Vesnické divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vesnické divadlo (VD) bylo založeno v roce 1945 a fungovalo až do roku 1959, kdy bylo přejmenováno na Státní zájezdové divadlo (SZD), které bylo pak v roce 1962 zrušeno.

Vznik a cíle divadla[editovat | editovat zdroj]

Již na konci druhé světové války se objevila myšlenka vytvořit divadlo pro vesnici. Cílem bylo vytvořit „divadlo, které přiveze na venkov hodnotná představení, jimiž bude nejen bavit, ale i vychovávat“[1]. Mělo být zaměřeno nejen na dospělého diváka, ale i na nejmenší. Po květnové revoluci v roce 1945 pak v redakci „Zemědělských novin“, pod vedením šéfredaktora Antonína Nedvěda a po diskusích s divadelními teoretiky a kritiky A. M. Brousilem a Emanuelem Janským vznikl plán zájezdového divadla, budoucího Vesnického divadla [2]. Divadlo měla navázat vzdáleně na dřívější kočující divadla, mj. na „První divadelní společnost českou pro venkov“, řízenou Josefem Aloisem Prokopem, na společnost Pavla Švandy ze Semčic, na „Divadlo sdružených měst Východočeských“ a další[3]. Vzorem mu bylo i existující sovětské „Kolchozní divadlo“.

V říjnu 1945 byla myšlenka Vesnického divadla realizována ministrem zemědělství Júliem Ďurišem. Provozovatelem divadla byl až do konce roku 1952 Jednotný svaz českých zemědělců. Vedení divadla sídlilo v letech 1945–1950 v podkroví budovy Ministerstva zemědělství v Praze na Těšnově. Na konci roku 1950 pak dostalo VD k dispozici zámeček v Praze–Hloubětíně. Od začátku roku 1953 podléhalo VD Státnímu výboru pro věci umění, později pak Ministerstvu kultury.

Podle vzoru Vesnického divadla vznikla v dalších letech i obdobná divadla v zahraničí, např. Státní mazovské divadlo v Polsku (1956), Maďarské vesnické divadlo (1956) a Státní vesnické divadlo v NDR (1960) [4].

Rozvoj divadla[editovat | editovat zdroj]

V období od listopadu 1945 do června 1946 byl uměleckým vedoucím VD režisér a výtvarník Zdeněk Jaromír Vyskočil. Po dobu dalších jedenácti let byl pak ředitelem a uměleckým vedoucím František Smažík. V letech 19481957 byl stálým dramaturgem divadla Emanuel Janský.

První divadelní soubor (pracovní skupina) byl ustaven z lidových divadelníků z Ústí nad Orlicí. Tento soubor vyjel na své první představení 17.12.1945 železnicí na Vlašimsko, kde uvedl hru F. F. Šamberka J. K. Tyl v režii Fr. Smažíka.

Při založení VD bylo stanoveno, že smí hrát jen v obcích do 1000 obyvatel. Zájezdová činnost divadla čítala dva dny v každé zájezdové obci, přičemž první večer se hrála činohra, druhý den odpoledne pohádka pro děti a večer opět činohra. Od roku 1955 se každý den hrálo v jiné obci (odpoledne pohádka, večer činohra).

Již v únoru 1946 byla ustavena druhá pracovní skupina, čítající 17 osob, včetně divadelních profesionálů. V tutéž dobu se nabídl herec Jindřich Plachta, že s členy Divadla 5. května bude se svojí zájezdovou skupinou zvanou "Divadlo pod Plachtou" [5] pod hlavičkou VD jezdit do českých vesnic. Skupina odehrála 70 představení, avšak v říjnu 1946 skončila činnost z důvodu zdravotního stavu J. Plachty [6].

Po Únoru 1948 bylo divadlo ministrem informací a osvěty Václavem Kopeckým rozšířeno na deset pracovních skupin, z nichž jedna byla slovenská. Tato se k 1.8.1949 osamostatnila a vytvořila základ „Dědinského divadla“. Později existovaly 4 slovenské a jedna maďarská skupina [7].

V září 1949 byl ve VD založen loutkářský soubor, který existoval až do konce roku 1951.

Ze začátku pracovalo VD s hostujícími režiséry z Národního divadla i dalších divadel, k nimž patřili např. Karel Dostal, Vojta Novák, Jiří Plachý, František Salzer, František Filipovský, Jiří Steimar, Ota Ornest, Antonín Kandert, Míla Mellanová, Karel Palouš, Bohuš Stejskal, Oldřich Nový, Stanislav Langer, Drahoš Želenský a další. Téměř 30 pohostinských režisérů nastudovalo do roku 1952 celkem 80 her [8].

V srpnu 1950 byl založen stálý soubor režisérů VD, kde působili např. František Smažík, Gabriel Hart, Jaroslav Pleva, Alfréd Radok, Oto Ševčík aj. S divadlem spolupracovali různí výtvarníci a scénografové, mj. Václav Gottlieb, Adolf Wenig, František Tröster, Alex Vladimír Hrstka, Vlastislav Hofman a Jarmila Konečná [9].

V roce 1954 byl ustaven jedenáctý soubor VD – německý divadelní soubor. Od roku 1956 mělo VD již jen 9 souborů, neboť dva postoupilo Klatovskému zájezdovému divadlu pro západočeské pohraničí, kam přešel i ředitel František Smažík.

S VD vystupovali resp. zde působili i Raoul Schránil [10], ve skupině Jindřicha Plachty pak František Kovářík, Lída Plachá, Eva Šmeralová, Zdeněk Řehoř, Jiří Holý, Otto Šimánek a další. Od roku 1954 ve Vesnickém divadle vystupovala díky Františku Smažíkovi i Zita Kabátová [11], avšak pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová.

V letech 1953 až 1954 si zde zahrál i mladý Vladimír Menšík [12], který sem nastoupil po úspěšném absolvování brněnské JAMU. Do roku 1954 účinkoval v celkem čtyřech představeních, a to: Otec (1953), U nás v Darmochlebech (1953), Hledač světla (1954) a Pevnost na severu (1954).[13] Na představení Hledač světla, kde Vl. Menšík ztvárnil postavu Vincenta van Gogha, zavítal i slavný E. F. Burian, který se o představení vyjádřil velmi pochvalně. Dveře do jeho legendárního divadla D 34 byly pro Menšíka otevřené.[14]

Na počátku sezóny 1959/1960 bylo Vesnické divadlo přejmenováno na Státní zájezdové divadlo (SZD), které vyjíždělo nejen na vesnice, ale i do oblastí, kde divadlo běžně nepůsobilo, například na velké stavby. V roce 1960 mělo divadlo 120 uměleckých pracovníků, pracujících v 8 skupinách, včetně jedné německé. V roce 1962 bylo SZD zrušeno [15].

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1950 Diplom mimořádného uznání za kulturní a osvětovou práci na vesnici
  • 1950 Čestné uznání na Divadelní žatvě za nastudování hry L. Rachmanova Neklidné stáří (režie Karel Dostal, výprava Vlastislav Hofman)

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Z družného tvůrčího ovzduší Divadla 5. května vzešla taky myšlenka založit malý soubor, který by s představeními jezdil po českých a moravských vesnicích.…..A tento soubor, jehož duší byl Jindřich Plachta, i na plakátech nesl označení "Divadlo pod Plachtou". Brzy se spojil s Vesnickým divadlem, které vzniklo na podzim roku 1945. Stali jsme se jednou z prvních skupin tohoto nového divadla; měli jsme na plakátech jeho hlavičku, přitom však herci Divadla 5. května zůstávali i dál členy své mateřské scény.
— František Kovářík[16]
Je to plachý, citově jemný projev, který se dobře uplatňuje zejména v intimních scénách. Je potřeba větší rozohněnosti - po určitém váhání - v konfliktech s otcem, před nímž má vrozený respekt. Také touto postavou je zapotřebí dokreslovat charakter Divíškův ostřeji než doposud. Sklonu k regionální výslovnosti je nutno se uvarovat.
— František Smažík[17]

Nastudované divadelní hry, výběr[editovat | editovat zdroj]

Statistika činnosti[editovat | editovat zdroj]

Za prvních 15.divadelních sezón nastudovalo VD na 600 premiér, z toho více jak 180 pro děti, uspořádalo na 34.000 představení, z toho 14.500 pro děti. VD navštívilo na 5,5 milionu návštěvníků, z toho okolo 2,2 milionu dětí [18].

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • 1950 Miliontý návštěvník divadla, Louňovice na Vlašimsku – rolník Fr. Stojánek
  • 1954 Miliontý dětský návštěvník, Havraň u Mostu – pionýr V. Zoula
  • 1959 Pětimiliontá návštěvnice, Mnich u Kamenice n.L. – rolnice M. Dvořáková

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha 1961, str. 7
  2. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha 1961, str. 13
  3. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 10
  4. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha 1961, str. 12
  5. Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 164, 169, ISBN 80-85837-43-9
  6. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 14
  7. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961str. 14
  8. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961str. 15
  9. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 144
  10. Ladislav Tunys: Raoul Schránil, vyd. XYZ, Praha, 2011, str. 193, ISBN 978-80-7388-554-0
  11. Otakar Brůna, Petr Messany: Sváteční Žena Zita Kabátová, Akcent, Praha, 1999, str. 124
  12. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 62
  13. Divadelní ústav
  14. Další zajímavosti o Vesnickém divadle viz Vladimír Menšík | Projekt 90.
  15. Ladislav Tunys: Raoul Schránil, vyd. XYZ, Praha, 2011, str. 211, ISBN 978-80-7388-554-0
  16. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 266-7
  17. František Smažík: Naše práce. Časopis zaměstnanců Vesnického divadla. Posudek na Vladimíra Menšíka (r. 1953) v roli Jana ve hře A. Jiráska Otec.
  18. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961 str. 18, 19

Literatura[editovat | editovat zdroj]