Milan Svoboda (režisér)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milan Svoboda
Narození 29. prosince 1883
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. dubna 1948 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Eva Svobodová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milan Svoboda (29. prosince 1883 Praha[1]27. dubna 1948 Praha) byl český divadelní režisér, pedagog a překladatel.

Mládí, divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Studoval na univerzitě v Praze filozofii a moderní filologii a získal titul PhDr. Od roku 1912 byl profesorem na gymnáziu v Roudnici nad Labem [2]. Zde také hrál a režíroval v ochotnickém spolku Hálek. Později byl profesorem na gymnáziu v Praze v Křemencové ulici, k jeho žákům patřil mj. Ladislav Boháč, kterého přivedl na konzervatoř a k divadlu [3]. Od roku 1919 pracoval v divadelním odboru Ministerstva školství a národní osvěty [4].

Angažmá[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 se stal prvním šéfem činohry Slovenského národního divadla[5]. V roce 1923 se vrátil do Prahy a zde byl v letech 19251935 angažován jako stálý hostující režisér v činohře Národního divadla v Praze [6].

Od roku 1939 byl režisérem a uměleckým šéfem Divadla Anny Sedláčkové, které ji také pomáhal zakládat. Uvedl zde dvě hry Karla ČapkaLoupežník a Věc Makropulos, což upoutalo pozornost kolaborantského tisku (např. článek ve Vlajce dne 19. září 1941 [7]) a byl nucen v roce 1942 divadlo opustit [8]; [9].

K divadlu se vrátil až po válce a v letech 1945/1946 vedl činohru v Mostě, v další sezóně byl hostujícím režisérem činohry v Teplicích [10]. V roce 1947 se stal šéfem činohry v Kladně, kde působil až do své smrti.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1924 [11]1941 byl profesorem na dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Po penzionování Jaroslava Hurta se Svoboda ujal organizace výuky, přičemž vychovával posluchače v realistické divadelní tradici kvapilovského typu [12]. K jeho žákům patřili např. Svatopluk Beneš [13] a také Jan Pivec a Ota Ornest [14]. Kromě dějin divadla a herectví a režie [15] vyučoval také slovesnost, českou a všeobecnou literaturu, rozbor českých a světových dramat a dějiny výtvarných umění [16]. Současně vyučoval jako externí lektor deklamaci a recitaci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Další činnost[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem několika dramatických skic na témata Aloise Jiráska (U Butteauů; V České expedici) a také se zabýval překlady, zvláště z francouzštiny a latiny. Založil a redigoval v Praze a v Roudnici nad Labem beletristickou edici Kytice, která v letech 19111913 a 19211929 vydala řadu titulů, mj. Kytici K. H. Máchy, českou prózu a poezii Boženy Němcové, K. H. Borovského, Edvarda Béma a dalších [17].

Část literární pozůstalosti je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze [18].

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho dcerou byla herečka Eva Svobodová (19071992) a synem byl herec Miroslav Svoboda (19101988) [19].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Dějiny českého a světového divadla a umění režisérské přednášel profesor Milan Svoboda, který s námi také studoval všechna školní představení. Byl to bývalý profesor na střední škole, režisérskou průpravu získal na Slovensku i v pražském Národním.
— Jan Pivec [20]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1913 N. V. Gogol: Revizor, Podřipský ochotnický a vzdělávací spolek Hálek
  • 1922 William Shakespeare: Romeo a Julie, Slovenské národní divadlo
  • 1925 Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Stavovské divadlo
  • 1926 Edouard Bourdet: V zajetí, Stavovské divadlo
  • 1926 G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, Stavovské divadlo
  • 1927 Klabund: Křídový kruh, Stavovské divadlo
  • 1930 Zofia Nalkowska: Dům žen, Stavovské divadlo
  • 1930 F. A. Šubert: Velkostatkář, představení absolventů Konzervatoře Praha v Karlových Varech
  • 1931 Paul Osborn: Kyselé hrozny, Národní divadlo
  • 1932 Jean Websterová: Táta dlouhán, Stavovské divadlo
  • 1933 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, Národní divadlo
  • 1935 F. X. Svoboda: Poslední muž, Stavovské divadlo
  • 1937 William Shakespeare: Romeo a Julie, Komorní divadlo (představení Konzervatoře Praha)
  • 1940 Vítězslav Novák: Lucerna (opera), Národní divadlo (dirigent Václav Talich)
  • 1940 Karel Čapek: Věc Makropulos, Divadlo Anny Sedláčkové
  • 1941 Karel Čapek: Loupežník, Divadlo Anny Sedláčkové

Uvedení divadelních her se spoluautorstvím[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 150, ISBN 80-7023-118-1
  3. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 17
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 475
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178
  6. Národní divadlo: http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  7. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str.&násp: 410, obr. 41
  8. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 475
  9. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 182, 191
  10. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 103, ISBN 978-80-200-1502-0
  11. Milan Svoboda: Dramatická škola pražské konservatoře, In: Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd. Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 103
  12. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 21
  13. Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, ISBN 80-7023-118-1
  14. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 159, ISBN 80-85625-19-9
  15. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 463
  16. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 202
  17. Slovník českých nakladatelství 1849-1949: http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/kytice.html
  18. Archivovaná kopie. www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2015-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-15. 
  19. Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 150, ISBN 80-7023-118-1
  20. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 56

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]