Jára Kohout

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jára Kohout
Narození 9. prosince 1904
Praha
Úmrtí 23. října 1994 (ve věku 89 let)
Praha
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (9. prosince 1904 Praha23. října 1994 Praha) byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také nakonec i zemřel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich) odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo u Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích[1], což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Ani po válce to neměl nijak jednoduché, divadlo mu bylo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se pak jako estrádní umělec po zájezdech, vystupoval i na Slovensku. Po válce si zahrál už jen ve 4 filmech. Dne 3. října 1948 během představení pro celníky v Aši emigroval do západního Německa.

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Život v emigraci zpočátku nebyl vůbec jednoduchý, zprvu musel jezdit po různých utečeneckých táborech v Německu, kde bavil české krajany, poté na pozvání francouzského rozhlasu odjel i s rodinou do Francie, kde vystupoval ve známém pařížském podniku El Monico na Place Pigalle. Tehdy zde s ním vystupovala např. Édith Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand. Potom dostal od Pavla Tigrida pozvánku na účinkování v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově (RFE). Zde ale nevydržel dlouho a přestěhoval se do americké pobočky RFE v New Yorku v USA, kterou vedl Ferdinand Peroutka. V USA vystupoval pro krajany, hrál několik drobných postaviček ve filmu, účinkoval i reklamě, zahrál si na Broadwayi mimo jiné též i s Barbrou Streisandovou. Uskutečnil i několik cest za krajany do Austrálie.

Kariéra ve Svobodné Evropě[editovat | editovat zdroj]

Ihned roku 1951 pomáhal zakládat českou redakci Svobodné Evropy. Byl obsazován do různých rozhlasových her. 17. 11. 1952 se ale již objevuje ve Spojených státech. Pak se ale do Svobodné Evropy vrací jako rozhlasový redaktor a herec, ve svých pamětech vzpomíná i na setkání s různými emigranty.[2]

Kariéra ve Spojených státech[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do vlasti[editovat | editovat zdroj]

Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, zahrál si epizodní role i v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel v Praze na rakovinu prostaty.

Pohřben na Vyšehradském hřbitově

Česká filmografie[editovat | editovat zdroj]

Před převratem 1948[editovat | editovat zdroj]

  • 1922 - Venoušek a Stázička
  • 1926 - Vdávala se jedna panna
  • 1926 - Prach a broky
  • 1928 - Modrý démant
  • 1928 - Ve dvou se to lépe táhne
  • 1929 - Neviňátka
  • 1930 - Utrpení šedé sestry
  • 1931 - Miláček pluku
  • 1934 - Poslední muž
  • 1934 - Tři kroky od těla
  • 1934 - Život je pes (německy)
  • 1934 - Z bláta do louže
  • 1935 - Vdavky Nanynky Kulichovy
  • 1935 - Naši herci coby pouliční zpěváci
  • 1935 - Král ulice
  • 1935 - Barbora řádí
  • 1935 - Jedenácté přikázání
  • 1936 - Komediantská princezna
  • 1936 - Lojzička
  • 1936 - Na tý louce zelený
  • 1936 - Uličnice
  • 1937 - Důvod k rozvodu
  • 1937 - Falešná kočička
  • 1937 - Filosofská historie
  • 1938 - Lucerna
  • 1938 - Bílá vrána
  • 1938 - Klapzubova jedenáctka
  • 1938 - Manželka něco tuší
  • 1938 - Slávko nedej se !
  • 1938 - Třetí zvonění
  • 1939 - Děvče z předměstí anebo Všechno vyjde najevo
  • 1939 - Kristián
  • 1939 - Lízino štěstí
  • 1939 - Mořská panna
  • 1939 - Srdce v celofánu
  • 1939 - U svatého Matěje
  • 1940 - Dceruška k pohledání
  • 1940 - Prosím, pane profesore !
  • 1940 - Vy neznáte Alberta
  • 1940 - Čekanky
  • 1941 - Hotel modrá hvězda
  • 1942 - Host do domu
  • 1942 - Městečko na dlani
  • 1944 - Neviděli jste Bobíka ?
  • 1944 - Počestné paní pardubické
  • 1947 - Parohy
  • 1947 - Tři kamarádi
  • 1947 - Čapkovy povídky
  • 1948 - Polibek ze stadionu

Po převratu 1989[editovat | editovat zdroj]

  • 1994 - Ještě větší blbec než jsme doufali
  • 1995 - Divoké pivo

Americká filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 - What's So bad About Feelig Good ?
  • 1971 - Projectionist, The
  • 1982 - Comeback Trail, The

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Radek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 166
  2. Pořad Portréty Českého rozhlasu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]