V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Ferenc Futurista

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferenc Futurista
Ferenc Futurista kolem roku 1934
(Foto Josef Jindřich Šechtl)
Narození 7. prosince 1891
Mníšek pod Brdy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. června 1947 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Hřbitov Malvazinky
Povolání herec a sochař
Děti Anna Ferencová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Eman Fiala

Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala (7. září 1891 Mníšek pod Brdy[1]19. června 1947 Praha) byl český herecsochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Fiala pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl herec Karel Fiala (1871 - 1931) a maminka Antonie roz. Zelenková, vystudoval uměleckoprůmyslovou školu.[2] Jeho mladším bratrem byl Eman Fiala (18991970), kromě něho, měl ještě bratra Josefa (1894) a sestru Marii (1896). Jeho umělecké jméno vzniklo tak, že přezdívku Ferenc získal jako herec studentského kabaretu a příjmení Futurista přijal, když jeho schopnosti ocenil italský průkopník futurismu Filippo Tommaso Marinetti po své návštěvě Prahy.[zdroj?]

Začal hrát už v němém filmu, ale největší slávu získal až v éře zvukové, kdy vytvořil několik desítek převážně komediálních rolí.

Dne 9. dubna 1921 se v Praze na Vinohradech, poprvé oženil s Jindřiškou Jiráčkovou (1896–??)), manželství, však bylo v roce 1919 rozvedeno a v roce 1926 prohlášeno za rozloučené.[3] Podruhé se oženil v roce 1927 s herečkou Annou (Andulou) Tichou (1906 - 1989), se kterou měl dceru, později herečku Annu Ferencovou (rozená Tichá, *1927).[4]

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století patřil mezi nejoblíbenější české kabaretní komiky. Vystupoval například v Longenově kabaretu Bum (spolu s Vlastou Burianem, Karlem Nollem, Emanem Fialou, Josefem Rovenským a Sašou Rašilovem),[5] v divadélku Komedie (toto od konce roku 1924 do května 1927, kdy vyhořelo a zaniklo, sám i vedl),[6]Červené sedmě, ve smíchovské Aréně, karlínském Divadle Varieté Praha a v Rokoku. Hostoval také ve dvou hrách v Osvobozeném divadle,[7] které opustil pro neshody s J. Voskovcem a J. Werichem počátkem roku 1930.[8] V sezóně 1922/1923 byl stálým hostem Divadla na Vinohradech.[9] V prosinci 1941 účinkoval ve dvou propagandistických rozhlasových skečích (Hvězdy nad Baltimore a Rudá nemoc).[10]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Například komik Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala, který byl začátkem dvacátých let členem Vinohradského divadla, už to měl v tom pseudonymu, že předbíhá trochu dobu. Byl tehdy velmi populární. Měl svůj zvláštní způsob příchodu na scénu, sotva se objevil, byl aplaus.
— František Kovářík[11]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Role ve filmu, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo - Ferenc Futurista. ČRo Brno [online]. 2007-06-19 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 
  2. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128
  3. Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1920-1922, snímek 93
  4. FIKEJZ, Miloš. Český film, Herci a herečky, Díl III.:S–Ž. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-354-4. Kapitola Tichá Anna/Andula, s. 488. 
  5. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158
  7. Václav Holzknecht: Jaroslav JežekOsvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 224–5
  8. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. V druhém oddílu této knihy „Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla“ je otištěn unikátní snímek z kostýmní zkoušky hry Ostrov dynamit z března 1930, na němž je ještě Ferenc Futurista s V+W. Osvobozené divadlo opustil několik dní poté těsně před premiérou a jeho role se musela narychlo přeobsadit.
  9. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  10. Radek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 171
  11. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]