Karel Hašler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Hašler

V jedné ze svých rolí v Národním divadle (1904)
Základní informace
Narození 31. října 1879
Zlíchov, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. prosince 1941 (62 roků)
Rakousko po anšlusu Mauthausen
Žánry populární hudba
Povolání písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik, režisér
Aktivní roky 1897–1941
Manžel(ka) Zdena Frimlová
Děti Karel Hašler ml.
Zdeněk Gina Hašler
Thomas Hasler
Příbuzní švagr Rudolf Friml
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hašler (31. října 1879 Zlíchov[1]22. prosince 1941 Mauthausen) byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatikrežisér, Rytíř české kultury im memoriam.

Ze života[editovat | editovat zdroj]

Byl synem kováře (později se otec stal sklářem), učil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadleBrně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohřeopeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.

Roku 1908 se oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, jejich syn Zdeněk Miloš Hašler (1909–1972) byl filmový herec a režisér.[2] V roce 1916 byl propuštěn z Národního divadla pro nekázeň. Už před tím se ale začal živit svými písněmi. Během první světové války jezdil na turné po českých zemích a vystupoval po Praze. V roce 1919 otevřel vlastní hudební vydavatelství. Vystupoval často ve varieté na Vinohradech.

Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistům[3] a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy.[4] Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky.[5] Po uzavření Mnichovské dohody se například nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům.[3]

Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem, propuštěn, 2. září zatčen znovu, přímo během natáčení filmu Městečko na dlani,[6] kde pracoval jako umělecký poradce. Zatčen byl zřejmě na udání režiséra Václava Binovce,[7] což se ale nikdy s naprostou jistotou nepotvrdilo. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. 17. října 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen. V polovině listopadu ho v táboře zbil a zkopal opilý příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se projevily první příznaky flegmóny. 21. prosince byl Karel Hašler odveden na trestný blok, kde se musel svléci donaha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel.[8] Film Městečko na dlani měl premiéru devět měsíců po jeho smrti a měl u diváků velký úspěch.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Když jsem se pak dověděl o jeho smrti – o smrti pražského Chevaliera, jak ho nazval Rudolf Deyl senior, jenž s Hašlerem byl velký kamarád, zaslechl jsem odněkud smutnou melodii, která mi zněla v uších na rozloučenou s tímto podivuhodným člověkem. Karel Hašler určitě netušil, jaký nový přízvuk dostane ta melodie v té pro každého Čecha kruté době. Její slova byla: „Tak, jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička a až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít!“.
— František Filipovský[9]

Písně (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Bílý kvíteček
  • Čí je Praha? Naše!
  • Dřímej, mé Ghetto
  • Hoši od Zborova
  • Já mám holku od Odkolků
  • Kampak na nás, bolševíci? (1919)
  • Legionáři jdou
  • Naše zlatá republika
  • Pepička
  • Pětatřicátníci
  • Po starých zámeckých schodech
  • Podskalák
  • Princezna republika
  • Sibiřská stráž
  • Strahováček
  • Ta naše písnička česká

Filmové autobiografie[editovat | editovat zdroj]

Thomas Hasler u sochy svého otce od Stanislava Hanzíka

Již jeho první zvukový film Písničkář (1932), ve kterém ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií.[10]

Jeho osudu se plně věnoval až pětidílný televizní seriál Pražský písničkář (1997) s Viktorem Preissem v hlavní roli. Scénář napsal znalec Hašlera Gustav Oplustil, režíroval Ivo Paukert.[11]

V roce 2008 natočili čeští režiséři Marek JíchaJosef Lustig dokument Písničkář, který nezemřel, jehož spoluautorem i postavou je Hašlerův nejmladší (třetí, nemanželský) syn Thomas, který se narodil pouhých pět týdnů před otcovým umučením v koncentračním táboře.[12] Jak Thomas uvádí ve starším dokumentu ČT Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval (2003), Karel Hašler se o jeho narození dozvěděl z dopisů jeho matky (v koncentračním táboře byla dovolena korespondence výhradně s osobním obsahem).[13] Thomas Hasler po válce (v 7 letech) odešel se svou matkou německého původu z Československa do Austrálie a později do USA, kde žije dodnes.[14]

Eponymie[editovat | editovat zdroj]

Již za jeho života byly podle jeho oblíbených písniček „hašlerek“ pojmenovány tvrdé bylinkovo-mentolové bonbony (drops) hašlerky.

Jmenuje se po něm asteroid (37939) Hašler (1998 HA), objevený Lenkou Kotkovou.[15]

Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela Hašlerka.[16]

Při příležitosti 130. výročí jeho narození (31. října 2009) byl na Starých zámeckých schodech odhalen jeho pomník akademického sochaře Stanislava Hanzíka.[17][18]

Dne 26.února jej ve Vinohradském divadle ministr kultury ČR Daniel Herman ocenil za celoživotní přínos titulem "Rytíř české kultury".


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33225-gina-hasler.html?PHPSESSID=3e872a8a8d9210e7f84bc9594cbb4279
  3. a b Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 196, ISBN 80-86182-51-7
  4. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 98, ISBN 80-86182-51-7
  5. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 197, ISBN 80-86182-51-7
  6. Karel Hašler má v Praze konečně pomník – rozhlas.cz, 31. 10. 2009
  7. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 101, ISBN 80-86182-51-7
  8. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 103, ISBN 80-86182-51-7
  9. Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 187
  10. PísničkářČeské televizi
  11. Pražský písničkářČeské televizi
  12. Písničkář, který nezemřel
  13. Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval – dokument ČT (2003), možnost on-line přehrání (informace zhruba od času 46:15)
  14. Thomas Hasler, syn slavného českého písničkáře, ve filmu pátrá po svém otci
  15. ŠAROUNOVÁ, Lenka. (37939) Hašler [online]. Planetky z našich luhů a hájů, [cit. 2014-11-10]. Dostupné online.  
  16. Hašlerka [online]. Praha: Martina Dimmerová, [cit. 2014-11-10]. Dostupné online.  
  17. Při odhalování pomníku Hašlerovi davy lidí ucpaly zámecké schody – České noviny, 31. 10. 2009
  18. ČTK. Praha oslavila 130. výročí Karla Hašlera odhalením pomníku [online]. Praha: Česká televize, 2009-10-31, [cit. 2014-11-10]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 19301945: Orbis, Praha, 1966, str. 12, 32, 43, 83, 85, 93, 95, 112, 138, 179, 182–3, 198, 216, foto 1, 52, 91, 211, 217–8, 232, 483, 486, 526
  • ČERNÝ, František: Hraje František Smolík: Melantrich, Praha, 1983, str. 215, 217, 258
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 29, 149, 199–201, 211, 322, 416, 417.
  • DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : Panton, 1968, 1. vydání
  • DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : nakl. XYZ, 2007, ISBN 978-80-87021-84-2, 2. vydání
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 367–368.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 94–96.  
  • KOVAŘÍKOVÁ, Blanka: Příběhy domů slavných, Praha, Nakladatelství Brána 2013, kapitola Nad Prahou tančily hvězdičky (str. 258-261)
  • KVAPIL, Jaroslav. O čem vím: Orbis, Praha, 1932, str.  503
  • MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem: Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 97–104, 113, 168, 174, 192–3, 195–8, 230–2, 267–270, 273, ISBN 80-86182-51-7
  • MOTL, Stanislav. Prokletí Lídy Baarové: Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 156–7, ISBN 80-86182-61-4
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 207.  
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 77–78.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 423–424.  
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila: Ametyst, Praha, 1998, str. 40, 61, 95–6, 112, 117, 126, ISBN 80-85837-35-8
  • TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář: nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 142–3, 169, 175, ISBN 978-80-7388-552-6
  • TUŠEK, Karel. Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků: ZERAS, Praha, 1992, ISBN 80-901313-0-1
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?: Primus, Praha, 1993, str. 155, 166, 189, ISBN 80-85625-19-9
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 196–197.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]