Sňatky z rozumu (seriál)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sňatky z rozumu
Žánr historické drama
Formát seriál
Námět Vladimír Neff
Scénář Otto Zelenka
Režie František Filip
Hrají Jiří Vala
Slávka Budínová
Vladimír Ráž
Gabriela Vránová
Jiřina Jirásková
Iva Janžurová
Země původu ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Počet dílů 5
Obvyklá délka 7 hodin 43 minut
Produkce a televizní štáb
Lokace Praha
Kamera Vladimír Opletal
Hudba Karel Sklenička
Střih Karel Kohout
Zvuk Miloš Alster
Premiérové vysílání
Vysíláno 1968103030. října 1968 – 1968112020. listopadu 1968
Posloupnost
Následující Zlá krev
Sňatky z rozumu na ČSFD FDb IMDb

Sňatky z rozumu je historický televizní seriál z roku 1968, který natočil český režisér František Filip na motivy románů Sňatky z rozumu a Císařské fialky českého spisovatele Vladimíra Neffa.

Hrají[editovat | editovat zdroj]

Jiří Vala Martin Nedobyl
Slávka Budínová Valentina Tolarová Nedobylová
Vladimír Ráž Jan Born
Gabriela Vránová Líza Bornová
Miloš Nedbal doktor Vácha
Jiřina Šejbalová Váchová
Jiřina Jirásková dcera Hana Váchová
Iva Janžurová dcera Bětuše Váchová
Jaroslav Vojta otec Nedobyl
Nataša Gollová matka Nedobylová
Jan Skopeček kočí Pecold
Světla Svozilová Pecoldova matka
Blažena Holišová Pecoldova žena
Václav Voska vypravěč
Jaroslav Moučka kočí Pilát
Radovan Lukavský nadporučík Hafner
Miroslav Doležal továrník Smolík
Dana Medřická Smolíková
Vladimír Menšík soudní úředník Josek
Eduard Cupák básník Oskar Dynbír
Zdeněk Řehoř Náprstek
Jiřina Štěpničková matka Náprstková
Ladislav Pešek Dr. Schönfeld
Daniela Kolářová Marie Schönfeldová
Jana Gýrová Laura Schönfeldová
Stanislav Remunda advokát Dr. Helebrant
Vladimír Brabec Antonín Dvořák
Rudolf Hrušínský František Josef I.
Ota Sklenčka Dr. Legát
Jiří Pleskot Dr. Straka
Miroslav Macháček Banhans (směnárník)
František Husák Nedobylův bratr Lojzík
Karolina Slunéčková chůva u Bornů
Vlasta Jelínková Anna Semjonovna
Marie Rosůlková teta Amálka
Petr Kostka hrabě Tongráz
Jiří Sýkora poručík Mezuna
Eduard Dubský Oloron (pařížský továrník)
Jaroslava Adamová Oloronová
Svatopluk Beneš baron de Chalusse
Josef Vinklář Vantrasson (dostihový makléř)
Luba Skořepová služka
Miloš Willig policejní komisař
Jaroslav Raušer architekt Bühl
Jaromír Spal Hercog (stavitel)
Jan Pohan sekretář
Otomar Krejča ml. mladý Míša Born
Zdeněk Dítě vyšetřovatel
Karel Pavlík Dr. Šarlich
Karel Hlušička Julius Zeyer
Vlastimil Hašek voják
Jiří Zahajský příručí Josef
Otto Budín major
Otto Šimánek císařský holič Hornung
Bohumil Švarc auditor

V dalších rolích:

Marta Kučírková, Vladimír Krška, Mirko Musil, Josef Patočka, Jiří Pleskot, Jaroslav Mareš, Jan Pohan, Oldřich Janovský, Libuše Váchalová, Otto Kinský, Karel Hábl, Miloš Rozhoň, Zdeněk Týle, Ladislav Navrátil, Felix Černý, Rudolf Kalina, Naďa Karochová, Olga Světelská, Miloš Vavruška, Karel Hovorka st., Josef Mráz, Vladimír Bičík

Tvůrci[editovat | editovat zdroj]

Děj[editovat | editovat zdroj]

1. díl[editovat | editovat zdroj]

Píše se rok 1859. Voják Martin Nedobyl je svědkem zabití jednoho vojáka opilým důstojníkem a napíše o tom domů, za což mu hrozí „ulička“. Jeho nadřízený nadporučík Háfner se za něho přimluví na audienci u císaře. Tím mu zachrání život, sám je ale poslán do penze. Martin se vrací domů. Překoná tyfus a pomáhá otci, formanovi. Přes Rokycany má vést železnice z Plzně do Prahy (1862), Martin se bojí o živnost. Za otcovy naspořené peníze koupí pozemky za pražskými hradbami (Komotovku pod Žižkovem), neboť tvrdí, že po zbourání hradeb tyto pozemky stoupnou v ceně. Zároveň později přemění formanství na speditérství v Praze.

Z Vídně přijíždí Jan Born, aby pronajal prostory pro firmu, již zastupuje. U paní Tolarové, která mu chtěla pronajmout ty své, se seznámí s její nevlastní dcerou Lízou a ožení se s ní. Prostory paní Tolarové v Perlové ulici si nakonec nepronajme, ale otevře si velkolepým způsobem obchod se zbožím galanterním na Příkopech (v rohové stavbě vedle Prašné brány). Doma pořádá salony, je vlastenec.

Líza čeká miminko, ale manželé se vzájemně odcizují; Líza není ani pořádnou hospodyní, ani vlastenkou (většinu času ji trápí migréna) a zdatnému Bornovi nestačí. Do jednoho ze salonů zavítá i Martin Nedobyl. Zde se zamiluje do paní Valentiny Tolarové a ožení se s ní (1864) – stává se tak s Bornem příbuzným.

2. díl[editovat | editovat zdroj]

Paní Tolarová je Líziným opakem – je praktická a činorodá žena, Martinovi pomáhá v živnosti a mírní jeho lakotu a tvrdost; k jeho Komotovce přikoupila Opařilku. Na Komotovce žije rodina Pecoldova, která se o pozemek stará.

Do Bornova salonu přichází básník Dynbír. Schyluje se k prusko-rakouské válce (1866). Převládá názor, že Rakušani Prušáky „utlučou čepicemi“.

V Hradci Králové žije zemský rada Mojmír Vácha se svými dvěma dcerami, Hanou a Bětuší. Vácha svým dcerám vyčítá, že nemohou najít ženichy, přezdívá jim „přeslice“. Bětuši se dvoří voják Mezuna, se kterým se zasnoubí. Hana má ráda hraběte Tongrácze, ten zahyne v bitvě u Sadové. Otec povýší, rodina se před válkou stěhuje do Chrudimi. Haně se zde dvoří vypočítavý Josek, otcův kolega. Hana ho nechce, po hádce s otcem se Hana pokusí o sebevraždu.

Po prohrané bitvě lidé utíkají z Prahy. Born žádá Nedobyla, aby odvezl jeho ženu a dítě. V Plzni Líza potká pana Dynbíra a ten jí nabídne azyl. Mezi nimi vznikne milostný poměr.

3. díl[editovat | editovat zdroj]

Hana se zotavuje po pokusu o sebevraždu, nakonec svolí k sňatku s Joskem. Když ale otec Vácha o místo přijde, Josek od ženění upustí. Mezuna zemře na choleru. Vácha odchází do penze a rodina se stěhuje do Prahy. Hana a Bětuše chodí na přednášky do Náprstkova Amerického klubu dam a živí se jako švadleny. Borna zatknou, neboť řeční na táborech lidu. Díky přímluvě svého švagra je brzy propuštěn. Na táboře dělníků je zase přítomen Pecold, kočí u Martina Nedobyla. Je zatčen, protože srazil četníka, a odsouzen. Ve vězení je i bývalý nadporučík Háfner, který se živí jako redaktor.

Valentina je těhotná. Líza chodí duchařit. Born najde její deníček a přijde na její nevěru. Líza hledá pomoc u Valentiny, která je u Martinových rodičů. Při cestě do Prahy dojde k železničnímu neštěstí a obě ženy umírají. Martin je zdrcený – všechno pro něj ztratilo smysl.

4. díl[editovat | editovat zdroj]

Bětuše si udělala účetnický kurz a Born ji zaměstná jako účetní. Jednou za ní do obchodu přijde Hana. Born se do Hany zamiluje a ožení se s ní. Na svatební cestu jedou do Paříže. Setkávají se zde s velkým bohatstvím Francouzů, ale také s jejich nadutostí. Je rok 1870 a schyluje se k válce Francie s Německem. Born – potom, co slyšel v Paříži – se rozhodl vsadit na porážku Francie. Jeho tah mu přes počáteční neúspěch vyšel.

Pecold se vrací z vězení. Ztratil místo u Nedobyla, který ho nechce přijmout zpět, jeho rodina musí odejít z Komotovky; přestěhují se na Preclíkářku. Pecold Nedobylovi rozbije okno a je znovu zadržen.

Do Bornova salonu zavítá i Háfner a filozof dr. Schönfeld s dcerami Marií a Laurou. Zde všechny zastihne zpráva o krachu na vídeňské burze (1873). Schönfeld přijde o všechny peníze, ale potřebuje vyplatit věno své starší dcery Laury. Má však pozemky za hradbami, Preclíkářku – tyto pozemky od něj koupí Nedobyl. Martin se u Schönfelda seznámí s jeho mladičkou dcerou Marií a okouzlí ho její krása.

5. díl[editovat | editovat zdroj]

Roku 1874 se bourají pražské hradby. Martin může zastavět své pozemky.
Po několika letech Martin zavítá do Bornova salonu, kde se opět setká s Marií. Dojde ale ke konfliktu Nedobyla s Háfnerem – Háfner ho obviní ze smrti Pecolda, který se ve vězení oběsil. Bětuše se sbližuje s Háfnerem, ale každý mají jiný pohled na život a jiné názory. Háfner je později zatčen na schůzi socialistů.

Nedobyl požádá o Mariinu ruku. Marie ho nechce, ale když se dozví o finanční situaci otce, se sňatkem souhlasí. Narodí se jim syn Metoděj. Nedobyl je po smrti první ženy tvrdý, nemilosrdný, hrubý a lakomý, jeho jediným životním cílem jsou peníze, zatímco Born je gentleman a muž s ideály – nevnímá však jinou myšlenku než české vlastenectví. Jiný postoj k životu a cíl má Háfner – ten se zajímá o sociální otázku.

I Hana čeká dítě, narodí se jí syn Ivan. Born se málo věnuje svému synovi z prvního manželství Míšovi - na něho nemá čas. I proto jsou Míšovi otcovy cíle cizí. Jednou ukradne Marii v salonu peníze. Born mu dá vybrat ze dvou trestů: zákaz jít na premiéru, otevření Národního divadla, nebo pracovat o prázdninách. Míša si vybere první trest, a Born tak pozná, že ho nic nezajímá, ani to, zač bojoval on, jeho otec. Pošle Míšu do polepšovny. Děj končí roku 1881 velkou slávou pro národ – otevřením Národního divadla.

Osudy postav pokračují seriálem Zlá krev.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]