Miroslav Kouřil (scénograf)
| Ing. arch. Miroslav Kouřil | |
|---|---|
| Narození | 15. října 1911 Jaroměř |
| Úmrtí | 29. září 1984 (ve věku 72 let) nebo 26. září 1984 (ve věku 72 let) Praha |
| Povolání | scénograf, architekt, učitel, typograf, teatrolog a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Miroslav Kouřil (15. října 1911, Jaroměř – 29. září 1984, Praha[1]) byl český scénograf, komunistický funkcionář a spoluautor koncepce financování divadel v Československu.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Absolvoval architekturu na ČVUT. Roku 1933 začíná jeho mnohaletá spolupráce s E. F. Burianem: zakládají spolu divadlo D 34, ve kterém se Kouřil o rok později stává šéfem výpravy. Mezi jejich stěžejní společné výtvory byl tzv. Theatergraph, scénický postup kombinující hereckou akci a filmovou projekci předznamenávající budoucí existenci Laterny magiky. V závěru třicátých let se oba snažili o vybudování nového divadla s názvem Divadlo práce, avšak válečné události jim plány zhatily.
Po Burianově zatčení v roce 1941 se zbytkem souboru přešel do Městských divadel pražských, kde se účastnil uvedení jedné z mála pronacistických a protižidovských her uvedených za okupace českými divadly – Rothschild vítězí u Waterloo. V posledních letech okupace se podílel na přípravě poválečného uspořádání českého divadelnictví, postaveném na principech „socializace, demokratizace“ a „decentralizace“, odvozených z modelu řízení sovětského divadelnictví.
V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[2] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Jako vedoucí I. Divadelní rady, člen Divadelní dramaturgické rady na Ministerstvu informací a stranický pracovník na ÚV KSČ spolurozhodoval o organizační, kádrové a ideologické politice v oblasti divadla. To v praxi znamenalo také personální čistky v divadelní obci po únoru 1948. Svou činností si vysloužil pověst nomenklaturního technokrata. Vypracoval klíčové teze divadelního zákona, který byl přednostně projednán dne 20. března 1948 Ústavodárným národním shromážděním.[3] Divadelní zákon č. 32/1948 Sb. vstoupil v platnost 1. dubna 1948 a byl první přijatou poúnovovou legislativní normou (platil až do počátku devadesátých let). Díky tomuto systému financování divadel z veřejných prostředků nabyla divadla dosud nepoznané ekonomické jistoty, zcela na úkor permanentního tlaku ze strany režimu diktujícího podmínky pro vytváření uměleckých děl. V roce 1957 se Kouřil vrátil k divadlu jako scénograf, teoretik a historik. V letech 1963–1974 byl vedoucím Scénografické laboratoře Národního divadla. Před opuštěním Scénografické laboratoře byl jmenován profesorem Filosofické fakulty UK.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ archiweb.cz
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-25]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. S. 41.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
- JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.
