Jára Kohout

Jára Kohout
Jára Kohout
	Jára Kohout (1935)
Rodné jméno	Jaroslav Kohout
Narození	9. prosince 1904 ; Praha; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. října 1994 (ve věku 89 let) ; Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Příbuzní	Jan Kohout (bratr)
Významné role	Na tý louce zelený (1936),; Falešná kočička (1937),; Kristian (1939)
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (9. prosince 1904 Praha^[1] – 23. října 1994 Praha) byl český filmový herec a zpěvák.

Za svůj život hrál v 60 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po konci druhé světové války do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce První republiky a v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také zemřel.

Život

Narodil se do rodiny úředníka dráhy Alfréda Kohouta (1874) a jeho ženy Anežky roz. Vondrákové (1883).^[2] Od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval, přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech, až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i v muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec.

Oženil se v roce 1926, a se svou manželkou strávil 53 let. Měl tři dcery a jednoho syna Jaroslava (1937–1942), který zemřel v pěti letech na dětskou nemoc. Měl staršího bratra Alfréda (1902), a mladšího bratra Jana (1906–198?), který se v letech 1934–1973 podílel na cca 300 filmech.

V roce 1935 koupil Jára Kohout smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich) odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích^[3], což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Po válce bylo jeho divadlo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se pak jako estrádní umělec po zájezdech, vystupoval i na Slovensku. Po válce si zahrál už jen ve 4 filmech.

V noci z 2. na 3. října 1948, během pohostinského představení hry Na tom našem dvoře pro celníky v Aši, emigroval o přestávce před druhým dějstvím v masce kohouta spolu se svojí ženou tanečnicí Mimi (Boženou) Grünwaldovou (1907-1979) a jejich dcerami Alenou Kohoutovou provd. Kaňkovou (1927), Zuzkou (1941) a dvouletou Danielou (1946), do západního Německa.^[4]

V emigraci

Život v emigraci zpočátku nebyl vůbec jednoduchý, zprvu musel jezdit po různých utečeneckých táborech v Německu, kde bavil české krajany, poté na pozvání francouzského rozhlasu odjel i s rodinou do Francie, kde vystupoval ve známém pařížském podniku El Monico na Place Pigalle. Tehdy zde s ním vystupovala např. Édith Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand. Potom dostal od Pavla Tigrida pozvánku na účinkování v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově (RFE). Zde ale nevydržel dlouho a přestěhoval se do americké pobočky RFE v New Yorku v USA, kterou vedl Ferdinand Peroutka. V USA vystupoval pro krajany, hrál několik drobných postaviček ve filmu, účinkoval i v reklamě, zahrál si na Broadwayi mimo jiné i s Barbrou Streisandovou. Uskutečnil i několik cest za krajany do Austrálie.

Kariéra ve Svobodné Evropě

Ihned roku 1951 pomáhal zakládat českou redakci Svobodné Evropy. Byl obsazován do různých rozhlasových her. Dne 17. listopadu 1952 se ale již objevuje ve Spojených státech. Pak se ale do Svobodné Evropy vrací jako rozhlasový redaktor a herec, ve svých pamětech vzpomíná i na setkání s různými emigranty.^[5]

Po návratu do vlasti

Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, zahrál si epizodní role i v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, s redaktorkou paní Marcelou (1964), se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel v Praze na rakovinu prostaty. Byl i dědečkem, měl celkem 7 vnoučat a dokonce i pravnoučata.

Paměti

Své memoáry vydal pod názvem Hop sem, hop tam ve švýcarském nakladatelství KONFRONTATION SA v Curychu v roce 1977. Po roce 1989 vyšly i v Praze.

Česká filmografie (výběr)

Před rokem 1948

1922 – Venoušek a Stázička
1926 – Vdávala se jedna panna
1926 – Prach a broky
1928 – Modrý démant
1928 – Ve dvou se to lépe táhne
1929 – Neviňátka
1930 – Utrpení šedé sestry
1931 – Miláček pluku
1933 – Pobočník Jeho Výsosti
1933 – Život je pes
1934 – Poslední muž
1934 – Tři kroky od těla
1934 – Život je pes (německá verze)
1934 – Z bláta do louže
1935 – Vdavky Nanynky Kulichovy
1935 – Naši herci coby pouliční zpěváci
1935 – Král ulice
1935 – Barbora řádí
1935 – Jedenácté přikázání
1936 – Komediantská princezna
1936 – Lojzička
1936 – Na tý louce zelený
1936 – Uličnice
1937 – Důvod k rozvodu
1937 – Falešná kočička
1937 – Filosofská historie
1938 – Lucerna
1938 – Bílá vrána
1938 – Klapzubova XI.
1938 – Manželka něco tuší
1938 – Slávko nedej se!
1938 – Třetí zvonění
1939 – Děvče z předměstí anebo Všechno vyjde najevo
1939 – Kristián
1939 – Lízino štěstí
1939 – Mořská panna
1939 – Srdce v celofánu
1939 – U svatého Matěje
1940 – Dceruška k pohledání
1940 – Prosím, pane profesore!
1940 – Vy neznáte Alberta
1940 – Čekanky
1941 – Hotel Modrá hvězda
1942 – Host do domu
1942 – Městečko na dlani
1944 – Neviděli jste Bobíka?
1944 – Počestné paní pardubické
1947 – Parohy
1947 – Tři kamarádi
1947 – Čapkovy povídky
1948 – Polibek ze stadionu

Po roce 1989

1994 – Ještě větší blbec než jsme doufali
1995 – Divoké pivo

Americká filmografie

1968 – What's So bad About Feelig Good ?
1971 – Taking Off
1971 – The Projectionist
1971 – Bananas
1982 – The Comeback Trail

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1900-1902, snímek 367. Praha: SOA Dostupné online.
↑ Radek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 166
↑ KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 169–170.
↑ Pořad Portréty Českého rozhlasu

Literatura

František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 162, 198
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 90, 158–160, 268–9, 412–3, 416, 514, 518, 524, 537, 577, 610, 629, 647, 652, 662
Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 143, 166, 248, 251, ISBN 80-86182-51-7
Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 116–7, 132, 137, ISBN 80-86182-61-4
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str.65
Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
Karel Sedláček: Volá Svobodná Evropa, Archa 90 Praha, 1993.
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 54–5, 58, 72, 88, 119, 131, ISBN 80-85837-35-8
Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 83, 151, 171, ISBN 978-80-7388-552-6
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 155, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jára Kohout na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jára Kohout
Jára Kohout v Česko-Slovenské filmové databázi
Jára Kohout na Kinoboxu
Jára Kohout v Internet Movie Database (anglicky)
Jára Kohout v Galerii prvorepublikových herců
Jára Kohout v pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové Salon čas

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze

[2] Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1900-1902, snímek 367. Praha: SOA Dostupné online.

[3] Radek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 166

[HOP-4] KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 169–170.

[5] Pořad Portréty Českého rozhlasu

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]