Lída Plachá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lída Plachá
Narození24. listopadu 1921
Městec Králové
Úmrtí14. října 1993
Praha
ChoťZdeněk Šavrda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lída Plachá, rozená Ludmila Plachá, provdaná Šavrdová (24. listopadu 1921, Městec Králové14. října 1993, Praha), byla česká herečka.

Mládí – dívka z Fučíkovy Reportáže[editovat | editovat zdroj]

Od mládí se zajímala o herectví a složila úspěšně zkoušky na dramatické oddělení Státní konzervatoře. Jako devatenáctiletá se v rodině svých příbuzných seznámila s novinářem Juliem Fučíkem a později se stala jeho spojkou v ilegální odbojové činnosti. V únoru 1942 byla přijata za členku KSČ přímo tehdejším ilegálním ústředním výborem. Později v roce 1942 byla zatčena a v květnu 1943 spolu s dalšími členy skupiny obviněna.[1] Fučík byl spolu s jejím tehdejším přítelem Mirkem (vl. jménem Jaroslav Klecan) odsouzen k smrti a oba byli popraveni 8. září 1943 v Plötzensee u Berlína, Plachá byla pro své mládí soudem osvobozena.[2] Zbytek války však strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. Její spoluvězeňkyní byla např. Nina Jirsíková, se kterou spolupracovala na příležitostných kulturních vystoupeních organizovaných v táboře.[3] Fučík spolupráci s ní věnoval ve své Reportáži psané na oprátce tři stránky.

Činnost po válce[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození v roce 1945 prošla soukromě hereckou průpravou u Boženy Půlpánové a Evy Šmeralové. V sezóně 1945/1946 vystupovala pohostinsky v divadle Větrník Josefa Šmídy, v roce 1946 se stala spolu s Františkem Kováříkem, Otomarem Korbelářem, Jiřím Holým, Zdeňkem Řehořem členkou zájezdové skupiny Divadla pod Plachtou,[4] kterou vytvořil herec Jindřich Plachta a od února 1946 vystupovala skupina pod hlavičkou Vesnického divadla. V tu dobu byla Plachá angažována v Divadle 5. května a v roce 1948 se po spojení tohoto divadla s ND stala členkou činohry pražského Národního divadla, kde působila až do roku 1988.

Angažovala se ve společenských organizacích, byla činná mj. ve Svazu českých dramatických umělců. Za svoji politickou angažovanost obdržela řadu ocenění. V období normalizace vystupovala rovněž v drobných rolích ve filmu a v televizi a působila i v rozhlase. Mnoho divadelních rolí, ve kterých vystupovala, bylo rovněž v politicky angažovaných hrách. Ve hře o J. Fučíkovi Lidé bděte hrála samu sebe.

Jejím manželem byl herec ND Zdeněk Šavrda (1907–1982).

Citát[editovat | editovat zdroj]

…Teď jede s námi k soudu do Reichu. Je jediná z celé naší velké skupiny, která má důvodnou naději, že se dožije svobody. Je mladá… Osvědčila se v nejtěžších chvílích. Prošla ohněm. A ukázalo se, že je z dobrého kovu–
— Julius Fučík[5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce, Československý spisovatel, Praha, 1980, str. 75–7
  2. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 260, 394
  3. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 394
  4. Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 164, ISBN 80-85837-43-9
  5. Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce, Československý spisovatel, Praha, 1980, str. 78

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]