Jaroslav Ježek

Tento článek pojednává o skladateli. Další významy jsou uvedeny v článku Jaroslav Ježek (rozcestník).

Jaroslav Ježek
Jiří Traxler a Jaroslav Ježek (vpravo)
Základní informace
Narození	25. září 1906 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. ledna 1942 (ve věku 35 let) New York Spojené státy americké Spojené státy americké
Žánry	jazz, swing
Povolání	hudební skladatel, dramaturg, klavírista
Nástroje	klavír
Příbuzná témata	Osvobozené divadlo Jiří Voskovec Jan Werich
Ocenění	Medaile Za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební improvizátor, dramaturg a klavírista. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby ale i vážné hudby. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba k divadelním hrám a filmům, která v některých případech téměř zlidověla.

Život

Narodil se v Praze na Žižkově v rodině krejčího Adolfa a matky Františky (ulice Rokycanova č.8). Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. Veškerou svou péčí a sesterskou láskou jej v té době také zahrnovala o dva roky mladší sestra Jarmila, později provdaná Strnadová. Jako švadlena mu také z velké části pomohla zaplatit jeho první piano.

V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Albín Šíma, Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch.

V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR.

Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 35 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech. Dne 18. června 1946 byl zvolen členem České akademie věd a umění in memoriam.

Dnes se po něm jmenuje konzervatoř se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.

Citát

„	Jedna z prvních našich písniček s Ježkem byla Tři strážníci, roku 1928. Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil. "My tři strážníci si přece rozumíme, veď", říkával s nadšeným usměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru. Tři strážníci, to byla autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli.	“
— Jan Werich

Některá díla

• Etuda
• Ezop a Brabenec (z divadelní hry Caesar a filmu Pudr a benzin)
• Bagatelles
• Rapsodie
• Bugatti-step
• Tři strážníci (z divadelní hry Ostrov dynamit)
• Život je jen náhoda (z divadelní hry Svět za mřížemi)
• Tmavomodrý svět (z divadelní hry Ostrov dynamit)
• Mercedes (tango)
• David a Goliáš
• Klobouk ve křoví
• Nebe na zemi
• Strašlivá píseň o Golemovi
• Když jsem kytici vázala
• Proti větru
• Pochod stoprocentních mužů
• Pochod optimistů (Hej rup!)
• Pochod plebejců (z divadelní hry Caesar)
• V domě straší duch (z divadelní hry Caesar)
• Zlatá střední cesta

Seznam písňové tvorby (výběr)

poz. - píseň - interpret - (text) - rok

• Civilizace – (t:Jiří Voskovec a Jan Werich) - Pozn. aj pod názvem Civilisace
• David a Goliáš - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Ezop a brabenec - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Klobouk ve křoví - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Mary, babička Mary - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Nebe na zemi - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Nikdy nic nikdo nemá - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• O Španělsku si zpívám - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Potopa - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Prodám srdce - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Stonožka - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Svět patří nám - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Svítá - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Tmavomodrý svět - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Tři strážníci - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Zeměkoule - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Život je jen náhoda - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)

Odkazy

Literatura

• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 192, 195, 199
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 303–8, 320, 329, 356, 400, 401
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, vyd. SNKLHU, Praha, 1957
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 81, 86, 91, 93, 98–100, 102, 156, 162, 224–5, 302, 313, 323, 334, 345, 365–6, 414, 419, 566–7, 591, 594, 598, 607, 618–9, 621, 637, 655–7
• Václav Mikota: Na paměť Jaroslava Ježka (soukr. tisk ke 40. výročí narození skladatele), Občanská knihtiskárna, Praha, 1946
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 75, 143, ISBN 80-86182-51-7
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 287.  
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 27, 58–9, 64, 67–8, 71, 73, 81, 83, 97, 107, 111–2, 117, 121–2, 128–9, 134, 143–5, 152, 154, 156, 163–8, 231
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, vyd. Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Oddíl "Osvobozené divadlo neznámé" (s. 339-485) obsahuje skeče, scénické improvizace, předscény a náměty nerealizovaných her V+W, které se podařilo rekonstruovat z autorských rukopisů, záznamů a stenogramů, pořízených v Osvobozeném divadle (včetně dvou neznámých písní Jaroslava Ježka). Blíže in: [1]
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 55, 57, 72, 120
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 606–607.  
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, vyd. Odeon, Praha, 1994, str. 72–4
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 63–4, 141, 155, 165, 180, 204, ISBN 80-85625-19-9
• Jan Werich: Jan Werich vzpomíná...vlastně potlach, vyd. Melantrich, Praha, 1982

Související články

• Osvobozené divadlo
• Osvobozené divadlo neznámé
• Konzervatoř Jaroslava Ježka

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Ježek ve Wikimedia Commons
• Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Ježek
• Heslo ve slovníku KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Jaroslav Ježek v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Životopis a sborová tvorba na portálu České-sbory.cz
• Ježkova webová stránka: životopis, seznam veškerého díla, hudební ukázky, citace z korespondence, odkazy na internetu (anglicky)
• Jaroslav Ježek na Kinoboxu.cz
• Informace o osobní knihovně Jaroslava Ježka v rámci webových stránek Knihovny významných českých osobností