Švandovo divadlo na Smíchově

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Švandovo divadlo na Smíchově
Průčelí budovy divadla
Základní informace
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Praha
Typ divadla profesionální divadlo
Zaměření činohra
Scény Velký sál (300 míst), Studio (50 - 100 míst)
Zřizovatel Hl. město Praha
Budova
Otevření 1881
Osobnosti
Ředitel Daniel Hrbek
Umělecký šéf Dodo Gombár
Další informace
Adresa Švandovo divadlo
Štefánikova 6/57
Praha 5, Smíchov
150 00  Praha 5
Oficiální web http://www.svandovodivadlo.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švandovo divadlo na Smíchově je divadlo v ulici Štefánikova č. 6/57 na pražském Smíchově. Navazuje na dlouholetou tradici předchozích divadel sídlících v této budově a jejím okolí. Švandovo divadlo na Smíchově je scénou hlavního města Prahy a na jeho provoz přispívá také Městská část Praha 5.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 otevřel Pavel Švanda ze Semčic na náměstí Kinských divadelní nekrytou arénu nazývanou Aréna v Eggenbergu či V lesíčku. V zimě divadlo hrávalo nejdříve v sále nedalekého hostince, později bylo v nádvoří domu U Libuše postaveno Divadlo U Libuše. Na tomto místě se divadelní tradice udržela až dodnes. Divadlo projektované pro 1000 osob bylo otevřeno v roce 1881 Smetanovou Hubičkou.[1] V roce 1886 byla aréna zbourána, v roce 1891 byla na nedalekém nábřeží postavena nová Aréna na Smíchově, divadlo tak hrálo v létě v aréně a v zimě v divadelní budově, ve dnech velkého zájmu pak na obou scénách současně.[2]

V roce 1900 bylo divadlo zásadně přestavěno, pozice jeviště a hlediště se zaměnily, a tato dispozice se dochovala dodnes. V roce 1908 pak bylo přejmenováno na Intimní divadlo. V roce 1928 v době počínající hospodářské krize byl soubor rozpuštěn[3] a v budově se vystřídalo několik divadelních nájemníků. V letech 19281930 zde působilo Divadlo Vlasty Buriana, v letech 19311932 pak Divadlo komiků (Ferenc Futurista a Jára Kohout). Od roku 1932 divadlo působí opět jako Švandovo divadlo, v letech 19351938 pak v nájmu Járy Kohouta a v letech 19391944 pak Jaroslava Fošena. V roce 1944 bylo divadlo definitivně zavřeno, o rok dříve byla zbourána i Aréna na Smíchově.[1]

Po válce bylo divadelní podnikání zakázáno a v září 1945 zde vzniklo Realistické divadlo, od roku 1953 přejmenováno na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého. Období 1945–1991 podrobně mapuje publikace Jaromíra Kazdy Realistické divadlo 1945–1991. [4] V roce 1991 bylo přejmenováno na Divadlo Labyrint. V roce 1998 kvůli sporům o restituci budovy divadla i počínající dlouhodobé rekonstrukci opět celý soubor zanikl a divadlo bylo dlouhodobě uzavřeno.[5][6] Znovu bylo otevřeno v roce 2002 jako Švandovo divadlo na Smíchově.

V současné době je Švandovo divadlo na Smíchově příspěvkovou organizací hlavního města Prahy.[7]. Ředitelem divadla je (od jeho znovuotevření v roce 2002) Daniel Hrbek. Divadlo disponuje dvěma hracími prostory a to Velkým sálem s kapacitou 300 míst a komornějším Studiem pro 50 až 100 diváků. Na obou scénách se hraje činohra- repertoár Švandova divadla tvoří inscenace stálého činoherního souboru, převážně jde o díla současných autorů.[8], ovšem můžete zde zhlédnout i jiné hostující divadelní soubory, a to nejen pražské. Svým příznivcům nabízí divadlo možnost setkávat se s výjimečnými osobnostmi českého, evropského i světového umění v rámci cyklu talk-show Scénické rozhovory a při pravidelných produkcích koncertů nadžánrové, klasické hudby i world-music. Mezi významné aktivity divadla patří také programy pro děti a mládež. Neméně důležitá je snaha intenzivněji rozvíjet mezinárodní spolupráci a vytvářet projekty se zahraničními partnerskými divadly a jejich osobnostmi. Dále má divadlo k dispozici vybavenou zkušebnu s příslušenstvím a profesionální nahrávací studio. Švandovo divadlo také nabízí širokou škálu workshopů a dílen pro všechny věkové kategorie, jednotlivce i skupiny.

Divadlo má bezbariérový přístup, je klimatizováno a prostor Velkého sálu je vybaven indukční smyčkou pro nedoslýchavé, která je dostupná trvale. Švandovo divadlo na Smíchově je prvním divadlem v Praze, které pravidelně nabízí jedno představení v měsíci s českými titulky a umožňuje tak širší nabídku kulturního vyžití pro neslyšící a nedoslýchavé diváky. Všechna představení ve Velkém sále jsou dostupná také anglicky mluvícímu publiku, jelikož jsou opatřena anglickými titulky.


Citát[editovat | editovat zdroj]

Realistické mělo zvuk již od roku 1945. Vznikla tam řada opravdu dobrých představení, ale samozřejmě že dramaturgie a výsledky některých inscenací byly poplatné době a politické situaci, která patřila k padesátým letům. Zásluhou Palouše zůstane oživení souboru naangažováním nových herců. Pilíři divadla byli herci jako Karel Máj, František Horák, Jarmila Májová, Vlasta Jelínková. Patřili k zakladatelům Realistického divadla a někdy sváděli nerovné zápasy s nadřízenými orgány. Později vzal Palouš do angažmá celý ročník s režisérem LaurinemMiloše Hlavicu, Jirku Novotného, Ivanku Devátou a další. Nepřehlédnutelnou posilou byl příchod Jirky Adamíry, Marty Vančurové, Jana Hartla, Ládi Potměšila.
— Josef Vinklář[9]

Jméno zastávek[editovat | editovat zdroj]

K 13. září 2003[10] či k 29. listopadu 2003[11] byly tramvajové a autobusové zastávky na náměstí Kinských přejmenovány z dosavadního názvu Kinského zahrada na Švandovo divadlo. Výbor kultury, ochrany památek a cestovního ruchu Zastupitelstva hlavního města Prahy 19. března 2004 na svém 14. zasedání schválil usnesení, že se změnou nesouhlasí a žádá ředitele MHMP o vysvětlení legislativního postupu při přejmenování tramvajové zastávky Kinského zahrada na Švandovo divadlo, a na svém 15. zasedání 9. dubna 2004 konstatoval, že toto vysvětlení neobdržel. Na svém 34. zasedání dne 9. ledna 2006 výbor rekapituloval, že sice obdržel dne 27. dubna 2004 vysvětlující dopis ředitele MHMP, doposud však nedošlo ke změně názvu zastávky (na původní) a výbor diskutoval o činnosti a složení místopisné komise Rady HMP a schválil požadavek, aby byl odborem dopravy MHMP o změnách názvů zastávek MHD včas informován.[12] Na některých internetových diskusích[13] bylo přejmenování dáváno do souvislosti například se spory Františka Oldřicha Kinského s českým státem o majetek či se znovuotevřením divadla po rekonstrukci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historie Švandova divadla
  2. Almanach českých divadel
  3. Změny v souborech pražských divadel. Právo lidu. 29. červen 1928, roč. 37. 
  4. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005
  5. Karel Kříž: Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno...
  6. Po čtyřleté přestávce bylo otevřeno Švandovo divadlo
  7. Úplné znění zřizovací listiny Švandovo divadlo na Smíchově
  8. Inscenace Švandova divadla
  9. Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy, Dialog, Praha, 1993, str. 65, ISBN 80-85194-99-6
  10. Trať Anděl - Újezd, Pražské tramvaje.cz
  11. Trvalé změny autobusových linek zařazených do Pražské integrované dopravy, 29. 11. 2003, web Autobusová zastávka
  12. Zápisy ze zasedání výboru kultury, ochrany památek a cestovního ruchu Zastupitelstva hlavního města Prahy, http://praha-mesto.cz
  13. Diskuse K-Reportu, Optimalizace linkového vedení v Praze » Archiv do 27. listopadu 2010, příspěvek uživatele Rzeczpospolita z 27. listopadu 2010 18:59:14, uživatele Mašotouš z 27. listopadu 2010 19:54:24

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005 (náklad 600 ks)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]