František Kovářík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Kovářík

František Kovářík (kolem roku 1913)
Narození 1. října 1886
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. října 1984 (ve věku 98 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Kovářík (1. října 1886 Plzeň[1]1. října 1984 Praha) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině kameníka mezi osmi dětmi. Brzy jej zaujalo divadlo, působil mezi ochotníky. V letech 19031908 působil jako ochotník v Ludvíkově divadelní společnosti mezi krajany v USA, po návratu do Čech hrál do roku 1912 v několika venkovských divadelních společnostech, v letech 19131915 byl členem Švandova divadla, 19151918 Městského divadla v Plzni[2] a v letech 1920[3]1959 (kromě let 19451947, kdy působil v Divadle pod Plachtou)[4] hrál v souboru Divadla na Vinohradech.[5]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Za divadlem ho to táhlo od útlého mládí. Začínal hrát ochotnicky v Plzni. Když se rozhodl v sedmnácti jet do Ameriky, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit obchodním příručím, ale nejraději tam mezi českými ochotníky hrál divadlo pro krajany. Tou dobou tam vystupovala i naše budoucí významná operetní subreta Marie Zieglerová, jejímž tam byl partnerem. Mezi obyčejné lidi se dostal i po 1. světové válce, kdy mu půjčil jeho kolega a přítel Josef Skupa některé loutky a Kovářík s nimi objížděl republiku.

František Kovářík patřil mezi pokračovatele tradice českého lidového herectví. Přátelé mu říkali "boží člověk" nebo dokonce "svatý muž", protože byl nesmírně dobrý, laskavý a skromný. O svém životě napsal knihu Kudy všudy za divadlem (1982). Z divadelních rolí vynikl např. Luka (Maxim Gorkij, Na dně) a Lízal (Alois a Vilém Mrštíkové, Maryša).

Citát[editovat | editovat zdroj]

Vzpomínám na režiséry, kteří ze mne kutali herce. Byli takoví, co dělali rámus, například Podhorský, a pak byli ti, kteří se nedali ničím vyprovokovat, ba ani rozčíleným hercem. K těm patřil třeba Jan Bor, František Salzer, Bohuš Stejskal, Gabriel Hart a samozřejmě také jiní – ti všichni mi otevírali oči. Dali mi hodně. Bez jejich pomoci, bez spolupráce s nimi si sebe jako herce snad ani neumím představit.
— František Kovářík [6]

Film[editovat | editovat zdroj]

První film, v němž František Kovářík hrál, byl němý Pan profesor, nepřítel žen, který se ovšem stejně jako některé další němé filmy nedochoval. Ve veselohoře Dům na předměstí hrál potrhlého spiritistu, ve filmu Za ranních červánků ubohého podruha, v adaptaci Maryšy Lízala. Zajímavá svou drobnokresbou je postava kořenáře z Pohádky máje. V první adaptaci Čapkova Hordubala hrál moudrého a se životem smířeného starého ovčáka.

Roku 1947 vytvořil Kovářík postavu Juraje Čupa z Čapkových povídek, v němž se jde starý horal z Podkarpatské Rusi ve sněhové vánici udat z rozhodnutí vesnické rady jako vrah. Nezapomenutelnou roli mlynáře sehrál v klasické pohádce Pyšná princezna. Mezi další postavy poválečné filmové tvorby patří proutkář z filmu Mikoláš Aleš, šašek z Bláznovy kroniky, ovčák z Údolí včel či stařičký tatínek v televizním seriálu Byl jednou jeden dům, proslul však zvláště jako profesor Hrbolek v klasické české komedii Marečku, podejte mi pero. Pouze se mihl v další klasické komedii Na samotě u lesa jako zdravím kypící stařeček a otec Josefa Kemra. Naposledy se objevil ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne. František Kovářík byl mistrem drobných rolí, v nichž přinášel lidem potěšení i útěchu. Hrál opravdově, realisticky, představované postavě se uměl plně oddat a hledal odpovídající gesta, masku, hlas.

František Kovářík vystupoval také v rozhlase a využívala ho i Československá televize, zvláště do rolí pohádek a povídek v cyklu Bakaláři.

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

- němý film

- zvukový film

Nejsou uváděny televizní role. Role po roce 1970 nemusí být kompletní, úplnost nemohla být ověřena ze spolehlivých zdrojů.

Divadelní osobnosti vzpomínají na Františka Kováříka[editovat | editovat zdroj]

Alena Kožíková

  • S Františkem Kováříkem jsem jako dítě z Dismanova souboru natáčela v rozhlase: všechny nás tehdy očaroval, viseli jsme mu na rtech, neustále jsme chtěli být s ním a plnili jsme každé jeho přání. Později mi při náhodném setkání v divadle podal ruku, podíval se mi do očí a jeho pohled vypovídal o laskavosti, dobrotě srdce, charakteru i otevřenosti. Vlastně tak působily i jeho postavy na jevišti. Přitažlivou lidskostí, jímavostí a srdečností navazoval kontakt s diváky. František Kovářík v těch postavách odrážel svůj prožitý život. [7]

Vladimír Hlavatý

  • A potom zcela zvláštní kapitola: František Kovářík, moje velká láska. Strašně rád jsem poslouchal jeho fundované výklady východní filosofie Lao Tseho, Thákura, Ghándího, Konfucia a jiných. František Kovářík po létech jednou vzpomínal na naše začátky, kdy v komedii Potasch a Perlmutter hrál poseláka a já ještě jako student jakéhosi liftboye... A ještě jedna kováříkovská východní moudrost: "Odřekni si denně jednu příjemnost nebo dopřej jednu nepříjemnost, to sílí víc než jen svaly."[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Český film : herci a herečky I, s. 657.
  3. Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 117
  4. Alena Kožíková: František Kovářík–laskavé herecké srdce, In:Divadlo na Vinohradech, divadelní měsíčník, 2016/XI–Srpen, vyd. Divadlo na Vinohradech, Praha, 2016, str. 2
  5. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 290
  7. Alena Kožíková: František Kovářík–laskavé herecké srdce, In:Divadlo na Vinohradech, divadelní měsíčník, 2016/XI–Srpen, vyd. Divadlo na Vinohradech, Praha, 2016, str. 2
  8. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 99–100

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]