Václav Voska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Voska
Narození 21. října 1918
Praha
Úmrtí 20. srpna 1982 (ve věku 63 let)
Valašské Meziříčí
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Voska (21. října 1918 Praha20. srpna 1982 Valašské Meziříčí) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1937 studoval práva, ale studium nedokončil. Již během středoškolských studií spolupracoval s Československým rozhlasem (od roku 1932) a od roku 1939 byl angažován do Divadla na Vinohradech, kde setrval do roku 1945 [1]. V tomto roce odešel do Národního divadla v Praze, ale již po pěti letech z něj musel z kádrových důvodů odejít [2] a přešel do nově se formujících Městských divadel pražských. V tomto angažmá setrval až do své smrti v roce 1982 [3] jako jedna z hereckých hvězd tohoto souboru.

V sedmdesátých letech 20. století v průběhu normalizace měl z politických důvodů (aktivně se účastnil obrodného procesu v 60. letech, byl zvolen poslancem České národní rady[4] a objevil se i na pohřbu Jana Palacha) značně omezený přístup zejména do televize a do filmu, nicméně pod režijním vedením Jindřicha Poláka exceloval v roce 1976 ve filmu Noc klavíristy.

Měl melodický, lyrický, lehce zastřený hlas, který si cílevědomě kultivoval. Jeho cit pro rytmus a kadenci řeči i smysl pro poezii jej předurčoval ke spolupráci s rozhlasem, interpretacím básnickýchprozaických textů (především v pražské Viole). Spolupracoval také s gramofonovými vydavatelstvími a dabingem.

Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Voska byl úžasný herec. Jeho umění bylo hluboké, rostlo z jeho intelektu a přitom bylo spontánní. U něho jsem neměla nikdy pocit, že jeho herectví jde jenom přes mozek. Václav dokázal být nesmírně vtipný, milý, byl to zajímavý muž. Měl v sobě cosi podobného jako pan Höger. Oba dva jako by byli z jednoho vrhu, z jedné řeky. Každý z nich měl své charizma, a každý jiné.
— Květa Fialová [5]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo Praha[editovat | editovat zdroj]

Divadlo na Vinohradech[editovat | editovat zdroj]

Městská divadla pražská[editovat | editovat zdroj]

Filmové role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Televizní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 34, ISBN 80-7243-121-8
  3. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
  4. Václav Voska [online]. rozhlas.cz, [cit. 2012-10-08]. Dostupné online. (česky) 
  5. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 135, ISBN 80-7243-121-8
  6. VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09, [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 103, 144–148, 152, 155–156, 159, 167
  • B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 178, 254, 277, 282, 288, 290, 298–299, 314, 362
  • Marie Boková. Václav Voska : intelekt a srdce. Praha : XYZ, 2009. 241 s. ISBN 978-80-87021-89-7.
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255, 274
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 48, 114, 156, 208, 259, 314, 387, 408, 410, 412, 475, 486, 489, 498, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 114, 262, 265, 266, 325, 520.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 163, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 734–739.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 114, 299, 447, ISBN 80-204-0493-7
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 268.  
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 570–1
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 258
  • Viktor Kudělka. Václav Voska. Praha : Čs. filmový ústav, 1991. 36 s.
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781.  
  • Příběhy slavných: Václav Voska [audio]. Český rozhlas Dvojka [online]. 14. až 18. prosince 2015 v 9.40. Režie Petr Dufek. Přístup z: http://www.rozhlas.cz/dvojka/stream/_zprava/pribehy-slavnych-vaclav-voska--1563144
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 65, 68, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 82
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489.  
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 183, 185, 188–189, 216, 272, 283, 360
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 12–3, 17, 21, 23, 27–8, 32, 34, 41, 45–6, 48, 52, 54, 59, 60, 66, 69, 73, 77, 80, 87, 90, 92, 97–98, 100, 102–105, 107–110, 115, 119, 123–124, 128–129, 131–132, 135, 137, 140–142, 146, 148, 151, 156, 158, 160, 163, 167–169, 171, 173, 177, 183, 185, 192, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 100, 207, 225, 236–237, 242, 255, 259, 270, 271, 276–277, 281, 286, 288, 290, 297, 299, 301, 305–307, 309, 310, 315, 323, 328, 330, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]