Rudolf Friml

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Friml
Rudolf Friml, 1905
Rudolf Friml, 1905
Základní informace
Rodné jménoRudolf Friml
Jinak zvanýRoderich Freeman“, „Charles Rudolf Friml
Narození7. prosince 1879
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. listopadu 1972 (ve věku 92 let)
Los Angeles
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníForest Lawn Memorial Park
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel, klavírista, skladatel filmové hudby a autor písní
Nástrojeklavír
Významná dílaThe Firefly
Rose-Marie
The Vagabond King
Tři mušketýři
Příbuzníšvagr Karel Hašler
synovec Zdeněk Miloš Hašler
SídloSpojené státy americké (1906–1972)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Friml, pokřtěn jako Rudolf Antonín Frymel (2. prosince 1879 Praha[1]12. listopadu 1972 Los Angeles), byl americký pianista a hudební skladatel českého původu, je pokládán za jednoho ze zakladatelů amerického hudebního divadla.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Friml pocházel z chudé rodiny, jeho otec František Frymel (1841–??) byl pekařem, matka Marie (1837–??), rozená Křemenáková.[1] Měl dvě starší sestry.[2] Barbora (1874–1877) zemřela předčasně.[3] Zdena (1877–1947) se roku 1908 provdala za Karla Hašlera.[4]

Už v dětství prokázal mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem první hudební skladba (Barkarola pro klavír). Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka. Po jeho absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po celé Evropě a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. V roce 1906 podnikli turné do USA podruhé. Friml se tehdy v Americe usadil a začal se věnovat komponování. Užíval jméno Charles Rudolf Friml. Po prvních neúspěších a těžkostech následoval v roce 1912 první velký úspěch – opereta The Firefly (Světluška).[5] Poté však následovalo období „jen“ průměrných operet. Až dvacátá léta znamenala vrcholné období jeho kariéry, kdy složil tři své nejvýznamnější a dodnes nestárnoucí operety. V roce 1924 ve spolupráci s básníky Oscarem Hammersteinem a Otto Harbachem napsal svou nejslavnější operetu Rose Marie. O rok později dosáhl velkého úspěchu jeho The Vagabond King (Král tuláků) a v roce 1928 třetí opereta Tři mušketýři. V roce 1937 společně zfilmovali The Firefly (v Československu byla uvedena pod názvem Španělská vyzvědačka), do tohoto snímku složil známou The Donkey Serenade (Oslí serenádu).[5]

Kromě operetní a písňové tvorby psal skladby pro klavír i pro symfonický orchestr. Frimlova hudba, zejména operetní, bývala často používána při promítání němých filmů a později též ve zvukových filmech.

Podle monografie Williama Everetta a dalších věrohodných zdrojů byl počátek hudební dráhy Rudolfa Frimla poněkud odlišný. Sestra Zdena (též Zdenka či Zdeňka, 1877–1947), která se roku 1908 provdala za Karla Hašlera, byla klavírní virtuoskou.[6] Na rozdíl od ní o dva roky mladší Rudolf místo nudných cvičení začal na klavíru brzo improvizovat.[7] Od roku 1895 studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Josefa Jiránka a Hanuše Trnečka.[8][7] Podle Frimlových vzpomínek si své znalosti o technice skladby, které získal v podstatě jako samouk, rozšiřoval neformálními konzultacemi u Antonína Dvořáka),[9] který může být i jako tehdejší ředitel konzervatoře v širším slova smyslu považován za Frimlova učitele. Mohl také využít možnosti, že schopným žákům 4.–6. ročníku instrumentálního oddělení konzervatoře bylo dovoleno navštěvovat výklady 1.–3. ročníku skladatelské školy.[10] Podrobněji o tom bude podle sdělení autorky Markéty Hallové pojednáno v její připravované knize Antonín Dvořák a Pražská konzervatoř. Již za studia na konzervatoři byl Friml oceňován jako vynikající klavírista.[11] 1. května 1901 byl vyloučen z konzervatoře pro účinkování na koncertech stávkujícího orchestru Národního divadla, který nadále působil jako samostatná Česká filharmonie.[9][12] Podrobněji o tom pojednává dopis Jaroslava Jiránka řediteli Pražské konzervatoře Krejčímu z 22. 1. 1904, uložený v archivu Pražské konzervatoře. Friml také na podporu České filharmonie uspořádal komorní koncert.[13]

V letech 1899-1901 byl Friml korepetitorem baletu Národního divadla, jehož choreograf Augustin Berger, který si všiml jeho improvizačního umění, ho podnítil ke kompozici baletní vložky do operety Sydney Jonese Gejša[14], kterou Friml později přepracoval na jednoaktový balet s názvem Slavnosti chryzantém, uvedený roku 1903 v Drážďanech (Hájek, Ladislav: Paměti Augustina Bergra, Praha 1943, s. 199).[15] Již ve zmíněném roce 1901 poprvé vyšly Frimlovy dodnes vysoce ceněné Písně Závišovy,[16] napsané jako vyznání lásky dívce, které však její otec nedovolil stát se jeho manželkou.[17] Tyto písně se staly ihned velmi populárními. Do roku 1905 vyšly v nakladatelství F. A. Urbánka ve třech[16] a do roku 1941 ve třinácti vydáních.[18]

Se svým bývalým spolužákem houslistou Janem Kubelíkem (1880–1940, konzervatoř absolvoval roku 1898) na přelomu let 1901 a 1902 Friml absolvoval čtyřměsíční turné po Spojených státech amerických jako náhradník za jeho tehdejšího stálého doprovazeče Ludvíka Schwaba, který byl v té době nemocen. Mnohde uváděná tvrzení o spoluúčinkování R. Frimla na předchozích ani na pozdějších Kubelíkových turné podle literatury o Janu Kubelíkovi nesouhlasí se skutečností.[19][20][21][22] V roce 1904 se Friml vypravil do USA samostatně, přičemž peníze na cestu získal za vydání Písní Závišových s německým překladem Emmy Destinnové u amerického nakladatele Schirmera[16] a kromě sólových vystoupení zahrál s velkým úspěchem vlastní klavírní koncert za doprovodu Newyorské filharmonie.[23] V roce 1906 odcestoval do USA potřetí a strávil zde zbytek svého života.[24]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Hudebně dramatická díla[editovat | editovat zdroj]

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Písně Závišovy, cyklus písní, slova Jan Červenka, op. 1
  • Nové písně Závišovy, cyklus písní, slova Jan Červenka, op. 14
  • Na struně lásky, cyklus písní, slova Karel Hašler, op.19
  • Indiánská píseň lásky, z operety Rose Marie
  • Ó Rose Marie, z operety Rose Marie

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Bohenian Dance, op. 29
  • California Suite, op. 57
  • Bohemian Suite op. 60
  • Russian Suite, op. 83

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Koncert pro klavír a orchestr (1904)
  • Happy Day in Prater (1959)
  • Czech Rhapsody (1962)
  • Slavonic Rhapsody (1962)
  • The Bells of Rome (1963)
  • Round the World Symphony

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Friml na slovenské Wikipedii.

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 133, obraz 700, Friml Franz
  3. Soupis pražských obyvatel, Frymel František, 1841 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. 
  4. Matrika oddaných, magistrát hl. m. Prahy, 1896–1908, snímek 149 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  5. a b KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století – Rudolf Friml. www.libri.cz [online]. [cit. 2011-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-12. 
  6. DEYL, Rudolf. Písničkář Karel Hašler. 1. vyd. Praha: Panton, 1968. S. 79, 85, 211. 
  7. a b EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 3. 
  8. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumil; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 1. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 348. 
  9. a b EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 4. 
  10. BRANBERGER, Jan. Konservatoř hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Konservatoř hudby, 1911. S. 140. 
  11. HOFFER, E. Koncerty v Praze. Dalibor. 1901, roč. 23, čís. 16, s. 127. 
  12. HOFFER, E. Koncerty v Praze. Dalibor. 1901, roč. 23, čís. 10, s. 79. 
  13. VESELÝ, Roman. Dějiny České filharmonie. 1. vyd. Praha: [Dědici Dr. Veselého], 1935. S. 25. 
  14. Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  15. HÁJEK, Ladislav. Paměti Augustina Bergera. 1. vyd. Praha: 0rbis, 1943. S. 199. 
  16. a b c EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 5. 
  17. DEYL, Rudolf. Písničkář Karel Hašler. 1. vyd. Praha: Panton, 1968. S. 95–98. 
  18. RetrIS - Katalog. retris.nkp.cz [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  19. ČELEDA, Jaroslav. Jan Kubelík, I. díl. 1. vyd. Praha: Čsl. jednota hudebních stavů, 1930. S. 50, 54–57, 65, 68. 
  20. DOSTÁL, Jiří. Jan Kubelík, in: Jan Kubelík. 1. vyd. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1942. S. 24, 26, 28, 32, 34. 
  21. DOSTÁL, Jiří. Přehled životní a umělecké dráhy Jana Kubelíka, in: Jan Kubelík. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1941. S. 97–101. 
  22. VRATISLAVSKÝ, Jan. Jan Kubelík. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1978. S. 22–32. 
  23. EVERETT, WILLIAM A., 1962-. Rudolf Friml. Urbana: University of Illinois Press xii, 132 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03381-0, ISBN 0-252-03381-7. OCLC 215173163 S. 10. 
  24. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 1., A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství S. 348. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Hoffer: Koncerty v Praze, in: Dalibor, ročník 23, 1901, č. 10, s. 79
  • E. Hoffer: Koncerty v Praze, in: Dalibor, ročník 23, č. 16, s. 127
  • Dopis Jaroslava Jiránka řediteli Pražské konzervatoře Krejčímu z 22. 1. 1904, uložený v archivu Pražské konzervatoře
  • Ladislav Hájek: Paměti Augustina Bergra, Praha 1943, s. 197–199
  • Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 1, Praha 1963, s. 348
  • Emil HradeckýMilada Rutová: Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, A–L (Praha 1964), s. 248–9
  • Rudolf Deyl: Písničkář Karel Hašler, Praha 1968, 2007, passim
  • Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. [Díl] III, Část jmenná. Československá scéna - osobnosti a soubory, Praha, 1990, s. 150–1, ISBN 80-7058-210-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 96, ISBN 80-85837-35-8
  • Miroslav Šulc: Česká operetní kronika, Praha 2002, passim, ISBN 80-7008-121-X
  • Traubner, Richard: Operetta, New York 2003, s. 378–84
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 40, ISBN 978-80-200-1502-0
  • William Everett: Rudolf Friml, Illinois 2008, 132 s., ISBN 0-252-03381-7
  • Pavel Bár: Od operety k muzikálu, Praha 2013, passim, ISBN 978-80-7437-115-8
  • Pavel Bár: Hudební divadlo v Karlíně, Praha 2016, passim, ISBN 978-80-7243-896-9
  • Dalibor Janota: Česká a světová opereta, Praha 2020, s. 165-183, ISBN 978-80-205-0641-2
  • Mojmír Sobotka: Poznámky ke knize Dalibora Janoty Česká a světová opereta, rukopis v knihovně Divadelního ústavu, s. 16-17, online https://www.musica.cz/mojmir-sobotka/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]