Vladimír Menšík
| Vladimír Menšík | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Vladislav Menšík[1] |
| Narození | 9. října 1929  Ivančice, Československo |
| Úmrtí | 29. května 1988 (ve věku 58 let) Brno, Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění v Brně |
| Povolání | spisovatel, divadelní herec, filmový herec, televizní herec, herec, komik a vypravěč |
| Aktivní roky | 1953–1988 |
| Choť | Věra Menšíková Olga Strnadová (sňatek 1963) |
| Děti | Petr Menšík (* 1955) Vladimíra Menšíková (* 1957) Jan Menšík (* 1962) Martina Menšíková (* 1965) |
| Významné role | záložák Vacovský ve filmu Lásky jedné plavovlásky potulný mnich Bernard ve filmu Všichni dobří rodáci |
| Umělecké ceny | |
| národní umělec (1978) | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Menšík (9. října 1929[pozn. 1] Ivančice – 29. května 1988 Brno) byl český herec, komik, moderátor, vypravěč a bavič, držitel ocenění národní umělec; otec herečky a moderátorky Martiny Menšíkové. V divadle hrál jen počátkem kariéry, většinu ze svých 150 rolí ztvárnil ve filmu a televizi.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako Vladislav Menšík v moravských Ivančicích. První uměleckou zkušenost získal v Dětském souboru písní a tanců Adolfa Pištěláka.[4] Nejprve vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval jako kreslič v Brněnských strojírnách. Teprve později se pokusil dostat na Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění, což se mu na druhý pokus podařilo. Zde vystudoval činoherní herectví a po absolutoriu v roce 1953[5] nastoupil do Vesnického divadla, kde jej v roce 1954 (v divadelní hře Hledač světla) objevil E. F. Burian, který jej také angažoval.
I přes to, že zde Menšík dostal spousty hereckých příležitostí a byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu. Jeho vůbec první účinkování před kamerou proběhlo ve snímku Velká příležitost, a to víceméně coby komparzista. Teprve ve snímku Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, kde si zahrál italského mechanika, na sebe výrazněji upozornil. Kvůli své práci u filmu se ale dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který film neměl v lásce. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.
V polovině 50. let Menšík místo svého rodného jména Vladislav začal používat jméno Vladimír, od roku 1958 už vystupuje výhradně takto. Důvody této změny nejsou zcela vyjasněné, spekuluje se o návrhu E. F. Buriana na „lépe znějící“ jméno, případně o inspiraci matričním zmatkem (záměna Vladislav/Vladimír) u Menšíkova stejnojmenného otce.[6]
K divadlu se vracel už víceméně ojediněle. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Byl sice převážně komediálním hercem, ale dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. V 70. letech se již objevoval převážně v komediálních rolích, a to jak ve filmech, tak i v televizních inscenacích, pohádkách a seriálech. I v tomto pozdním období ale sehrál několik velkých dramatických rolí.
Vedle charakterního herectví byl Menšík proslulý bavič, konferenciér a excelentní vypravěč. Vystoupil ve stovkách televizních pořadů a ve filmu a televizi vytvořil přes 150 rolí. Za zmínku stojí mezi jinými pořad Bakaláři a konferování silvestrovských estrád. V komediálních scénkách byla jeho častou partnerkou Jiřina Bohdalová.
Menšík byl silný kuřák a také často pil alkohol (proslulé byly jeho pijácké tahy s Jiřím Sovákem), ale s obojím přestal kvůli zdravotním problémům – už od mladých let trpěl těžkým astmatem (v šestnácti letech při běhu zkolaboval a prožil první záchvat) a při natáčení míval vždy po ruce zdravotní sestru.[7][8][9] Typická pro něj byla permanentní dušnost a sípot, které byly slyšet i při běžném hovoru. Kromě astmatu se v mládí Menšík trápil i svým vzhledem, připadal si ošklivý, a dokonce uvažoval o chirurgické úpravě chrupu. Nakonec to ale neudělal.[10]
Před kamerou se naposledy objevil 27. května 1988 v pořadu Abeceda,[8] kde promluvil nezvykle vážně o zdraví. Druhý den i přesto, že měl velké bolesti žaludku a nemohl ani pořádně dýchat, se rozhodl cestovat do Brna, ačkoliv jeho lékařka Zdena Lipárová mu cestu rozmlouvala, on ji ale neposlechl.[11][12] V Brně spolu s Jiřím Sovákem, který byl indisponován zlomenou rukou v sádře, odehráli představení v Dělnickém domě v Líšni, odkud byl poté převezen rovnou do nemocnice u sv. Anny. Následující den 29. května 1988 zde zemřel.[chybí zdroj] Osudným se mu stal vřed, který praskl a způsobil krvácení do břicha.
Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech v části hřbitova IX, oddíl 1, hrob č. 32.[13]
Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý. S první manželkou Věrou měl dvě děti – syna Petra (* 1955) a dceru Vladimíru (* 1957). S druhou manželkou Olgou měl také dvě děti – syna Jana (* 1962) a dceru Martinu (* 1965), která se jako jediná z jeho dětí stala herečkou. Tři z Menšíkových dětí přivedly na svět vnoučata,[14] jen Martina zůstala bezdětná.[15]
Oficiální zpráva o pohřbu
[editovat | editovat zdroj]Oficiální zpráva ČTK z 8. června 1988:[16]
Poslední rozloučení s národním umělcem V. Menšíkem. Naše kulturní veřejnost se 8. června ve smutečně vyzdobené Dvořákově síni Domu umělců v Praze naposledy rozloučila s národním umělcem Vladimírem Menšíkem, který zemřel 29. května ve věku 58 let. U katafalku s rakví zahalenou čs. státní vlajkou stáli čestnou stráž nejbližší přátelé V. Menšíka, herci, režiséři a další tvůrčí pracovníci kinematografie. S V. Menšíkem se do Domu umělců přišly rozloučit stovky Pražanů.
Ivančický patriot
[editovat | editovat zdroj]Menšík nikdy nezapomněl na své rodné město a vždy zdůrazňoval svůj původ. Především tak činil ve svých vyprávěních. Také ve svých filmových rolích občas prosadil třebas jen drobnou zmínku o svém rodném městě, které tímto způsobem propagoval. (Například ve filmu Pane, vy jste vdova hraje městského pobudu. Zaskočen důstojníkem, na otázku: „A vy jste kdo?!?“ vyhrkne: „Šestý pěší z Ivančic!“.) Ivančice se mu snažily a doposud snaží tuto přízeň oplácet. Nejnověji odhalením jeho busty u základní školy, která je po něm pojmenovaná.
Připomínky
[editovat | editovat zdroj]
Na stěně jeho rodného domu v Ivančicích je umístěná pamětní deska, která nese hercovu podobiznu.[17] V blízkém Památníku Alfonse Muchy se také nachází stálá výstava Vladimíra Menšíka. Dne 29. dubna 2007 byla slavnostně otevřena Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně.[18][19][20] Dne 12. října 2018 byla slavnostně odhalena hercova busta na budově základní školy v Ivančicích, jež nese jeho jméno. Autorem busty byl Nikos Armutidis.[17]
V Dolní Polici (část Žandova na Českolipsku) měli Menšíkovi v č. p. 6 řadu let chalupu. V roce 2005 nabídla Olga Menšíková část vybavení z chalupy Vlastivědnému muzeu v České Lípě. Muzeum brzy poté vytvořilo v přízemí hlavní budovy samostatnou místnost, expozice je nazvána Na chalupě u Vladimíra Menšíka.
V Brně do roku 2013 existovala Kavárna Vladimíra Menšíka (v centru na ulici Veselé), kterou třináct let provozoval jeho syn Petr.[21][22][23] Ten v Brně po několik let provozoval i podnik Legendy bar, kde na svého otce též odkazoval.[24] V prosinci 2016 byla po Vladimíru Menšíkovi pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Černovice.[25]
Po Menšíkovi jsou nazvány ulice v několika českých městech, vedle rodných Ivančic mj. v Praze-Satalicích a Brně-Sadové, kde jsou součástí sady uličních názvů věnovaných hereckým nebo obecně uměleckým osobnostem.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Vladimír Menšík uměl hrát na piano a mandolínu.
- Hrál závodně házenou, rekreačně fotbal.
- Když měl přijít na první zkoušku divadelní hry Těžká Barbora, kterou režíroval Jan Werich, zaspal a Werich mu již druhou šanci nedal.
- Tempo Vladimíra Menšíka bylo opravdu hektické, denně dělal až tři besedy společně s několika kolegy, a třeba i dvacetkrát za dva týdny. O prázdninách pak zpravidla točil filmy. Vždy si s sebou vozil velké množství léků, některé z nich nebyly ani v tehdejším Československu dostupné. K tomuto hektickému pracovnímu nasazení měl hned několik důvodů: jednak miloval kontakt s lidmi, dále pak finančně podporoval velkou část své rodiny.
- 10 let byl v KSČ, ale pro pasivitu byl vyloučen.
- Na národního umělce jej navrhl Gustáv Husák.
- Neměl rád natáčení Bakalářů, považoval to za „kouli na noze, která je k uzoufání pravidelná a nudná, kde je sevřen banálním textem“.[26]
- Raději než Bakaláře měl natáčení pořadu Křeslo pro hosta, do kterého si zval především vědce a lékaře. Jakmile byl však nucen zvát i komunistické funkcionáře, snažil se z pořadu vyvázat. Kvůli tomu se pohádal i s tehdejším ředitelem Československé televize Janem Zelenkou. Účinkování v pořadu se údajně zbavil tak, že na jedno z natáčení přišel opilý.
- Jako svého nejoblíbenějšího spisovatele označil Liona Feuchtwangera, dále měl rád např. válečnou literaturu.
- Rodným jménem byl Vladislav po otci, ale prý na přání E. F. Buriana si jej změnil na Vladimír.[27]
- Chtěl odejít dříve do penze, tak využil chyby úřednice a všude uváděl své datum narození 1924, čímž se dělal o pět let starším.[2]
Citáty
[editovat | editovat zdroj]„Chci se vyhnout objevování dávno objeveného. Totiž že Vladimír Menšík byl génius. A že patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové.“
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Film
[editovat | editovat zdroj]50. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1956 Váhavý střelec – role: poddůstojník
- 1956 Dědeček automobil – role: italský automechanik
- 1957 Zářijové noci – role: rotný Marčák
- 1957 Štěňata – role: Václav Hampl
- 1957 Snadný život – role: Saxon
- 1957 Padělek – role: Toglar
- 1957 Konec jasnovidce – role: Vobrna
- 1958 Touha – povídka: Anděla – role: kombajnista
- 1958 Tenkrát o vánocích – role: Lojza
- 1958 Hvězda jede na jih – role: Vostřák
- 1958 Dnes naposled – role: Kroc
- 1959 Probuzení – role: vrchní
- 1959 Ošklivá slečna – role: Štolfa
- 1959 Král Šumavy – role: Burdyška
- 1959 Hlavní výhra – role: Pavel
- 1959 Dařbuján a Pandrhola – role: zpívající opilec
- 1959 105% alibi – role: Kici
60. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1960 Zlé pondělí – role: Mácha
- 1960 U nás v Mechově – role: šofér
- 1960 Přežil jsem svou smrt – role: kápo Hranáč
- 1960 Práče – role: Pekárek
- 1960 Pochodně – role: buldočí tajný
- 1960 Chlap jako hora – role: Kouba
- 1961 Procesí k Panence – role: Vladimír Kabourek
- 1961 Muž z prvního století – role: muž v baru
- 1961 Labyrint srdce – role: obtěžující muž
- 1961 Kolik slov stačí lásce – role: taxikář v povídkách Taxi, prosím a Zaza
- 1961 Hledá se táta – role: Standa
- 1961 Eman Fiala (dokumentární film)
- 1962 Vánice – role: lékárník
- 1962 Deštivý den – role: číšník
- 1962 Anička jde do školy – role: Šlechta
- 1963 Začít znova – role: Mechl
- 1963 Tchyně – role: Kadlec
- 1963 Mezi námi zloději – role: sňatkový podvodník Lojza Bazan
- 1963 Až přijde kocour – role: školník
- 1964 Preclík – role: Lahvička
- 1964 Povídky o dětech – role: otec v povídce Magdalena
- 1964 Limonádový Joe aneb Koňská opera – role: barman
- 1964 Čintamani a podvodník – role: opilec v povídce Čintamani a ptáci
- 1964 Bláznova kronika – role: dvorní malíř
- 1964 Archimedov zákon – role: Čukanovský
- 1965 Volejte Martina – role: nadporučík VB v povídce Létající kolotoč
- 1965 Úplně vyřízený chlap – role: Lexa Pírko
- 1965 Třicet jedna ve stínu – role: Emil
- 1965 Strašná žena – role: Kouba
- 1965 Puščik jede do Prahy – role: hodinář
- 1965 Lásky jedné plavovlásky – role: Vacovský
- 1965 Hrdina má strach – role: tajemník
- 1965 Alibi na vodě – role: novinář
- 1966 Ženu ani květinou neuhodíš – role: příslušník SNB
- 1966 Robin Hood der edle Räuber (Robin Hood, ušlechtilý lupič) – role: lupič
- 1966 Vražda po našem – role: Emil
- 1966 Nahá pastýřka – role: kapitán VB Tronda
- 1966 Kdo chce zabít Jessii? – role: Kolbaba
- 1966 Hra bez pravidel – role: Pepi
- 1966 Flám – role: kamarád
- 1967 Zmluva s diablom – role: Viktor
- 1967 Přísně tajné premiéry – role: Matýsek
- 1967 Marketa Lazarová – role: Bernard
- 1967 Klec pro dva – role: skladník Čenda
- 1967 Když má svátek Dominika – role: Honzíkův otec
- 1967 Happy end – role: Bedřich
- 1968 Všichni dobří rodáci – role: Jořka Pyřk
- 1968 Spalovač mrtvol – role: muž ženy v klobouku
- 1968 Raport (televizní film) – role: konfident Evžen
- 1968 Rakev ve snu viděti – role: kapitán VB Tronda
- 1968 Naše bláznivá rodina – role: otec Solnička
- 1968 Maratón – role: Jarda
- 1969 Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc – role: vrátný
- 1969 Světáci – role: okradený turista Jaroušek Novák z Hodonína
- 1969 Slasti Otce vlasti – role: Marsilio Rossi
- 1969 Přehlídce velím já – role: Holiš
- 1969 Panenství a kriminál – role: Souška
- 1969 Odvážná slečna – role: Robek
70. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1970 Vražda ing. Čerta – role: Ing. Čert
- 1970 Rekviem za rytierov – role: Kropáček
- 1970 Partie krásného dragouna – role: komisař Zdychynec
- 1970 Pane, vy jste vdova! – role: Bloom
- 1970 Na kometě – role: Silberman
- 1970 Luk královny Dorotky – role: porybný, radní, Kabrhel
- 1971 Ženy v ofsajdu – role: funkcionář fotbalové komise
- 1971 Touha Sherlocka Holmese – role: detektiv
- 1971 Slaměný klobouk – role: Nonancourt
- 1971 Pět mužů a jedno srdce – role: dr. Kořalník
- 1971 Dívka na koštěti – role: upír v. v.
- 1972 Zlatá svatba – role: Pepa
- 1972 Rodeo – role: Vilda
- 1972 Lupič Legenda – role: Wohryzek
- 1972 Aféry mé ženy – role: sedlák v povídce Suvenýr z Paříže
- 1972 Jsem přece šofér..! – role: Hugo Mára
- 1973 Zatykač na královnu – role: Černý
- 1973 Tři oříšky pro Popelku – role: Vincek
- 1974 Poslední ples na rožnovské plovárně – role: prof. Čepelák
- 1974 Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách – role: Karel
- 1974 Hodíme se k sobě, miláčku...? – role: Vencl
- 1974 Byl jednou jeden dům (televizní seriál)
- 1975 Tak láska začíná… – role: Rambousek
- 1975 Rodič (televizní film)
- 1975 Pomerančový kluk – role: Rána
- 1975 Plavení hříbat – role: kočí Chrástek
- 1975 Můj brácha má prima bráchu – role: František Vrána
- 1975 Hřiště – role: Louda
- 1975 Dva muži hlásí příchod – role: Pacholík
- 1976 Parta hic – role: Chochola
- 1976 Náš dědek Josef – role: Trdlifaj
- 1976 Bouřlivé víno – role: Michal Janák
- 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem – role: Kraus
- 1977 Jak se budí princezny – role: Matěj
- 1977 Což takhle dát si špenát – role: Zemánek
- 1978 Skandál v Gri-Gri baru – role: poslanec Komorous
- 1978 Princ a Večernice – role: král
- 1978 Jen ho nechte, ať se bojí – role: rekvizitář
- 1978 Hrozba – role: Pavel Budil
- 1978 Brácha za všechny peníze – role: otec Zuzany František Vrána
- 1978 Báječní muži s klikou – role: kabaretiér Šlapeto
- 1979 Lásky mezi kapkami deště – role: Bursík
- 1979 Křehké vztahy – role: Ropek
80. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1980 Půl domu bez ženicha – role: Alois Franc
- 1980 Jak se dělá smích (dokumentární střihový film) – role: komentátor
- 1981 Zralé víno – role: Michal Janák
- 1981 Víkend bez rodičů – role: Vaněk
- 1982 Zelená vlna – role: otec Labucy
- 1982 Když rozvod, tak rozvod – role: Arnošt Provazník
- 1984 Děti zítřků – role: hejtman
- 1986 Mladé víno – role: Michal Janák
- 1988 Dobří holubi se vracejí – role: Honzíček
- 1988 Hurá za ním – role: kpt. Váňa
Televize
[editovat | editovat zdroj]60. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1961–1963 Tři chlapi v chalupě (TV seriál) – role: Lojza Kuna
- 1965 Muž, žena, Žoržík a klíč (TV inscenace) – role: starý mládenec Žoržík
- 1966 Svatební cesta aneb Ještě ne, Evžene! (TV film)
- 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: syn Vladimír Rabas (1 epizoda – 3. díl)
- 1966 Autorevue (TV hudební groteska) – role: řidič veteránu
- 1967 Zločin a trik I. (TV film)
- 1967 Lucerna – role: muzikant Klásek, klarinetista
- 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál) – role: Rozštlapil (5. díl)
- 1968 Bohouš (krátkometrážní TV film, komedie) – role: Humhej
- 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál) (2 epizody – 2., 3. díl)
- 1969 Hádavá pohádka (TV pohádka) – role: král
- 1969 Kaviár jen pro přátele (TV komedie) – role: Honza
70. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1970 Alexandr Dumas starší (seriál)
- 1970 Mariáš (komedie) – role: Karel Machala
- 1970 Radúz a Mahulena (film) – role: Vratko
- 1971 Kam slunce nechodí... (film) – role: zahradník Ondřej Andrýsek
- 1971 F. L. Věk (seriál) – role: konšel Pinkava
- 1972 O Bumbrlíčkovi (pohádka) – role: král
- 1973 O doktoru Vševědovi (pohádka) – role: sedlák Rak
- 1973 Tetička za všechny peníze (TV mikrokomedie) – role: Lojzík Hora
- 1973 Nová metoda malíře Smithe (komedie) – role: Watkins alias malíř Smith
- 1973 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: Bulánek (12. příběh: Šprýmař)
- 1974 Konec agenta č.312 (veselohra) – role: Jaroslav Hašek
- 1974 Štafle (TV komedie) – role: dopravní referent Emil Hromádka
- 1975 Pan Tau (TV seriál) – role: tatínek Josef Urban
- 1975 Svůdnice na šest (TV komedie) – role: Sluka
- 1975 Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: otec Matyáska
- 1975 Bohoušův syn (TV filmová komedie) – role: Konvalinka
- 1975 Chalupáři (TV seriál) – role: řidič Tonda Čihák
- 1977 Přikázaný směr jízdy (komedie) – role: učitel autoškoly Maznička
- 1977 Žena za pultem (TV seriál) – role: vedoucí prodejny Václav Karas
- 1977 Ikarův pád (TV film) – role: pianista Kára
- 1977 Fanda ( TV mikrokomedie) – role: nadstrážmistr Josef
- 1977 Na rohu kousek od metra (TV komedie) – role: Bohumil Křísek, pracovník předzvědného oddělení obvodní pošty 1
- 1977 Nemocnice na kraji města (seriál) – role: vedoucí brigády Josef Vandas
- 1978 Zlatí úhoři (TV film) – role: tatínek
- 1978 30 případů majora Zemana (TV seriál) – role: Eman Wimmer (21./30. díl: Pán ze Salcburku)
- 1978 Plechová kavalerie – role: táta Holeček
- 1980 Arabela (TV seriál) – role: Karel Majer
- 1980 Princové jsou na draka (TV pohádka) – role: král
80. léta
[editovat | editovat zdroj]- 1980 A máte nás, holky, v hrsti (TV mikrokomedie) – role: Tonda (manžel Marie v podání Ivy Janžurové)
- 1980 Zločin na poště (TV film) – role: strážmistr Brejcha
- 1980 Dnes v jednom domě (TV seriál) – role: Oto Pilich
- 1981 Cesta do Rokycan (TV komedie) – role: stavbyvedoucí Karel Kraus
- 1981 Kdo chce kam... (TV komedie) – role: malíř pokojů Eman Koníček
- 1983 Tažní ptáci (TV film) – role: Kára
- 1983 Návštěvníci (TV seriál) – role: příslušník VB
- 1983 Létající Čestmír (TV seriál) – role: správce Trnka
- 1983 Jako kníže Rohan (TV film) – role: Špáta
Autor námětu
[editovat | editovat zdroj]- 1971 Kam slunce nechodí... (TV film)
- 1967 Klec pro dva (spoluautor s Jiřím Karáskem a Jaroslavem Machem
Zpěvák
[editovat | editovat zdroj]- 1968 – Ach, ta vojna (TV film)
- 1960 – Práče (Letěla husička; Já jsem malý mysliveček)
- 1959 – Dařbuján a Pandrhola (My jsme tady dva)
- 1958 – Hvězda jede na jih (Ach synku, synku)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. kic.ivancice.cz [online]. [cit. 2011-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-10.
- 1 2 Úsměvy Vladimíra Menšíka
- ↑ Tajemství Vladimíra Menšíka: Zfalšoval si datum narození a odmítl Formana – deník.cz 9.10.2019
- ↑ Adolf Pištělák
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 159.
- ↑ iDNES.cz – s námi víte víc. iDNES.cz [online]. [cit. 2026-02-27]. Dostupné online.
- ↑ HÖSCHLOVÁ, Hana. Vladimír Menšík: Umíral a neviděl barvy.... Blesk. 2006-03-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-11. ISSN 1213-8991. Archivováno 11. 7. 2007 na Wayback Machine.
- 1 2 MENŠÍKOVÁ, Martina. Vladimír Menšík: Boj s alkoholem prohrával [online]. 2007-10-14 [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-20.
- ↑ Vladimír Menšík. Reflex. 1999-12, roč. 1999, čís. 51. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-20. Archivováno 20. 1. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ Vladimír Menšík: Slavný herec rád pil a celý život bojoval s těžkou nemocí. Přesto smrt přišla náhle. Dáma.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online.
- ↑ Vzpomínka na legendárního herce Vladimíra Menšíka: Život mu ukončil prasklý vřed a přemíra alkoholu. www.lifee.cz [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ HOH,SENF. 29 let od smrti Menšíka: Lékařka popsala tragický konec! Herec krvácel a dusil se!. Blesk.cz [online]. 2017-05-29 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Informace o hrobech a hrobkách. www.payne.cz [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ LEDEREROVÁ, Zuzana. Zvláštní znamení: (živočišná) radost ze života. Xantypa. 2003-05-20, s. 74. Reportáž ze sjezdu rodiny Menšíků v Kavárně Vladimíra Menšíka.
- ↑ Menšíková se bála pošpinit příjmení. Tátu všichni milovali. Kafe.cz [online]. 2026-02-20 [cit. 2026-06-05]. Dostupné online.
- ↑ LIŠKA, David. Vladimír Menšík (1929-1988). www.vladimir-mensik.cz [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online.
- 1 2 ČTK. V Ivančicích odhalili bustu komika a rodáka Vladimíra Menšíka. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2018-10-12 [cit. 2018-10-12]. Dostupné online.
- ↑ První den otevření [online]. Obec Hlína [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Rozhledna Vladimíra Menšíka [online]. Turistik.cz [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-22.
- ↑ Z věže Vladimíra Menšíka uvidíte i Alpy [online]. Centrum.cz, 2007-02-19 [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Petr Menšík Kavárna Vladimíra Menšíka [online]. Royal menu [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Kavárna Vladimíra Menšíka končí, syn slavného herce neplatil nájem [online]. 2013-03-22 [cit. 2013-08-27]. Dostupné online.
- ↑ KRAUS, Jan. Petr Menšík. Show Jana Krause [online]. 2015-12-09 [cit. 2026-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Syn slavného herce je kavárníkem. Euro.cz [online]. 2007-11-26 [cit. 2026-06-04]. Dostupné online.
- ↑ vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online.
- 1 2 Causa: Vladimír Menšík
- ↑ Syn Vladimíra Menšíka Jan exkluzivně: Poslední slova táty i neoblíbení Bakaláři : FACE TO FACE na YouTube
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČERNÝ, František: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978. s. 290.
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 154.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 181–185.
- HORÁKOVÁ-FONOVÁ, Alena. Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka. Praha : Press Praha, 1999. 135 s. ISBN 80-902788-0-9 (2. vydání 2008, ISBN 978-80-902788-2-0).
- HUBAČ, Jiří; KOPECKÁ, Slávka. Vladimír Menšík : pocta Vladimíru Menšíkovi. Praha : HAK, 1993. 323 s. ISBN 80-900776-3-3.
- JUNEK, Václav. Velké televizní Silvestry Vladimíra Menšíka. Praha : Nemo, 2010. 249 s. ISBN 978-80-904238-6-2.
- MATĚJKOVÁ, Jolana. Dobrý rodák Vladimír Menšík. Praha : XYZ, 2006. 425 s. ISBN 80-86864-77-4.
- MENŠÍK, Vladimír. Stromeček mého veselého života / uspořádala a k vydání připravila Olga Menšíková. 1. vydání. Praha : Český spisovatel, 1993. 205 s. ISBN 80-202-0452-0.
- MENŠÍK, Vladimír. Dary Vladimíra Menšíka, aneb Stromeček mého veselého života /z rozhovorů s novináři a z veřejných vystoupení vybrala a uspořádala Olga Menšíková. 2. rozš. vydání. Praha : Knižní klub, 1998. 172 s. ISBN 80-7176-785-9 (3. vydání 2003, ISBN 80-242-0941-1).
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 456–457.
- REJŽEK, Jan. Vladimír Menšík. Praha : Čs. filmový ústav, 1987. 31 s.
- Smích a slzy Vladimíra Menšíka / uspořádala a vydala Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2006. 229 s. ISBN 80-86631-36-2 (2. vydání 2011, ISBN 978-80-86631-91-2).
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376.
- TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila. Praha : Ametyst, 1998. ISBN 80-85837-35-8. s. 157.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Menšík na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Menšík
- Vladimír Menšík v archivu Národního divadla Brno
- Vladimír Menšík ve Filmovém přehledu
- Vladimír Menšík v Česko-Slovenské filmové databázi
- Vladimír Menšík ve Filmové databázi
- Vladimír Menšík na Kinoboxu
- Vladimír Menšík v Internet Movie Database (anglicky)
- Vladimír Menšík na Dabingforum.cz
- Expozice v českolipském muzeu Archivováno 9. 1. 2012 na Wayback Machine.
- Zajímavosti o Vladimíru Menšíkovi
- Vladimír Menšík v Encyklopedii dějin Brna
- Vladimír Menšík v cyklu České televize Příběhy slavných
- Vladimír Menšík | Projekt 90
- Čeští divadelní herci
- Čeští filmoví herci
- Čeští televizní herci
- Čeští dabéři
- Čeští humoristé
- Čeští komici
- Čeští moderátoři
- Čeští televizní moderátoři
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Českoslovenští národní umělci
- Absolventi Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění
- Osobnosti Moravy
- Umělci z Ivančic
- Lidé z Prahy
- Narození v roce 1929
- Narození 9. října
- Narození v Ivančicích
- Úmrtí v roce 1988
- Úmrtí 29. května
- Úmrtí v Brně
- Zemřelí na nemoci trávicí soustavy
- Pohřbení na Olšanech