Narodila se do židovské rodiny ve čtvrti Williamsburg v Brooklynu.[1] Její otec, Emanuel Streisand, byl učitelem angličtiny a dějepisu na základní škole a zemřel, když bylo Barbře 15 měsíců.[2] Její matka, Diana Ida Rosen, byla sekretářkou té školy a Barbra měla staršího bratra Sheldona. Matka se podruhé provdala, a to za Louise Kinda, když bylo Barbře Streisandové sedm let.[3] Z tohoto manželství pochází Streisandina polorodá sestra Roslyn Kind, která se také stala herečkou, zpěvačkou a skladatelkou.[4] Prarodiče Streisandovi z otcovy strany pocházeli z Haliče. Barbřiným přítelem z dětství byl pozdější mistr světa v šachu Bobby Fischer, který navštěvoval stejnou střední školu Erasmus Hall School ve Flatbushi.[5]
Po maturitě na Erasmus School pracovala jako telefonistka, uvaděčka v kině a navštěvovala několik hereckých kurzů najednou. Vítězstvím v pěveckém konkurzu v Greenwich Village si zajistila angažmá v nočních klubech Bon Soir a The Blue Angel. V roce 1962 získala na Broadwayi menší roli ošklivé sekretářky Yetty Tessye Marmelsteinové v satirickém muzikálu I Can Get It for You Wholesale (Mohu ti to opatřit ve velkém), který napsali Harold Romeo a Jarom Weidman.[2][6]
Své mimořádné pěvecké dispozice ve spojení s hereckými schopnostmi naplno uplatnila v titulní úloze revuální hvězdy Fanny Brice, o jejíchž osudech a lásce k hazardnímu hráči (S. Chaplin), vypráví životopisný muzikál Funny Girl (Jule Styne) 1964 v něm na Broadwayi (1966 také v Londýně) sklidila triumfální úspěch.[6] V roce 1968 byla Funny Girl také zfilmovaná. Barbra opět získala hlavní roli Fanny, jejího partnera ztvárnil Omar Sharif. Za hlavní roli ve filmu získala Oscara (1968)[2] a Donatellova Davida (1969).[7]
Během let absolvovala řadu koncertů (zpívala mj. v květnu 1963 před prezidentem J. F. Kennedym v Bílém domě a v roce 1993 na inauguračním koncertu prezidenta Billa Clintona) a nahrála několik desítek gramofonových alb, z nichž mnohé byly natolik komerčně úspěšné, že za ně obdržela zlaté a platinové desky a osmkrát cenu Grammy (poprvé roku 1963 za své první LP The Barbra Streisand Album).
Souběžně s pěveckou kariérou, v níž dosáhla jako všestranná interpretka světové popularity, se věnovala také hereckým aktivitám před filmovou kamerou, kde ztělesňovala nejčastěji výstřední, temperamentní, ztřeštěné, ale šarmantní a dobrosrdečné hrdinky: známá zprostředkovatelka styků a sňatků, vdova Dolly Leviová, o jejíž ruku nakonec požádá její klient – bohatý obchodník (Walter Matthau), ve filmové adaptaci muzikálu Michaela Stewarta a Jerryho Hermana Hello, Dolly! (Gene Kelly). Další rolí byla Daisy Gambleová, která se svěří do rukou hypnotizéra francouzského původu (Yves Montand), aby se odnaučila kouřit, v muzikálové komedii Za jasného dne uvidíš navždy (Gene Kelly). Modelka Doris, jejíž hlučné chování přivádí k šílenství jejího souseda – spisovatele (George Segal), v komedii Básník a kočička (režie H. Ross). Excentrická slečna poněkud volnějších mravů Judy Maxwellová, kterou svede záměna zavazadel dohromady s roztržitým hudebním vědcem (Ryan O'Neal), v crazy komedii Co dál, doktore? (Peter Bogdanovich).[6] Začínající zpěvačka Esther Hoffmanová, z níž učiní hvězdu její objevitel – rockový zpěvák (Kris Kristofferson), v hudebním dramatu Zrodila se hvězda (Frank Pierson).
Vážnější polohu si poprvé vyzkoušela v postavě nadšené komunistky Katie Moroskiové, za jejíž ztvárnění v melodramatu Takoví jsme byli (Sydney Pollack) byla oceněna Donatellovým Davidem (1974) a byla nominována na Oscara (1973).
Dramaticky nejpůsobivější kreaci předvedla v soudním dramatu podle hry Toma Topora Bláznivá (režie M. Ritt), kde ztělesnila prostitutku Claudii Draperovou, která v sebeobraně zabila svého dotěrného zákazníka a domáhá se řádného soudního procesu.
V roce 1969 spoluzaložila produkční filmovou společnost First Artists Productions[8] a posléze se sama stala producentkou v rámci své vlastní společnosti Barwood Films. V roce 1983 debutovala jako režisérka nostalgickým muzikálem na motivy povídek Isaaca Bashevise SingeraJentl, na němž se podílela i scenáristicky a vytvořila v něm titulní part židovské dívky Jentl,[6] která v touze po vzdělání a naplnění milostných citů poruší dokonce starobylé zákony a náboženské mravy tím, že se vydává za chlapce.[1]
Její druhý režijní pokus, stejnojmenná filmová adaptace románu Pata Conroye Pán přílivu, kde si zahrála židovskou psychiatričku Susan Lowensteinovou, byl v sedmi kategoriích pouze nominován na Oscara (1991).[1]
Ve své romantické milostné komedii Dvě tváře lásky se bezúspěšně ucházela o Zlatý glóbus 1996 za hlavní roli zakomplexované univerzitní profesorky Rose Morganové, jejíž manželství na inzerát s kolegou z téže školy (Jeff Bridges) dosáhne plnohodnotného naplnění teprve po překonání vypěstovaných předsudků obou partnerů. Barbra Streisandová je laureátkou mnoha prestižních uměleckých cen: 1965 získala cenu Emmy za svou TV show My Name Is Barbra (Jmenuji se Barbra) a laureátkou ceny Emmy se opět stala 1995 za pořad Barbra - The Concert; spolu se skladatelem Paulem Williamsem dostala Oscara (1976) za píseň „Evergreen“ z filmu Zrodila se hvězda.[9] V roce 1970 jí byla udělena speciální cena Tony jako divadelní herečce desetiletí.
V létě 1982 pobývala v Praze, v Žatci a v Českém Krumlově při příležitosti natáčení filmu Jentl.
V letech 1963–1971 byl jejím manželem herec Elliott Gould[10] (vystupovala s ním pouze na divadle); jejich syn Jason Emanuel Gould (* 1966) pokračuje v rodinné herecké tradici, hrál mj. po boku své matky v jejím filmu Pán přílivu. Od roku 1998 je manželkou herce Jamese Brolina.[11][2] Dále natáčí desky a filmy. V roce 2023 vydala své paměti pod názvem My name is Barbra.[6]
Její profesní kariérou i osobním životem prostupuje silné politické přesvědčení o sociální spravedlnosti. Byla oceněna Humanitární cenou od Human Rights Campaign, v roce 1995 obdržela čestný doktorát v oboru umění a humanitních věd od Brandeis University a v roce 2013 čestný doktorát v oboru filozofie od Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Francouzská vláda jí udělila najvyšší stupeň (komandér) Řádu umění a literatury. Prostřednictvím Streisand Foundation podporuje mnoho humanitárních projektů a již mnoho let se věnuje ochraně životního prostředí. V roce 1987 založila katedru environmentálních studií a darovala 24 akrů svých pozemků organizaci Santa Monica Mountains Conservancy. Byla hlavní zakladatelkou Clinton Climate Change Initiative, která sdružila konsorcium velkých měst po celém světě s cílem snížit emise skleníkových plynů. Je přední mluvčí a organizátorkou sbírek pro sociální a politické projekty, které jí jsou blízké, a výtěžek ze svých koncertů často věnuje na programy, které podporuje.[12]
↑ abc Barbra Streisand at 75: A girl from Brooklyn makes it big. DW.COM [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-29. (anglicky)
↑ Barbra Streisand Archives | Childhood, Brooklyn, 1942, Diana Kind. barbra-archives.com [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-06.
↑ Streisand’s kid sister is happy as one of Kind. The Jewish Chronicle. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-12. (anglicky)
↑ NEIGHBORHOOD REPORT: FLATBUSH; Grads Hail Erasmus as It Enters a Fourth Century - New York Times. query.nytimes.com [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-04.
↑ Barbra Streisand and James Brolin Celebrate 20th Anniversary. Us Weekly. 2018-07-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-03. (anglicky)
_(cropped).jpg)
Brooklyn, New York
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbra Streisandová na Wikimedia Commons 
Osoba Barbra Streisandová ve Wikicitátech
