Ljuba Hermanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ljuba Hermanová
Základní informace
Narození 23. duben 1913
Neratovice
Úmrtí 21. květen 1996
Praha
Žánry šanson
Povolání herečka, zpěvačka, šansoniérka,
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích21. května 1996 v Praze) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.

Rodina, studia[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako druhé dítě (prvním byl syn Jan) Anně a Janu Hugovi Herrmannovým. Otec byl středoškolsky vzdělaný (vysokou školu nedokončil) a byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), ze kterého přestoupila na reálné gymnazium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích [1].

Před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odtud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze ve Varieté v Karlíně (tehdy nazvaném Moderní opereta), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve třicátých letech 20. století již byla velice známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem.[2] Již před tím se ale v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Byla ale dost přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.

Za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že byla poloviční židovka (ze strany otce [3]), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období Protektorátu vůbec veřejně vystupovat [4].

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začíná programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další veleúspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová ?. V té době také začíná vystupovat i v kabaretu Večerní Brno.

Po tomto brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve Stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.

Za svůj život byla čtyřikrát vdaná [5].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál.
— Jan Werich [6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 Písničky z hospod Staré Prahy ISupraphon, CD - 17. Ve starém Podskalí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 7–30, ISBN 80-7023-149-1
  2. Krátký výstup Ljuby Hermanové v závěru předscény „Mravoučná přísloví“ je zachycen (v improvizačně rozvinuté podobě) v záznamu z divadla z počátku listopadu 1934. In: Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2, třetí oddíl knihy "Osvobozené divadlo neznámé".
  3. Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 9, 14, ISBN 80-7023-149-1
  4. Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 20, ISBN 80-7023-149-1
  5. Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 93
  6. Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 79
  7. Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 90
  8. http://www.semafor.wdr.cz/main.php?left=146&top=39&profil=disk&sablona=4&detail=1&temaN=trilobit_se_divi&oborI=1
  9. http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=202?item=594

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]