Antonín Martin Brousil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Martin Brousil
Frank Beyer, Karel Reisz a A. M. Brousil jako předseda poroty na 14. ročníku MFF Karlovy Vary roku 1964
Frank Beyer, Karel Reisz a A. M. Brousil jako předseda poroty na 14. ročníku MFF Karlovy Vary roku 1964
Narození 15. května 1907
Dolní Ostrovec
Úmrtí 23. června 1986 (ve věku 79 let)
Praha
Ocenění Řád republiky
Řád práce
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Martin Brousil (15. května 1907 Dolní Ostrovec23. června 1986 Praha) byl český divadelní a filmový teoretik, kritik, historik a profesor AMU.

Studoval mezi lety 1928–1932 FF UK, již v 30. letech se vyprofiloval jako kritik a teoretik. Po válce pomáhal založit AMU, respektive FAMU, kde byl v letech 1949–1970 rektorem. Zastupoval také československou kinematografii na mezinárodních soutěžích, festivalech a kongresech, zastupoval FAMU na Mezinárodním výboru filmových a televizních škol (CILECT).

Vystupoval v 50. letech jako přední ideolog socialistického realismu v českém filmu, nicméně jako rektor AMU[kdo?] představoval i zahraniční nesocialistické tvůrce. Vedle sovětského filmu se zaměřoval i na italský, francouzský, španělský a mexický film.

Život[editovat | editovat zdroj]

A. M. Brousil se narodil roku 1907 v Dolním Ostrovci (dnes je ves součást Ostrovce) u Písku, kde se posléze angažoval v místní ochotnickém životě, kde po několika rolích, také režíroval hry Maryša, Jan Výrava a Červen.[1] Na konci 20. let začal studovat na Univerzitě Karlově a začal se z praktické tvorby orientovat na teoretickou a zároveň se více zaměřoval i na profesionální divadlo, ale i film. Publikoval například ve významných agrárních časopisech Venkov a Brázda, v revue Divadlo a dalších. Ve vyhrocené atmosféře druhé republiky, která se dotkla i kulturního života našel souznění s oficiálním radikálně českým proudem. V roce 1938 se stal předsedou divadelní sekce v Národní kulturní radě[2] a předsedou Sdružení filmových novinářů. Po vzniku protektorátu se musel poněkud stáhnout do pozadí, ale navštěvoval např. Jiráskův Hronov, který se mu podařilo pozvednout.

Po konci války se znovu naplno projevila jeho činorodost, která spolu s veskrze pozitivním přístupu k novému vývoji v kultuře, který udávala silná komunistická strana, umožnila Brousilovi značný vliv. Znovu se dostal do čela obnoveného Klubu filmových novinářů. Stál u zrodu Vesnického divadla, zasloužil se o vznik Akademie múzických umění v letech 1945–1946, kde byl také spolu s fotografem Karlem Plickou a odborníkem na fotografickou techniku Jaroslavem Boučkem jmenován jedním z prvních profesorů. Na FAMU vedl katedru scenáristiky a dramaturgie a od roku 1949 po Jiřím Frejkovi vedl jako rektor celou AMU a to až do roku 1970. V důležité filmové události MFF Karlovy Vary často předsedal hlavní porotě a mezinárodní porotě, pořádal odborné programy, jako Volná tribuna o problémech současné kinematografie. V letech 1960–1966 pořádal Sympozia mladých kinematografií Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Zemřel náhle v roce 1986, nedlouho před konáním jubilejního 25. ročníku MFF Karlovy Vary, na který se ještě připravoval.

Byl tajným spolupracovníkem StB s krycími jmény Kant a Antonín, registrační číslo 5048.[3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl dvojnásobným držitelem Řádu práce (1958, 1977) a v roce 1982 byl vyznamenán Řádem republiky. Na 11. ročníku Moskevském mezinárodním filmovém festivalu roku 1979 při oslavách 60 let sovětská kinematografie (Leninova dekretu o filmu) bylo uděleno dvanáct zvláštních ocenění světovým osobnostem filmu a Brousil byl mezi nimi. Dostalo se mu veskrze čestného označení „diplomat československého filmu“ díky své popularizační činnosti pro film, kvůli které cestoval do mnoha zemí. Byl také od roku 1977 čestným předsedou Mezinárodního výboru pro šíření umění a písemnictví filmem (CIDALC), který sídlil v Paříži.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Česká hudba v českém filmu, 1940
  • Film a národnost, 1940
  • Listy ochotníkům, 1942
  • Problematika námětu ve filmu, 1942
  • Literatura a film, 1947
  • O kosmopolotismu a nacionalismu v čs. filmu, 1952

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=1949
  2. GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. S. 185.  
  3. http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-evidencni-zaznamy
  4. KLIMENT, Jan. Za soudruhem A. M. Brousilem. Rudé právo. červen 1986, roč. 66, čís. 147, s. 6. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 19301945. Praha: Orbis, 1966, str. 140, 212
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 156, 161
  • KLIMENT, Jan. Za soudruhem A. M. Brousilem. Rudé právo. červen 1986, roč. 66, čís. 147, s. 6. Dostupné online.  
  • KONEČNÁ, Hana a kol. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983, str. 220, 227, 256
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 75.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 143.  
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 220, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 203.  
  • Zemřel A. M. Brousil. Zpravodaj československého filmu. 1986, roč. 12, čís. 24, s. 15–16. ISSN 0862-4712.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]