Karel Jernek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Jernek
Narození 31. března 1910
Praha
Úmrtí 22. června 1992 (ve věku 82 let)
Praha
Místo odpočinku Vinohradský hřbitov
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Jernek (31. března 1910, Praha22. června 1992, Praha) byl český divadelní režisér.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 maturoval na gymnáziu v Praze, následně do roku 1938 studoval dějiny srovnávací literatury, hudby a výtvarného umění na Univerzitě Karlově.

Již během studií se začal věnovat divadlu a pohostinsky režíroval i v Národním divadle v Praze. V roce 1939 získal angažmá ve Státním divadle v Brně, kde působil v činohře a opeře jako režisér téměř až do konce roku 1941. V posledním roce byl uměleckým šéfem činohry.

V období 19401943 režíroval pohostinsky v opeře a činohře Národního divadla. Před totálním nasazením v roce 1944 jej pomohl ochránil Miloš Havel, stejně jako další české divadelníky a pracovníky kultury (mj. Jiří Frejka, František Salzer, Jan Škoda, Antonín Kurš aj.) [1]. V letech 19431947 byl režisérem Vinohradského divadlo. V období 19451948 současně režíroval pohostinsky v činohře a opeře Divadla 5. května.

Od roku 1948 byl režisérem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pak následovala angažmá v Liberci (19501951), v Olomouci (19511954), kde od roku 1953 byl i šéfem činohry [2], následně v Plzni (19551956) a v Pardubicích (19561957).

Od 1.12.1960 do roku 1985 byl opět angažován v pražském Národním divadle jako režisér opery. Pohostinsky režíroval i v zahraničí, např. ve Vídni (Staatsoper), v Miláně (La Scala), v Německu a Velké Británii.

Byl rovněž překladatelem, upravoval operní libreta, rozvíjel publicistickou činnost. V letech 19521954 vyučoval herectví, režii a dramaturgii na Vysoké škole múzických umění Bratislava, v období 19591965 operní herectví a režii na Hudební fakultě AMU.

Byl manželem herečky Jiřiny Stránské, později kostýmní výtvarnice Olgy Filipi (nar. 1923) a otcem herečky Kláry Jernekové (nar. 1945).

Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Hrob Karla Jerneka na Vinohradském hřbitově v Praze

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vybrané divadelní režie[editovat | editovat zdroj]

  • 1936 G. Jenningsová: Trampoty s rodinou, Stavovské divadlo, 9 repríz, (pohostinská režie)
  • 1940 Giacomo Puccini: Bohema, Prozatímní divadlo, 38 repríz, (pohostinská režie)
  • 1942 Giacomo Puccini: Tosca, Prozatímní divadlo, 12 repríz, (pohostinská režie)
  • 1942 Miloš Hlávka: Světáci, Divadlo Na poříčí, 58 repríz (pohostinská režie)
  • 1943 Viktor Dyk: Zmoudření dona Quijota, Divadlo Na poříčí, 28 repríz
  • 1943 Paul Ernst: Karneval Pantalonu, Komorní divadlo, 43 repríz
  • 1943 Heinrich von Kleist: Božská láska, Komorní divadlo, 34 repríz (pohost. režie)
  • 1943 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Vinohradské divadlo, 39 repríz (pohost. režie)
  • 1943 Walter Stanietz: Katryn, Divadlo Na poříčí, 12 repríz
  • 1943 Henrik Ibsen: Divoká kachna, Divadlo Na poříčí, 53 repríz
  • 1944 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Divadlo J.K.Tyla, 31 repríz (titulní role: Adina Mandlová)
  • 1944 Miloš Kratochvíl: Loď, Divadlo Na poříčí, 2 reprízy
  • 1944 Luigi Pirandello: Každý má svou pravdu, Divadlo Na poříčí, 31 repríz
  • 1944 F. X. Svoboda: Čekanky, Divadlo J.K.Tyla, 25 repríz
  • 1945 Maxim Gorkij: Matka, Vinohradské divadlo, 20 repríz
  • 1945 A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce, Městské lidové divadlo Karlín, 32 repríz
  • 1945 Lope de Vega: Fuente Ovejuna, Vinohradské divadlo, 36 repríz
  • 1945 Giacomo Puccini: Bohema, Divadlo 5. května, (pohostinská režie)
  • 1945 Giacomo Puccini: Tosca, Divadlo 5. května, (pohostinská režie)
  • 1946 Olga Scheinpflugová: Viděla jsem Boha, Vinohradské divadlo, 21 repríz
  • 1947 Alois Jirásek: Lucerna, Vinohradské divadlo, 74 repríz
  • 1947 Elza Shelley: Kdo je vinen?, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1950 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Divadlo Liberec
  • 1951 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Divadlo Liberec
  • 1951 W. Shakespeare, Otto Nicolai: Veselé ženy windsorské, Divadlo Olomouc
  • 1954 bratří Mrštíkové: Maryša, Divadlo Olomouc
  • 1954 A. P. Čechov: Višňový sad, Divadlo Olomouc
  • 1960 Giuseppe Verdi: Don Carlos, Národní divadlo, 122 repríz
  • 1967 Giacomo Puccini: Turandot, Národní divadlo, 69 repríz
  • 1969 Zdeněk Fibich: Bouře, Národní divadlo, 6 repríz
  • 1975 Antonín Dvořák: Jakobín, Smetanovo divadlo, 216 repríz
  • 1977 Georges Bizet: Carmen, Smetanovo divadlo, 112 repríz
  • 1981 Bedřich Smetana: Hubička, Smetanovo divadlo, 167 repríz
  • 1983 Bedřich Smetana: Libuše, Národní divadlo, 43 repríz
  • 1988 Giuseppe Verdi: Rigoletto, Smetanovo divadlo, 65 repríz
  • 1992 Leoš Janáček: Káťa Kabanová, Národní divadlo, 19 repríz

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz rukopisná prohlášení pracovníků kultury z roku 1945, In: V. M. Havel: Mé vzpomínky, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993, fotodokumentace mezi str. 81 a 82 textu
  2. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 386, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura[editovat | editovat zdroj]