Přeskočit na obsah

Bohumila Zelenková

Přidat odkazy
V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumila Zelenková
Bohumila Zelenková (2025)
Bohumila Zelenková (2025)
Rodné jménoBohumila Fiedlerová
Narození18. října 1937 (88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníscenáristka a dramaturgyně
StátČesko
Alma materAkademie múzických umění v Praze
ChoťOtto Zelenka
DětiPetr Zelenka
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumila Zelenková, rodným jménem Bohumila Fiedlerová (* 18. října 1937 Praha) je česká scenáristka a televizní dramaturgyně, manželka a blízká spolupracovnice scenáristy Otto Zelenky a matka režiséra Petra Zelenky.

Příbuzenstvo
manžel Otto Zelenka
švagr Bedřich Zelenka
syn Petr Zelenka

Život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 vystudovala gymnázium v Kralupech nad Vltavou. V roce 1953 se seznámila se svým budoucím manželem Ottou Zelenkou. Ten ji inspiroval v rozhodnutí jít studovat na DAMU obor divadelní věda a dramaturgie. Tento obor studovala v letech 1956 až 1960. Už během studia se začala zajímat o nové médium televize. Po dokončení studia se stala televizní dramaturgyní pro původní dramatickou tvorbu v České televizi.[1] Zde působila 35 let a dramaturgicky spolupracovala na přibližně 150 titulech celovečerních inscenací, včetně několika seriálů.[2]

Za celý svůj život nikdy nevstoupila do Komunistické strany Československa.[2]

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Jako dramaturgyně psala programové hlášení, které pak ve vysílání četly televizní hlasatelky, odpovídala na dopisy od diváků, vytvářela televizní program a měla také částečně vliv na výběr scenáristy a režiséra. Především se věnovala vývoji původních televizních inscenací.[3]

V televizi nejčastěji pracovala na komediálních a dramatických inscenacích – Šibalství Scapinova (1961), Kaviár jen pro přátelé (1966), Hostinec u létavého draka (1971), Až bude padat hvězda (1976), Tetinka (1977), Oddělení zvláštní péče (1980), za kterou získala výroční cenu pracovníků Československé televize[4], Začalo to karafiátem (1981), což bylo volné pokračování inscenace Kaviár jen pro přátelé (1969) a Příběh kriminálního rady (1994).[1] Na scénářích mimo jiné spolupracovala s básníkem Jiřím Šotolou, se kterým vytvářela dramatické televizní inscenace – Waterloo (1967), Bellevue (1969).[3]

Jako dramaturgyně celý život spolupracovala se svým manželem scenáristou Ottou Zelenkou. Společně vytvořili seriály Sňatky z rozumu (1968), F. L. Věk (1971), Zlá krev (1986), Cirkus Humberto (1988). Jediný seriál, kde byli uvedeni jako spoluautoři, byl Ostrov jistoty (1986).[2]

V roce 1977 napsala svůj nejúspěšnější scénář k pohádce Jak se budí princezny. Takto vzpomíná Bohumila Zelenková na jeho vytváření: „Klasická verze Šípková Růženka je vlastně absolutně nedramatická pohádka, protože princezna usne, spí sto let, pak přijde princ, políbí ji, probudí ji a to je vlastně všechno. A já tím, že jsem věděla, že mám za sebou Václava Vorlíčka, tak jsem si třeba dovolila udělat komickou postavu Matěje a dovolila jsem si třeba udělat prince Jaroslava, který je takový nehrdinský hrdina. Protože je nešikovný, vyhýbá se plavání, bojí se když leze z hradu a to mluví všechno proti pohádce. Odvážila jsem se do toho, protože jsme měli s Vorlíčkem vyzkoušený, že jde humor s pohádkou dohromady a že děti to přijímají velice rády.“[5] Postavu Matěje psala Vladimírovi Menšíkovi přímo na tělo.[5]

Během let 1980 až 1983 vznikl podle nápadu Zelenkové jedenáctidílný televizní cyklus Tak se ptám, který se skládá ze samostatných příběhů ze života mladých lidí. Společně s ní na cyklu spolupracovali Otto Zelenka, scenáristka Helena Sýkorová, režisér Jiří Adamec a šéfredaktor HRDM Oldřich Janota. Po odvysílání každého dílu následovala beseda s mládeží, většinou v pořadu TKM (Televizní klub mladých), kde se témata příběhů mohli probrat do větší hloubky. Zelenková to popisovala takto: „Když nás během vysílání celého cyklu několikrát diváci pozvali na besedy (mimo pořad TKM), vždycky jsme jeli strašně rádi. Nikdy jsme to pozvání neodmítli, protože jsme se vždycky něco zajímavého dozvěděli."[6] Na ně byli zváni jak tvůrci a herci cyklu, tak lékařští odborníci.[7] Například na besedu k dílu Ale je ženatý (1982) byli pozváni Bohumila Zelenková, Jiří Adamec, Veronika Žilková, Pavel Soukup, Oldřich Janota a MUDr. Miroslav Plzák.[8] Zelenková zhodnotila smysl cyklu takto: „Já si myslím, že hodnota těchto hrdinů tohoto cyklu je právě v tom upřímném hledání svého životního postoje.“[6]

Odezvou k celému cyklu byly dopisy, které zasílali televizní diváci. Bohumila Zelenková charakterizovala dopisy takto: „Na těch dopisech je potěšující, nejen to, že jsou pochvalné, ale hlavně, že vyvolaly mezi diváky diskuzi. Diskuzi v tom smyslu, že zaujímají stanovisko k jednotlivým hrdinům a k celkovému problému. Některé dopisy vyprávějí životní osudy lidí, kterým se stejný problém stal a jak to řešili oni, nebo jaký měl potom důsledky, když ho nevyřešily správně.“[8] Dohromady napsala scénář ke čtyřem dílům cyklu: Budu ti psát (1981) se věnuje tématu lásky během vojenského dvouletého odloučení. Černá kulička (1981) se zabývá moralitou a poctivostí mladých. Ale je ženatý (1982) vypráví příběh o mladé lásce k ženatému muži. Svatební let (1982) pojednává o ekologických problémech.[2]

V roce 2002 napsala televizní seriál Z rodinného alba (2002), který se skládá ze dvou povídek. Ty spojuje jedno téma: rodiče a děti.[2] V roce 2025 promluvila, že se stále aktivně věnuje psaní a dramaturgii. Posledních pět let pracuje na scénáři Harlekýnovy miliony podle knihy Bohumila Hrabala.[3]

Spolupráce s Františkem Pavlíčkem

[editovat | editovat zdroj]

O tvorbu Františka Pavlíčka se Bohumila Zelenková začala zajímat již od vysoké školy, kdy použila jeho trilogii o emigraci jako téma diplomové práce.[9]

František Pavlíček se stal po roce 1969 zakázaným autorem ve Filmovém studiu Barrandov, kvůli tomu, že nesouhlasil se srpnovou okupací.[10] Jeho tvůrčí skupinu v televizi převzal scenárista Ota Hofman, který mu chtěl pomoct, a tak využil jeho scénář k filmu Tři oříšky pro Popelku. Jelikož nemohli použít jeho jméno, Ota Hofman požádal Bohumilu Zelenkovou, aby Františka Pavlíčka tzv. kryla (nejprve požádal jejího manžela Ottu Zelenku, ale ten na Barrandově nepsal pohádky a proto by to nebylo uvěřitelné).

Takto na celý proces vzpomíná Zelenková: „Musela jsem se chovat jako skutečná autorka, chodit na schvalovací komise, reagovat na připomínky a jezdit na premiéry. Vědělo to jen pár lidí – Ota Hofman s ženou, můj manžel a dramaturgyně Marcela Pittermannová, se kterou jsme tu "hru" hrály, i když jsme o tom spolu otevřeně nikdy nemluvily.“[3] Dokonce o celé záležitosti ani nevěděl sám režisér filmu Václav Vorlíček. Peníze z pohádky dostávala Zelenková, která je poté předala Pavlíčkovi.[3]

Bohumila Zelenková s manželem Ottou Zelenkou kryli ještě další Pavlíčkův film Velké trápení (1974).[11]

Scénáře

[editovat | editovat zdroj]

Filmy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1966 Ministerstvo strachu (TV film)
  • 1966 Dvě z Říma (TV adaptace)
  • 1969 Kaviár jen pro přátele (TV film)
  • 1971 Hostinec U létavého draka (TV inscenace)
  • 1972 V těžkých dnech (TV film)
  • 1973 Táto, už je čas (TV film)
  • 1977 Tetinka (TV film)
  • 1977 Jak se budí princezny
  • 1979 Podej mi ruku a přestaň se bát (TV hra)
  • 1980 Oddělení zvláštní péče (TV inscenace)
  • 1981 Začalo to karafiátem (TV hra)
  • 1985 Případ Jaruška (TV film)
  • 1985 Jestli jednou odejdu (TV film)
  • 1989 Jmenuji se po tátovi (TV film)
  • 1992 Tvář za sklem (TV film)
  • 1994 Případ kriminálního rady (TV film)
  • 1995 Přijeď si pro mne, tady straší (TV hra)
  • 1997 První a poslední (TV inscenace)
  • 1999 Nenávist (TV film)
  • 2002 Z rodinného alba (TV film)

Seriály

[editovat | editovat zdroj]

Dramaturgie

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Bohumila Zelenková – Životopis, Články, Filmografie. www.kinobox.cz [online]. [cit. 2026-01-15]. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 ČESKÁ TELEVIZE. Kartoteční záznam autorky Bohumila Zelenková. Archiv České televize – Mediální badatelna. Praha. Badatelský přístup 19.12.
  3. 1 2 3 4 5 MACEK, Petr. Scenáristka Bohumila Zelenková: Musela předstírat, že je autorka Popelky! Nesměl to vědět ani Vorlíček. Blesk.cz [online]. 2025-12-22 [cit. 2026-01-15]. Dostupné online.
  4. ↑ ČESKÁ TELEVIZE. Databázový záznam k pořadu Výroční ceny ČST. Mediální badatelna ČT, Praha. Badatelský přístup 9.1.
  5. 1 2 Tváře českého filmu [Pohádka] [dokumentární cyklus]. Režie Petr VACHLER, Jan Stehlík. Česká republika, 2002.
  6. 1 2 ČESKÁ TELEVIZE. Databázový záznam k pořadu Televizní klub mladých 12/84. Mediální badatelna ČT, Praha. Badatelský přístup 9.1.
  7. ↑ ČESKÁ TELEVIZE. Databázový záznam k pořadu TKM 17 81 kompletace. Mediální badatelna ČT, Praha. Badatelský přístup 18.12.
  8. 1 2 ČESKÁ TELEVIZE. Databázový záznam k pořadu Televizní klub mladých 9/82. Mediální badatelna ČT, Praha. Badatelský přístup 9.1.
  9. ↑ Život a dílo Františka Pavlíčka [dokument]. Režie POLESNÝ, Viktor. Česká republika: Česká televize, 2013. Dostupné online
  10. ↑ KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Popelka měla utajeného autora – Novinky. www.novinky.cz [online]. 2013-01-04 [cit. 2026-01-15]. Dostupné online.
  11. ↑ REDAKCE. Velké trápení (1974) – Filmový přehled. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumila_Zelenková&oldid=25710473“