František Ferdinand Šamberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Ferdinand Šamberk
František Ferdinand Šamberk 1882
František Ferdinand Šamberk 1882
Narození 21. dubna 1838
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. prosince 1904 (ve věku 66 let)
Praha-Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Povolání spisovatel, režisér, herec a dramatik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Julie Šamberková

Ferdinand František Šamberk, vlastním jménem František Xaver Schamberger[1] (21. dubna 1838 Praha25. prosince 1904 Praha-Vinohrady[2]), byl český herec, režisér a autor divadelních her.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do velké rodiny obchodníka s máslem v Praze, Novém městě. Začal se učit řemeslu, ale prostřednictvím literátů Šumavského a Koláře se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem. Pod jeho vlivem se pro herectví rozhodl velice záhy. Herecky se vzdělával soukromě u Josefa Jiřího Kolára a později u Karla Šimanovského. Už ve svých 15 letech začal hrát jako ochotník ve Švestkově divadle a krátce po neúspěšném pokusu o angažmá ve Stavovském divadle (1854) odešel na venkov ke kočovným divadelním společnostem: nejprve k Zöllnerově vedené J. K. Tylem, pak k různým německým, se kterými se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859 a v červenci 1860 nastoupil do českého souboru Stavovského divadla. Od roku 1862 pak hrál v Prozatímním divadle, následovalo několikaměsíční angažmá v Královci a nakonec v roce 1881 získal angažmá v Národním divadle v Praze.

V pobočné letní scéně Stavovského divadla Arény na hradbách se z něj stal velice populární herec-komik, ač původně hrával role tragédů. Zahrál si řadu milovnických rolí. Ve stejném duchu psal i svoje frašky, které taky zpravidla hrál. Přidržoval se jednak tvůrčích metod svého učitele J. K. Tyla, rolím dodával módní pikantnosti podle vzorů francouzské konverzační komedie (kombinace situací, překvapivé dějové obraty). Reagoval také na aktuální společenské události své doby. Využil znalost stoleté tradice vídeňské frašky.

Z Národního divadla v roce 1883 odešel, pokračoval u Švandovy společnosti na Smíchově a u Pištěkovy na Vinohradech.[1] Do Národního divadla se však v roce 1885 vrátil a na jeho scéně hrál pak až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Řada jeho her je na repertoáru mnoha divadel ještě dnes a byly vysílány i v televizi. Zemřel ve svých 65 letech v Praze[3] a pochován je na pražských Olšanech.

Oženil se 7. ledna 1866 s herečkou Julií Šamberkovou[4]. Manželé Šamberkovi měli tři děti – Dagmar (zemřela mladá), Egmonta (novináře a zpěváka) a Vladimíra (herce a malíře). V roce 1876 se manželé rozešli.[5][6]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Krásný Ferdinand – ti kdož znali jeho pozdější falstaffovskou tělesnost, sotva si dovedli představit, že býval Ferdinand za mlada opravdu krasavec! – přivedl si z Olomouce k Prozatímnímu divadlu ženu, již mu kdekdo záviděl. Ale byl příliš světák, aby se dal trvale poutat snubním prstenem k manželské věrnosti, a jeho oslňující choť snad byla také z rodu těch, o nichž se praví po německu: "Sie war zu schön, um treu zu sein..."

Ferdinand František Šamberk, ten člověk nadaný všemi dary ducha i všemi lidskými slabostmi, ztratil svou ženu způsobem, jenž byl z nejtučnějších soust tehdejší pražské chronique scandaleuse. Nemohlo se o tom mluviti či dokonce psáti veřejně, tím víc tedy nabývalo to povídání obludných rozměrů v podání ústním a narostlo dokonce až v tvrzení, že Šamberk svou ženu u Pinkasů prohrál v kartách, když už neměl co vsadit, a šťastný výherce že se nerozpakoval přerozkošnou tu výhru inkasovat trvale.

— Jaroslav Kvapil[7]

Dílo divadelní[editovat | editovat zdroj]

Frašky[editovat | editovat zdroj]

  • Boucheron (1866)
  • Blázinec v prvním poschodí (premiéra 1867)
  • Svatojánská pouť (1868)
  • Sedmašedesátníci (1870)
  • Rodinná vojna (1880)
  • Jedenácté přikázání (napsal 1881, vydáno 1882), asi jeho nejlepší veselohra, v roce 1935 zfilmována Martinem Fričem
  • Podskalák (1882), zpopularizoval postavy rybářské pražské osady Podskalí, jako operetka se hraje dodnes
  • Divadelní třída (1884)
  • Palackého třída 27 (1884)
  • Éra Kubánkova (1886), veselohra o 4 jednáních
  • Výlet pana Broučka na výstavu (1893), výpravná hra o 5 dějstvích

Hry o známých postavách národního obrození[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 479.
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vinohrady (kostel sv.Ludmily)
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Ferdinand Šamberk, s. 271.  
  4. Matrika oddaných Olomouc, 1844-1873, s. 247 (snímek 125
  5. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91-94
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 480–481
  7. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91, 93

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]