Jiří Wolker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Karel Wolker
Jiří Wolker
Jiří Wolker
Narození 29. března 1900
Prostějov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. ledna 1924 (ve věku 23 let)
Prostějov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání spisovatel, básník, novinář a dramatik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
socha Jiřího Wolkera v Prostějově
rodný dům Jiřího Wolkera s jeho bustou v Prostějově
Bronzová busta Jiřího Wolkera v Tatranskej Polianke
Wolkerův hrob v Prostějově

Jiří Wolker, celým jménem Jiří Karel Wolker (29. března 1900, Prostějov[1]3. ledna 1924, Prostějov[2]) byl český básník, představitel tzv. proletářské poezie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a pobyt v Prostějově[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Prostějově v dobře situované rodině bankovního úředníka Ferdinanda Wolkera a jeho ženy Zdeny rozené Skládalové,[3] vystudoval gymnázium. V letech 19161917 se pod vedením Antonína Svojsíka účastnil skautských táborů v Orlovských lesích nedaleko hradu Lipnice.

Do dvaceti let trávil prázdniny ve vile na Svatém Kopečku u Olomouce, u babičky Anežky Skládalové. Tato vila dnes nese název vila Jiřího Wolkera (Bellevue) a je kulturní památkou.[4]

Studia v Praze[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1919 studoval na přání svého otce práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky Františka Xavera Šaldy a Zdeňka Nejedlého. V Praze pobýval do června 1923.[2]

Od roku 1921 byl členem prostějovské pobočky KSČ.[2] V letech 1921–22 byl členem Literární skupiny a 1922–23 Devětsilu; v obou případech byl důvodem jeho odchodu nesouhlas s vývojem a politickou neangažovaností.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1923 mu byla zjištěna tuberkulóza. Od června do prosince téhož roku se léčil ve Vysokých Tatrách, v Tatranské Poliance); nakonec byl smrtelně nemocný převezen domů, kde za několik dní zemřel.[5] Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.

Posmrtné hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Po smrti se jeho dílo stalo několikrát terčem bojů o umělecký odkaz. Už v roce 1925 se v časopise Pásmo, vydávaném Devětsilem, objevil nepodepsaný článek (autory byli Černík, Halas a Václavek) Dosti Wolkera!, reagující na vytváření kultu Wolkerovy osobnosti.[6] K dalším sporům došlo při příležitosti desátého výročí úmrtí Wolkera v roce 1934 a poté ještě roku 1948.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Když zemřel Jiří Wolker, popularita jeho poezie rychle vzrůstala. Nebyli to jen mladí komunisté, kteří z básnických rukou přijali jeho revoluční odkaz, hlásil se k němu kdekdo. Ba dokonce i kruhy politicky protilehlé a nepřátelské. Jeho verše se ozývaly z míst, kde bychom to nejméně očekávali. Této popularitě nahrávala nejen sama Wolkrova poezie, časová svými myšlenkami a blízká šťastnou sdělností, ale i tragický a předčasný konec mladého a tolik slibujícího života.
— Jaroslav Seifert[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Již v mládí se jeho hlavním zájmem stalo umění. Učil se hrát na housle, pak na klavír. Sám dokonce hudbu komponoval; nejčastěji zhudebňoval své oblíbené básně.[8] Byl nadán i výtvarně. Nejvíce se ovšem věnoval literatuře. Mezi roky 1917 až 1920 se zabýval různými literárními druhy a formami. Psal básně s pravidelným metrem i volným veršem, básně v próze, pohádky, povídky, …[9]

Ve svých začátcích byl ovlivněn sbírkou Splav (1916) Fráni Šrámka. Po příchodu do Prahy se jeho styl postupně měnil. Od května 1920 do června 1921 vznikaly básně do sbírky Host do domu, v nichž je patrný příklon k vnějšímu světu a jeho všednosti. Ta se postupně rozrůstá do širších společenských souvislostí ve sbírce Těžká hodina.

Básnické sbírky a básně[editovat | editovat zdroj]

  • Proletářské umění (1922, spolu s Karlem Teigem) – programová a teoretická stať, zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru
  • Host do domu – básnická sbírka. Má 3 oddíly: Chlapec – verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem (básně Chlapec, Poštovní schránka), Ukřižované srdce – tento oddíl si všímá bídy a utrpení; poezie solidarity a vzpoury (báseň Dláždění) a Host do domu – touha po harmonii a důvěrný pohled na svět připomínají oddíl první, chybí ovšem výrazná dětská stylizace, smrt je chápána jako přirozená součást života, brána do nového probuzení; básník se vyznává z lásky k tomuto světu (b. Věci). Objevuje se zde pokorný pohled na svět, soucit (křesťanský) s chudými a trpícími, lyrizace všedních věcí a všedního dne. K věcem kolem sebe přistupuje jako k živým bytostem a rozmlouvá s nimi, snaží se je polidštit (např. báseň Poštovní schránka, Věci, …). V díle prezentuje názor, že rozpory se mají řešit láskou. V poslední básni (Svatý kopeček), nazvané podle místa, kde žili básníkovi prarodiče a kam často jezdíval, objevuje bídu, která ovlivnila jeho další tvorbu. Báseň je ovlivněna Apollinairovým Pásmem. Wolker chce udělat svět spravedlivějším a lepším.
    • Poštovní schránka – v této básni Wolker přirovnává poštovní schránku k nějaké zvláštní modře kvetoucí rostlině. Schránky i květiny si lidé váží, přestože to jsou zcela běžné věci, ale schránka je zprostředkovatelem jejich myšlenek – psaníček. Autor využívá metafory – přirovnání. Psaníčka čekají na vlaky, lodě a člověka, pyl čeká na čmeláka, aby je roznesli na správná místa – tam, kde jsou blizny červené, neboli lidská srdce. Psaní může člověka potěšit, ale i zarmoutit, proto na bliznách narůstají plody sladké nebo trpké
  • Těžká hodina – jeho nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol. (Karel Jaromír Erben). U Erbena je člověk drcen silou osudu a nemohl se bránit, naproti tomu u Wolkera je člověk drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická – zabývá se sociálními problémy. Wolker se v této sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.
    • Těžká hodina – sbírka sociální poezie, ve které Wolker ukazuje na nutnost zničit starý svět, aby mohl být vybudován svět lepší
    • Balada o snu – Hlavní hrdinové Jan a Marie jsou představitelé dělnictva. Jan se chce uskutečnit svůj sen o lepší společnosti což, podle něj, půjde pouze revoluční cestou.
    • Balada o očích topičových – Antonín je topič v elektrárně, po letech oslepne a zemře, ale žije dál ve své práci.
    • Balada o nenarozeném dítěti – milenci nemohou mít z finančních důvodů dítě.
  • Umírající – básník vyjadřuje, že po jeho smrti se na světě nic nezmění, smrt je spravedlivá – potká každého, bojí se ovšem umírání, v němž je každý sám a zároveň se loučí se svou dívkou, kde jí píše dopis na rozloučenou
  • Na nemocniční postel padá svět
  • U rentgenu – lékař nachází v dělníkově těle „plíce rozežrané hladem a tuberkulózou“, „srdce – zdupané semeno, jež strašně chtělo kvést“, ale nejhlouběji vidí nenávist.
  • O milionáři, který ukradl slunce – pokus o sociální pohádku, která je silně ovlivněna myšlenkou bohatý = zloděj a špatný člověk.
  • Polární záře – pokus o román – napsal pouze zlomek
  • Tři hry – obsahuje tato dramata:
    • Nemocnice
    • Hrob
    • Nejvyšší oběť
  • Do boje, lásko, leť – soubor Wolkrových básní (obsahuje např. básně Dívka, Nemocný, U rentgenu, Epitaf, Umírající…) a dopisů jeho přítelkyni Máni Koldové z doby, kdy vážně onemocněl a byl převezen do sanatoria v Tatranské Poljance

Napsal si i svůj vlastní epitaf, jeho pozdní dílo je samozřejmě také ovlivněno jeho těžkou chorobou, proto zde často nacházíme hřbitovy či nemocnice.

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.[10]

— Wolkerův epitaf

Málo je známo, že se věnoval i jiným formám prózy, příkladem může být Pohádka o bledé princezně. Tato pozoruhodná díla jsou téměř pravým opakem jeho tvorby proletářské.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1637–1648.  
  3. MARTÍNEK, Jiřín. Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7376-202-5. S. 142.  
  4. Svatý kopeček:Jiří Wolker
  5. Kol. Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. [s.l.] : Československý spisovatel, 1985. S. 703.  
  6. Text článku je dostupný například zde.
  7. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 269
  8. Kol. Dějiny české literatury IV. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85865-48-3. S. 261.  
  9. Kol. Dějiny české literatury IV. [s.l.] : [s.n.]. S. 262.  
  10. http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/jiri-wolker.html
  11. Wolker, J.: Pohádka o bledé princezně a jiné prózy. T. Bruckner, Řepín-Živonín 2010. ISBN 978-80-904661-0-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 703–707.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 261–274.  
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1637–1648.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 533.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Online dostupná díla[editovat | editovat zdroj]

  • WOLKER, Jiří. Balady Jiřího Wolkera. Praha : Václav Petr, 1927. 70 s. Dostupné online.  
  • WOLKER, Jiří. Balada o očích topičových. Praha : Václav Petr, 1933. 4 s. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]