Pavel Tigrid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Tigrid, dr. h. c.[1]

2. ministr kultury České republiky
Ve funkci:
19. ledna 1994 – 4. července 1996
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Jindřich Kabát
Nástupce Jaromír Talíř
Stranická příslušnost
Členství Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

Narození 27. října 1917
Praha
Úmrtí 31. srpna 2003 (ve věku 85 let)
Héricy
Profese spisovatel a novinář
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Podpis Pavel Tigrid, dr. h. c.[1], podpis
Commons Kategorie Pavel Tigrid
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld (27. října 1917 Praha[2]31. srpna 2003 Héricy, Seine-et-Marne, Francie), byl významný český spisovatel, publicistapolitik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech.

Profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

Pavel Tigrid emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBC[3] a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem se přiklonil ke katolické víře.[zdroj?]

Bezprostředně po konci války se válce v červnu 1945 z Londýna vrátil na vyžádání komunistického ministra informací Václava Kopeckého, který ho chtěl angažovat do vysílání Československého rozhlasu, z čehož následně sešlo a Pavel Tigrid se dále neživil slovem, ale textem.[zdroj?] Po návratu do ČSR se také poznal se Ivanou Myškovou, jejíž babičkou byla Terezie Brzková, známá filmová herečka. S Myškovou se v roce 1947 oženil, a pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci.[zdroj?] Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum založil časopis Vývoj.

20. února 1948 odjel na pozvání britského atašé do britské zóny v Berlíně, kde podle pomlouvačných zpráv mělo být nehumánně zacházeno s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal na ministerstvu, za což byl na něj vydán zatykač, který dorazil na hranice hodinu po tom, kdy je v autě přejel. O únorovém převratu se dozvěděl v Mnichově, kde ani nemohl podat novináři žádané prohlášení k vývoji v ČSR, jelikož jeho žena byla komunisty na tři měsíce uvězněna v pankrácké věznici. Po propuštění se ji podařilo na Šumavě převést přes hranice. Další rok spolu strávili emigraci v utečeneckém táboře v Řezně. Po odchodu do Mnichova byl Tigrid v roce 1951 pověřen vedením redakce rozhlasu Svobodná Evropa, v němž se názorově neshodl s ředitelem RFE Ferdinandem Peroutkou a po roce odešel.[zdroj?] Rozhlas měl vysílat pro všechny komunistické země, Československé vysílání mezi nimi bylo první, jako zkušební.

Roku 1952 odcestoval s manželkou do USA, kde se zprvu živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně, a dále jako majitel restaurace, v níž jeho manželka vařila. V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví,[4] s jehož redakcí, ženou i dětmi přesídlil na pozvání nakladatele Walkera roku 1959 do Paříže. V té době již on i jeho rodina získali americké státní občanství. V Paříži byl Tigrid za Svědectví placen stejně jako v Americe z rozpočtu CIA, což nezveřejnil ani po sametové revoluci[5]. Údajně se stýkal také s člověkem z prostředí KSČ[kdo?], který do Paříže vyvážel důležité interní informace.[zdroj?] V Paříži se také poprvé setkal s Václavem Havlem. Svědectvím, které četlo stále více Čechů a mezi nimi i komunistů, se Tigrid výrazně zasloužil o start Pražského jara 1968. Až do konce svého života byl externím spolupracovníkem Svobodné Evropy, odkud ostře vystupoval proti totalitní zvůli komunistického režimu s typickým vtipem a sarkasmem. Dlouhodobě také spolupracoval se Zdeňkem Mastníkem v Londýně (vedoucím sekce českého vysílání BBC) a jeho knihkupectvím. Podílel se spolu s ním také na tajném Marshallově plánu,[zdroj?] který probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje.[zdroj?]

Ve vysílání Svobodné Evropy se věnoval různým publicistickým žánrům, projevům, komentářům k dobovému tisku a k dobovým událostem (například k procesu s Rudolfem Slánským a k procesu s Miladou Horákovou)[6]

Po Sametové revoluci působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil do Československa 28. prosince,[4] 1989 a od roku 1992[4] získal post ministra kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL.

V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát životně důležité léky.[7]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Počátkem června 1944 jsem dostal dlouhý dopis od Pavla Tigrida. Psal mi při ranní službě mezi dvěma zpravodajskými relacemi. Mimo jiné líčil účinky nové nacistické zbraně, dálkově řízených bomb V2, jichž denně dopadlo na Londýn osm až deset. Konec jeho dopisu, který psal na anglickém psacím stroji zněl takto: "Promin, ze jsem nestacil udelat hacky a carky, nebot prave vypukla invaze. A ohlasil jsem si ji!"
— Ota Ornest[8]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Památní deska pro P. Tigrida v Praze
  • Politická emigrace v atomovém věku, Paříž 1968; Kolín nad Rýnem: INDEX, 1974 (doplněné vydání); Praha: Prostor, 1990
  • Why Dubcek fell, London: MacDonald, 1971
  • Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1988 – mladé dívce z Československa odhaluje ve 13 večerech na Jadranu svůj pohled na historii národa a odkrývá zvrácenost režimu.
  • Dnešek je váš, zítřek je náš : dělnické revolty v komunistických zemích, Praha: Vokno, 1990
  • Glosy o české politice 1996–1999, Praha: Radioservis, 1999
  • Marx na Hradčanech, Brno: Barrister & Principal, 2001
  • Přikládáme sekeru ke kořenům lži , Praha, Academia 2016[9]
  • Poslední den pana T, Petr Bednář -1978- MAGNET Praha

Pocty[editovat | editovat zdroj]

  • roku 1990 převzal od Bavorské akademie krásných umění Velkou cenu za exilovou literaturu,
  • v roce 1992 obdržel francouzský Řád čestné legie,
  • dne 7. dubna 1993 mu byl udělen čestný doktorát sociálních věd „za mimořádné zásluhy v zápase o lidská práva, v zápase opřeném o tradiční hodnoty evropské civilizace“,[1]
  • roku 1994 převzal Pamětní medaili Edvarda Beneše,
  • roku 1995 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy.[10]
  • v roce 2000 obdržel nejvyšší německé vyznamenání Velký kříž s hvězdou Řádu Za zásluhy,
  • v témže roce Cenu Ferdinanda Peroutky[zdroj?] a Cenu Nadace Pangea za úsilí o nápravu věcí lidských,
  • dne 9. prosince 2013 byl jmenovám čestným občanem Semil in memoriam.[11]

Je po něm pojmenováno jazykové gymnázium[12] v Ostravě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Pavel Tigrid byl pražský rodák se semilskými kořeny. Jeho předkové pocházeli ze semilské židovské rodiny Schönfeldů. Pavel byl pokřtěn v římsko-katolickém kostele krátce po narození (zdroj: dokument České televize Mezi Tigridem a Schönfeldem, 2008). Tigridův praděd Pavel Schönfeld byl nájemcem semilského pivovaru a majitelem nemovitostí, za svoji činnost pro blaho města byl oceněn čestným občanstvím města Semily(1857). Otec Pavla Tigrida byl bratrancem spisovatele Ivana Olbrachta a synovcem Antala Staška (občanským jméno spisovatele Antonín Zeman)[13][14], jenž byl v Semilech 35 let advokátem. Olbrachtova matka Kamila Zemanová, rozená Schönfeldová, ke katolické víře konvertovala před sňatkem s Antonínem Zemanem.

Pavel Tigrid měl se ženou Ivanou syna a dvě dcery, kteří všichni žijí ve Francii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Čestné doktoráty Univerzity Karlovy od roku 1990
  2. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 352.  
  3. VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 60, 96, ISBN 80-85625-19-9
  4. a b c MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 284.  
  5. Pavel Kosatík, Tigrid poprvé: Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století. Praha 2013
  6. ČRo Leonardo
  7. ČTK. Spisovatel, novinář a politik Pavel Tigrid by se dožil 90 let. Novinky [online]. 2007-10-26 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online.  
  8. VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 98, ISBN 80-85625-19-9
  9. Utínat zlo u kořene. Vycházejí Tigridovy protitotalitní projevy : Týden.cz. Dostupné online
  10. Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
  11. Čestní občané města: Město Semily. www.semily.cz [online].  [cit. 2017-10-28]. Dostupné online.  (česky) 
  12. Jazykové gymnázium Pavla Tigrida
  13. Miloš Plachta: Antal Stašek (JUDr. Antonín Zeman) in: Semilské noviny č. 3/2009, str. 13 – dostupné on-line, formát PDF
  14. Významné osobnosti Semil

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DRÁPALA, Milan, a kol. Na ztracené vartě Západu : antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948. Praha : Prostor, 2000. 682 s. ISBN 80-7260-046-X.  
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • KOSATÍK, Pavel. Tigrid, poprvé : Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století. Praha : Mladá fronta, 2013. 352 s. ISBN 978-80-204-2026-8.  
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 26, 36, 43, 48, 55, 57, 60, 63, 65, 92, 95, 96, 98, 102, 107–110, 112, 113, 182–4, 186, 207, 209, 350–353, 358, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]