Miloš Nedbal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miloš Nedbal
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Narození 28. května 1906
Rožmitál pod Třemšínem
Úmrtí 31. října 1982 (ve věku 76 let)
Praha
Místo pohřbení Hřbitov Malvazinky
Alma mater Pražská konzervatoř (1926–1928)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní umělec Miloš Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem[1]31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce, který byl učitelem kreslení a loutkářem. Spolužák Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 19261928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.[2] Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře.[3] [4] Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (19331936), v Brně (19361938) a v letech 19381942 a 19441945[5]Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (19421944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 19701972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[6]

V letech 19421947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.


Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu, se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (1906), později, již jako vdovec se oženil potřetí.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu - sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím.“

František Filipovský[7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela ve Starém Rožmitále [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330.
  3. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
  4. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5-8 osobní vzpomínky Miloše Nedbala na počátky Osvobozeného divadla. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 210-214.
  5. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  6. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  7. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 116.
  8. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1981/4/30/2.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1981-04-30 [cit. 2019-11-30]. S. 2. Dostupné online. 
  9. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]