Zdeněk Řehoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Řehoř
Narození30. srpna 1920
Jičín
Úmrtí8. listopadu 1994 (ve věku 74 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Zdeňka Řehoře na rodném domě v Jičíně

Zdeněk Řehoř (30. srpna 1920 Jičín8. listopadu 1994 Praha) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho soukromou profesorkou herecké výchovy byla Lola Skrbková, členka Burianova divadla D 34. Začínal za 2. světové války v pražském divadélku Větrník režiséra Josefa Šmídy. Kromě hraní zde byl v jednu dobu i administrativním vedoucím souboru. Vystupoval ve většině her divadla s výjimkou konce roku 1944 a části 1945, kdy pobýval s těžkou tuberkulózou v plicním sanatoriu v Kostelci nad Černými lesy.[1] Měl chalupu v Kytlici č.p. 47 vedle dalších herců (Brodský, Horníček, Černocká).

Po likvidaci divadla Větrník v roce 1946 přešel do Burianova Déčka. Později byl členem Divadla na Vinohradech (1950–1994).[2]

V roce 1982 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 1993 Cena Senior Prix.

Byl dvakrát ženatý, poprvé s Věrou Krpálkovou a podruhé s Janou Semrádovou.

Vybrané divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Vybrané divadelní režie[editovat | editovat zdroj]

  • 1944 pásmo Dům u šťastné náhody, Písek

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Byl známým a režiséry vyhledávaným filmovým hercem. Pro svůj nevšední herecký styl hrál většinou plaché hrdiny. Hrál ve více než 60 filmech.

Televizní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Řehoř měl mnoho televizních rolí. Jen namátkou: Tatínek a dědeček ve starším seriálu Taková normální rodinka, později hajný v populární řadě večerníčků Krkonošské pohádky.

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 24, 115, 132
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 194, 304
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 59, 115, 516.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 643–647.
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 14, 16, 23–4, 33, 35–7, 40, 42, 44–5, 47, 51, 53, 55, 62, 71, 79, 80, 83–4, 87, 96, 99, 100, 102–4, 106–9, 111, 113–4, 116, 122–4, 126–9, 132–3, 137, 163, 179, 180, 187–9
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526, 631, 667
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 83, 88, 97, 100, 101, 116, 137, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 78. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]