěm v Litovicích u Prahy. Ing. Lindmann zde postavil pec a otevřel jámu pro těžbu cihlářské hlíny. Lindbeton se zde začal vyrábět v polovině roku 1928, kvůli válečnému stavu ve 40. letech 20. století byla pec uzavřena a výroba ukončena.[3]

Architekti[editovat | editovat zdroj]

V letech 1928-1941 navrhovali vily na Barrandově architekti:

Hermann Abeles, Rudolf Bettelheim, Karel Caivas, Jan Čermák, Jaroslav Fragner, Jindřich Friedl, Jaroslav Fröhlich, Antonín Gabriel, Vladimír Grégr, Václav Girsa, Václav Hlaváček, Antonín Hloušek, Alois Houba, Jan Houštecký, Václav Ittner, Josef Kačírek, Jindřich Kaplan, Karl Kohn, Otto Kohn, Vojtěch Krch, Zdeněk Lakomý, František Albert Libra, Vilém Lorenc, Leo Mayer, Václav Müller, František Niklas, Vilém Rittershain, K. Rudl, Bruno Rücker, Kurt Spielmann, Václav Stach, Rudolf Stockar, Ladislav Syrový, Otakar Štěpánek, Jiří Štursa, Vlasta Štursová, Max Urban, Václav Urban, Rudolf Weiser, Vladimír Weiss.

Jednotlivé domy[editovat | editovat zdroj]

Tabulka jednotlivých domů postavených v letech 1928 - 1941

Vila Fotografie Lokace
č.p., ulice, mapa
Stavebník Povolání Architekt Rok výstavby Rejstříkové číslo v ÚSKP
Vila Šulc
Barrandov, vila Barrandovská 11.jpg
Kategorie Barrandovská 11 na Wikimedia Commons
161
Barrandovská 11
50°2′8,35″ s. š., 14°24′3,98″ v. d.
Karel Šulc
Hana Šulcová
obchodník, dovozce motocyklů B.S.A. Otakar Štěpánek 1929-1930 100457
Vila Filip
Barrandovská 13 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 13 na Wikimedia Commons
160
Barrandovská 13
50°2′7,67″ s. š., 14°24′3,45″ v. d.
Josef Filip
Ludmila Filipová
ředitel devizového oddělení v Národní bance Alois Houba 1928-1930
Vila Niklas
Barrandovská 14 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 14 na Wikimedia Commons
158
Barrandovská 14
50°2′8,75″ s. š., 14°24′2,93″ v. d.
František Niklas
Jaroslav Niklas
Jiří Niklas
architekt Antonín Hloušek
František Niklas
1928-1930
Vila Dlouhý
Barrandovská 15 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 15 na Wikimedia Commons
155
Barrandovská 15
50°2′6,68″ s. š., 14°24′2,51″ v. d.
Dominik Dlouhý
Antonie Dlouhá
obchodník Vojtěch Krch 1929-1930
Vila Stanovský
Barrandovská 16 (02).jpg
Kategorie Barrandovská 16 na Wikimedia Commons
177
Barrandovská 16
Skalní 22
50°2′7,51″ s. š., 14°24′1,35″ v. d.
Vilém Stanovský
Ludmila Stanovská
generál letectva Vladimír Grégr 1930-1932
Vila Havel
Barrandovská 17 (02).jpg
Kategorie Barrandovská 17 na Wikimedia Commons
444
Barrandovská 17
50°2′4,99″ s. š., 14°24′1,42″ v. d.
Miloš Havel filmový producent, majitel produkční firmy Lucernafilm Vladimír Grégr
Vilém Rittershain
1939-1941
Vila Marek
Skalní 20-Barrandovská 18 (06).jpg
Kategorie Barrandovská 18 na Wikimedia Commons
446
Barrandovská 18
Skalní 20
50°2′6,95″ s. š., 14°23′59,65″ v. d.
Bernard Marek
Marie Marková
Antonín Gabriel
Jaroslav Gabriel
1940-1941
Vila Struppl
Skalní 18-Barrandovská 20 (02).jpg
Kategorie Barrandovská 20 na Wikimedia Commons
190
Barrandovská 20
Skalní 18
50°2′5,94″ s. š., 14°23′59,22″ v. d.
Karel Struppl ředitelský rada Zemské banky Vladimír Grégr 1932
Vila Wolf
Barrandovská 21 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 21 na Wikimedia Commons
447
Barrandovská 21
50°1′57,01″ s. š., 14°23′52,05″ v. d.
manželé Wolfovi Vladimír Grégr 1940
Vila Kovařík
Barrandov, vila Barrandovská 22.jpg
Kategorie Barrandovská 22 na Wikimedia Commons
268
Barrandovská 22
Skalní 16
50°2′4,96″ s. š., 14°23′58,62″ v. d.
František Kovařík hudební nakladatel Ladislav Syrový
(Jaroslav Fragner)
1937 10105/1-2178
Vila Barrandovská 23
Barrandovská 23 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 23 na Wikimedia Commons
259
Barrandovská 23
50°1′55,95″ s. š., 14°23′50,46″ v. d.
Vila Rücker
Skalní 14-Barrandovská 24 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 24 na Wikimedia Commons
186
Barrandovská 24
Skalní 14
50°2′4,06″ s. š., 14°23′57,79″ v. d.
Bruno Rücker
Kristina Rücker
architekt Bruno Rücker 1931-1932
1940-1941
Vila Růžička
Barrandov, vila Barrandovská 25.jpg
Kategorie Barrandovská 25 na Wikimedia Commons
307
Barrandovská 25
50°1′55,24″ s. š., 14°23′49,02″ v. d.
Pavel Růžička
Svatava Růžičková
diplomat Vladimír Grégr 1936
2014-2017
10104/1-2179
Vila Kolowrat (dřevostavba) 397
Barrandovská 27
50°1′54,11″ s. š., 14°23′47,32″ v. d.
Jindřich Kolowrat-Krakowský podnikatel, majitel Západočeských dřevařských závodů Jan Houštecký 1937-1938
zbořeno (04/2009)
Vila Grossmann
Barrandovská 29 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 29 na Wikimedia Commons
385
Barrandovská 29[pozn. 1]
50°1′53,46″ s. š., 14°23′45,88″ v. d.
Arnošt Grossmann ředitel továrny na výrobu kyslíku a kyseliny uhličité František Albert Libra 1937
Vila Riegel
Barrandovská 31 (01).jpg
Kategorie Barrandovská 31 na Wikimedia Commons
403
Barrandovská 31
50°1′53,04″ s. š., 14°23′44,35″ v. d.
Otakar Riegel klenotník, prodej starožitností Jindřich Friedl 1937-1938
výstavní vila č. 1
Barrandov, vila Barrandovská 46.jpg
Kategorie Barrandovská 46 na Wikimedia Commons
180
Barrandovská 46
50°1′54,1″ s. š., 14°23′44,15″ v. d.
Vladimír Grégr 1931-1932 10103/1-2177
Vila Jelínek
Barrandovská 54 (04).jpg
Kategorie Barrandovská 54 na Wikimedia Commons
437
Barrandovská 54
50°1′56,94″ s. š., 14°23′47,88″ v. d.
ing.
Josef Jelínek
majitel stavební firmy 1941
Vila Steiner 346
Barrandovská 58
50°1′58,33″ s. š., 14°23′49,89″ v. d.
Emanuel Steiner
František Steiner
Jan Steiner
(k 1937)
obchodník přestavbou změněna
Vila Auerbach
Barrandov, vila Barrandovská 60.jpg
Kategorie Barrandovská 60 na Wikimedia Commons
335
Barrandovská 60
Skalní 2
50°1′59,25″ s. š., 14°23′50,99″ v. d.
Josef Auerbach hlavní akcionář a spoluvlastník Korunafilmu a Slaviafilmu Herman Abeles
Leo Mayer
1933-1934 10107/1-2181
Vila Filmařská 1
Filmařská 1 (04).jpg
Kategorie Filmařská 1 na Wikimedia Commons
383
Filmařská 1
50°1′52,97″ s. š., 14°23′41,72″ v. d.
Vila Havlík
Filmařská 2 (01).jpg
Kategorie Filmařská 2 na Wikimedia Commons
433
Filmařská 2
50°1′53,89″ s. š., 14°23′41,54″ v. d.
Havlík ředitel pražské části automobilky Škoda Josef Kačírek 1939-1940
Vila Fröhlich
Filmařská 3 (05).jpg
Kategorie Filmařská 3 na Wikimedia Commons
336
Filmařská 3
50°1′52,55″ s. š., 14°23′40,26″ v. d.
Vladimír Fröhlich
Marie Fröhlichová
malíř Jaroslav Fröhlich 1934-1935
Vila Pelc
Filmařská 4 (01).jpg
Kategorie Filmařská 4 na Wikimedia Commons
337
Filmařská 4
50°1′53,54″ s. š., 14°23′39,87″ v. d.
Prof. MUDr.
Hynek Pelc
Ludmila Pelcová
profesor na Karlově univerzitě, ředitel Státního zdravotního ústavu Vladimír Grégr 1934-1935
Vila Kalina
Filmařská 9 (01).jpg
Kategorie Filmařská 9 na Wikimedia Commons
404
Filmařská 9
50°1′49,94″ s. š., 14°23′39,66″ v. d.
Ing.
Evžen Kalina
ředitel vývozu koncernu Škoda Vilém Lorenc
Jan Čermák
1938-1939
Vila Kröhn
Filmařská 10 (01).jpg
Kategorie Filmařská 10 na Wikimedia Commons
384
Filmařská 10
50°1′50,77″ s. š., 14°23′37,58″ v. d.
Kröhn Václav Girsa 1936-1937
Vila Filmařská 12
Filmařská 12 (02).jpg
Kategorie Filmařská 12 na Wikimedia Commons
391
Filmařská 12
50°1′49,93″ s. š., 14°23′38,04″ v. d.
Vila Marková-Kottová
Filmařská 18 (03).jpg
Kategorie Filmařská 18 na Wikimedia Commons
417
Filmařská 18
50°1′48,74″ s. š., 14°23′37,16″ v. d.
Marková-Kottová Václav Stach 1939-1940
Dům Bidlas 405
Lumiérů 4
50°1′52″ s. š., 14°23′33,46″ v. d.
Vladimír Bidlas architekt před 1938
Vila Zima
Lumiérů 25 (02).jpg
Kategorie Lumiérů 25 na Wikimedia Commons
189
Lumiérů 25
50°1′56,62″ s. š., 14°23′39,96″ v. d.
Antonín Zima
Blanka Zimová
Ing., hlavní auditor u československé pobočky společnosti Schell K. Rudl
Zdeněk Lakomý
1930-1931
1939-1940
Vila Černý
Lumiérů 26 (05).jpg
Kategorie Lumiérů 26 na Wikimedia Commons
354
Lumiérů 26
50°1′55,77″ s. š., 14°23′40,78″ v. d.
Bohuslav Černý
Vlastimila Černá
stavební rada 1936
Vila Proschek
Lumiérů 28 (01).jpg
Kategorie Lumiérů 28 na Wikimedia Commons
440
Lumiérů 28
50°1′56,36″ s. š., 14°23′41,89″ v. d.
Ing.
Eugen Proschek
Pavla Proschek
Rudolf Weiser 1939-1940
Vila Lumiérů 31
Lumiérů 31 (02).jpg
Kategorie Lumiérů 31 na Wikimedia Commons
442
Lumiérů 31
50°1′57,74″ s. š., 14°23′42,16″ v. d.
výstavní vila č. 2
Lumiérů 41 (03).jpg
Kategorie Lumiérů 41 na Wikimedia Commons
181
Lumiérů 41
50°2′0,97″ s. š., 14°23′48,7″ v. d.
Max Urban 1931-1932
Vila Vepřovský 436
Pod Ateliéry 3
50°1′51,07″ s. š., 14°23′41,67″ v. d.
MUDr.
Vladislav Vepřovský
gynekolog Václav Urban 1940
zbořeno (01/2009)
Vila Havlovic 445
Pod Habrovou 3
50°2′2,64″ s. š., 14°23′40,87″ v. d.
Havlovic Jiří Štursa
Vlasta Štursová
1939-1940
zbořeno (1992)
Vila Martínek
Pod Habrovou 5 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 5 na Wikimedia Commons
175
Pod Habrovou 5
50°2′3,39″ s. š., 14°23′42,54″ v. d.
Čeněk Karlík
Josef Martínek (od 1932)
obchodník Kurt Spielmann 1930-1931
Vila Kaplan
Pod Habrovou 7 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 7 na Wikimedia Commons
338
Pod Habrovou 7
50°2′3,92″ s. š., 14°23′43,52″ v. d.
Jindřich Kaplan
Jaroslava Kaplanová
architekt Jindřich Kaplan 1928
2011-2012
Vila Pod Habrovou 9
Pod Habrovou 9 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 9 na Wikimedia Commons
372
Pod Habrovou 9
50°2′4,31″ s. š., 14°23′44,59″ v. d.
Vila Čížek
Pod Habrovou 10 (03).jpg
Kategorie Pod Habrovou 10 na Wikimedia Commons
182
Pod Habrovou 10
50°2′3,07″ s. š., 14°23′43,96″ v. d.
Jaroslav Čížek ředitel banky Slavie 1931
Vila Pod Habrovou 11
Pod Habrovou 11 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 11 na Wikimedia Commons
371
Pod Habrovou 11
50°2′4,85″ s. š., 14°23′45,74″ v. d.
Otto Kohn
Karel Kohn
1936-1937
Vila Rössler
Pod Habrovou 12 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 12 na Wikimedia Commons
159
Pod Habrovou 12
50°2′3,51″ s. š., 14°23′44,85″ v. d.
Josef Rössler Alois Houba 1929-1930
Vila Nušl
Pod Habrovou 14 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 14 na Wikimedia Commons
153
Pod Habrovou 14
50°2′3,94″ s. š., 14°23′45,96″ v. d.
František Nušl
Jiřina Nušlová
technický ředitel, Walters Motors a.s. Alois Houba 1929
Vila Bäck
Pod Habrovou 15 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 15 na Wikimedia Commons
184
Pod Habrovou 15
50°2′5,79″ s. š., 14°23′47,77″ v. d.
manželé Bäckovi Rudolf Bettelheim 1932-1933
Vila Stránský
Pod Habrovou 16 (01).jpg
Kategorie Pod Habrovou 16 na Wikimedia Commons
350
Pod Habrovou 16
50°2′4,52″ s. š., 14°23′47,09″ v. d.
PhDr.
Antonín Stránský
Helena Stránská
profesor, historik umění, práce z oboru Karel Caivas
Vladimír Weiss
1934-1935
Vila Reichl 389
Pod Habrovou 18
50°2′5,15″ s. š., 14°23′48,32″ v. d.
Lavoslav Reichl ředitel filmových ateliérů na Barrandově Otto Glas 1937-1938
přestavbou změněna
Vila Vorel
Skalní 8-Barrandovská 30 (04).jpg
Kategorie Skalní 8 (Prague) na Wikimedia Commons
176
Skalní 8
Barrandovská 30
50°2′1,15″ s. š., 14°23′55,07″ v. d.
Rudolf Vorel
Sláva Vorlová
výrobce dámských klobouků 1930
Vila Čelakovský
Barrandov, vila Skalní 10.jpg
Kategorie Skalní 10 (Prague) na Wikimedia Commons
327
Skalní 10
Barrandovská 28
50°2′2,07″ s. š., 14°23′56,37″ v. d.
JUDr.
Vladimír Čelakovský
Ludmila Čelakovská
právník Vladimír Grégr 1932-1933 10106/1-2180
Vila Vodnik
Barrandov, vila Skalní 17.jpg
Kategorie Skalní 17 (Prague) na Wikimedia Commons
172
Skalní 17
50°2′7,89″ s. š., 14°23′59,39″ v. d.
František Vodnik
Luisa Vodniková
velkoobchodník s květinami Rudolf Stockar
Václav Ittner
1931
1940
10102/1-2176
Vila Prokop
Skalní 19 (04).jpg
Kategorie Skalní 19 (Prague) na Wikimedia Commons
173
Skalní 19
50°2′8,68″ s. š., 14°23′59,96″ v. d.
Václav Prokop sochař
Vila Vojáček
Skalní 21 (01).jpg
Kategorie Skalní 21 (Prague) na Wikimedia Commons
162
Skalní 21
50°2′10,23″ s. š., 14°24′1,17″ v. d.
Josefina Vojáčková
JUDr.
Jindřich Vojáček
vrchní rada Československých drah, hudební skladatel[pozn. 2] Antonín Hloušek 1930-1931
zbořeno (10/2016)
Tabulka některých nově postavených domů po roce 1948
Vila Fotografie Lokace Stavebník Povolání Architekt Rok výstavby Rejstříkové číslo v ÚSKP
Nová vila Kolowrat 1222
Barrandovská 27
50°1′54,11″ s. š., 14°23′47,32″ v. d.
Kolowrat-Krakowský Ing.arch.Hakl
Ing.arch.MgA.Žďánský
studio 4DS
2009-2013
Dvojvila Smejtek-Stahl 507
Filmařská 6
50°1′52,97″ s. š., 14°23′39,03″ v. d.
pplk. Ing. CSc.
Lubor Smejtek
učitel
vojenský atašé v Egyptě[6]
Jindřich Goetz 1975
Dvojvila Smejtek-Stahl 491
Filmařská 8
50°1′52,78″ s. š., 14°23′38,63″ v. d.
Rudolf Stahl ml. kameraman Jindřich Goetz 1975
Jirotkova vila
Lumiérů 40 (02).jpg
Kategorie Lumiérů 40 na Wikimedia Commons
532
Lumiérů 40
50°1′59,86″ s. š., 14°23′48,73″ v. d.
Zdeněk Jirotka spisovatel Jindřich Goetz
Karel Doubner, Rudolf Netík
1973
1990-1993
Dietlova vila 490
Pod Habrovou 8
50°2′1,97″ s. š., 14°23′41,24″ v. d.
Jaroslav Dietl scenárista

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska se jmény

Na zdi garáže v ulici Pod Habrovou 371/11 je umístěna pamětní deska Obětem 2. světové války. 8. května 1945 v 8 hodin ráno bylo v ulici Pod Habrovou u č.p. 350 povražděno hlídkou Waffen-SS 14 mužů včetně PhDr. Stránského z č.p. 350/16. Tentýž den v 10 hodin dopoledne zde byli popraveni další 4 muži.[7][8][9]

Komorník Miloše Havla Jan Tlapák byl pravděpodobně zastřelen v Barrandovské ulici u garáží č.p. 171 (zbořeno), Bohumil Hendl padl u obratiště tramvají Hlubočepy[10].

Mrtví byli převezeni do zlíchovského kostela sv. Filipa a Jakuba[11]. Většina obětí z obyvatel Barrandova byla pohřbena na hlubočepském hřbitově.[12]

Oběti 2. světové války z Barrandova[13]

Hamr Miroslav (*1925, Filmařská 417/18, laborant), Hendl Bohumil (*1907), Mrkáček Josef (*1898), Novotný Vojtěch (*1909, Na Habrové 390 (Lumiérů 3), šofér), Novotný Josef (*1930, syn Vojtěcha Novotného), Pelc Hynek (*1895, Filmařská 4, profesor, lékař), Seeman Antonín (*1881, Barrandovská 176, bankovní rada), Stejskal Václav (*1908), Stránský Antonín (*1896, Pod Habrovou 350/16, profesor, historik), Tlapák Jan (*1908, Barrandovská 444/17, komorník Miloše Havla), Vojáček Jindřich (*1888, Skalní 162/21, právník, hudební skladatel), Vorel Rudolf (*1891, Skalní 176/8, továrník).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Švácha a Vlček uvádějí chybně čp.365.
  2. Některé zdroje chybně uvádějí jako majitele vily a pozemku sochaře Václava Prokopa.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hlavní město Praha. Vyhláška hl. m. Prahy 10/1993 Sb. 8/1993, dne 28. 9. 1993 s účinností od 1. 11. 1993. [cit. 2019-07-16]. Dostupné online.
  2. Havel, Václav Maria. Mé vzpomínky. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1993. S. 161-172.
  3. a b c d e f g h i j k Dolejská, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. 1. vydání v jazyce českém. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 stran. Kapitoly s. 15-23, 49-51, 71-76 [Gabriela Minářová].
  4. Weissenhofsiedlung. In: Archiweb. [cit. 2019-03-17]. Dostupné online.
  5. Zastavovací plán a vily pro zahradní čtvrť v Praze-Barrandově. In: Archiweb. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
  6. Příběhy barrandovských domů: Filmařská 6-Jak jsme kupovali dům na Barrandově. In: Barrandov.org, 24.10.2017. [cit. 2019-04-04] Dostupné online.
  7. Spolek pro vojenská pamětní místa: Praha 5 - Pod Habrovou. Jiří Porteš, 1.5.2005. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
  8. Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. 804 s. Průvodce. ISBN 978-80-200-2256-1. Kapitola Praha 5, Praha 16: 53-Pod Habrovou. S. 539.
  9. Česká televize: Do konce války zbývají hodiny, nacisté v Praze stále vraždí. ČT24, Lucie Strašíková, 6. 5. 2015. Události: Květen 1945: Na Barrandově Němci postříleli 18 civilistů. 5.5.2015. Ivysílání. Dostupné online.
  10. Spolek pro vojenská pamětní místa: Pamětní deska Bohumil Hendl. Vladimír Štrupl, 11.8.2006. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.
  11. Paměť národa: Miloslav Tlapák (*1936), zaznamenáno 11.4.2017. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.
  12. Spolek pro vojenská pamětní místa: Praha 5 - Žvahovská. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online.
  13. Spolek pro vojenská pamětní místa: Praha 5 - K Barrandovu. Jiří Porteš, 01.09.2009, Vladimír Louda, 21.02.2012. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. 
  • HAMOUZOVÁ, Iveta. Zahradní město Barrandov. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.. Dostupné online.
  • HAVEL, Václav Maria; HELLER, Jan M., ed.; HÁJEK, Pavel, ed. Mé vzpomínky. První úplné vydání. vyd. Praha: Knihovna Václava Havla. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 10, 2018. 914 s. ISBN 978-80-87490-97-6. 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. 
  • PODZEMSKÝ, Alois. Novodobá pražská architektura 1925-1938. Praha: Fr. Ziegner, 1947. 83 s. S. 8 - 16. 
  • SOSNOVÁ, Eva. Vladimír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. Dostupné online.
  • VEVERKA, Přemysl. Slavné stavby Prahy 5. Praha: Foibos, 2005. 223 s. ISBN 80-903661-3-9. 
  • VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. 
  • VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]