Gabriela Vránová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriela Vránová
Gabriela Vránová (40366151) cropped.jpg
Narození 27. července 1939
Nové Mesto nad Váhom
Úmrtí 16. června 2018 (ve věku 78 let)
Praha
Alma mater Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Děti Ondřej Kepka
Příbuzní Jaroslav Kepka (švagr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriela Vránová (27. července 1939 Nové Mesto nad Váhom – 16. června[1] 2018) byla česká herečka a divadelní pedagožka, dlouholetá členka pražského Divadla na Vinohradech.

Život[editovat | editovat zdroj]

Gabriela Vránová se narodila v Novém Mestě nad Váhom v učitelské rodině, dětství prožila v Brně.[2] Po absolutoriu brněnské JAMU v roce 1960 působila nejprve dva roky v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, poté odešla na pozvání ředitele Luboše Pistoria do pražského Divadla na Vinohradech, kde působila v letech 1962 až 2004 a 2012 až 2016.[3] Účinkovala v řadě filmů a televizních inscenací. V závěru života byla bez stálého divadelního angažmá, úspěšně spolupracovala s rozhlasem, v roce 2004 jí byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Pedagogicky působila na Pražské konzervatoři, kde od roku 1974 vyučovala herectví.[4]

S druhým manželem, středoškolským profesorem matematiky Jiřím Kepkou, měla syna herce a režiséra Ondřeje Kepku. Mladší sestrou byla Miriam Vránová (* 1959), která v 80. letech před emigrací do Spojených států provozovala hereckou profesi. Stala se také švagrovou herce Jaroslava Kepky.

Zemřela 16. června 2018.[5] Poslední rozloučení se uskutečnilo 22. června 2018 v Divadle na Vinohradech. Poté následovalo rekviem v nedalekém kostele svaté Ludmily.[6]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

  • 1961 Kde řeky mají slunce (Bětka)
  • 1961 Hledá se táta (Magda)
  • 1963 Tchyně (Vlasta)
  • 1964 Místenka bez návratu (Irenka)
  • 1964 Smrt za oponou (Alena Volná)
  • 1966 Poklad byzantského kupce (Kamila Housková)
  • 1974 Geneze a katastrofa (paní Hitlerová)
  • 1977 Hop – a je tu lidoop (Věra Mertová)
  • 1986 Velká filmová loupež (herečka)
  • 1988 Čekání na Patrika (Helenina matka)
  • 1988 Uf – Oni jsou tady (Luďkova matka)
  • 1995 Tvůj svět (role neurčena)
  • 2011 Bastardi 2 (Dostálová)
  • 2012 Bastardi 3 (Dostálová)

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 Dívka a smrt (TV hra)
  • 1968 Nebožtík Nasredin (TV divadelní představení)
  • 1968 Rekviem za kouzelnou flétnu (TV film)
  • 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál)
  • 1969 Alchymista (TV divadelní představení)
  • 1970 Mata Hari (TV inscenace)
  • 1970 F. L. Věk (TV seriál)
  • 1971 Konfrontace (TV film)
  • 1971 Pohádky z tisíce a jedné noci (TV seriál)
  • 1972 Román lásky a cti (TV inscenace)
  • 1972 Tvrdohlavá žena (TV divadelní představení)
  • 1973 Tichý svědek (TV inscenace)
  • 1974 Černá horečka (TV inscenace)
  • 1974 Dům doni Bernardy (TV inscenace)
  • 1974 Generál chudých (TV inscenace)
  • 1974 Hrst plná kopřiv (TV inscenace)
  • 1974 Bakaláři (TV cyklus)
  • 1975 Chalupáři (TV seriál)
  • 1975 Maminka (TV inscenace)
  • 1975 Velký oblouk (TV inscenace)
  • 1975 Vlny nad námi (TV inscenace)
  • 1976 Tatínek (TV inscenace)
  • 1976 Třicet případů majora Zemana (TV seriál, 1. díl)
  • 1977 Jak vytrhnout velrybě stoličku (TV film)
  • 1977 Ráno budeme moudřejší (TV inscenace)
  • 1977 Tetinka (TV inscenace)
  • 1978 Jak dostat tatínka do polepšovny (TV film)
  • 1978 Všichni za jednoho (TV inscenace)
  • 1979 Slečna Rajka (TV inscenace)
  • 1980 Tvrdohlavá žena (TV divadelní představení)
  • 1981 Až já budu velká (TV hra)
  • 1981 Dlouhá bílá stopa (TV seriál)
  • 1981 Dlouhý měsíc (TV inscenace)
  • 1981 Dlouhý týden (TV inscenace)
  • 1981 Ubohý pan Kufalt (TV inscenace)
  • 1982 A zlehka zazvoní (TV inscenace)
  • 1982 Děkuju, pane profesore (TV inscenace)
  • 1982 Zahrada dětí (TV hra)
  • 1983 Tažní ptáci (TV inscenace)
  • 1984 Cizí holka (TV inscenace)
  • 1984 My všichni školou povinní (TV seriál)
  • 1984 Rozpaky kuchaře Svatopluka (TV seriál)
  • 1985 Drahý Bedřichu (TV hra)
  • 1986 Trvale jasno (TV inscenace)
  • 1988 Píšťaličko, otloukej se (TV inscenace)
  • 1988 Malé dějiny jedné rodiny (TV seriál)
  • 1988 Vzestup po šikmé ploše (TV inscenace)
  • 1989 Naděje má hluboké dno (TV inscenace)
  • 1989 Sedm bílých plášťů (TV inscenace)
  • 1989 Utopím si ho sám (TV film)
  • 1990 Přísahám a slibuji (TV minisérie)
  • 1991 Milostivé léto (TV inscenace)
  • 1992 Šťastlivec Sulla (TV inscenace)
  • 1993 Noc pastýřů (TV hra)
  • 1993 Uctivá poklona, pane Kohn (TV cyklus)
  • 1994 Gazdina roba (TV divadelní představení)
  • 1995 Poutníci (TV inscenace)
  • 1995 Hříchy pro diváky detektivek (TV seriál)
  • 1996 Dívka se zázračnou pamětí (TV inscenace)
  • 1996 Na hraně (TV inscenace)
  • 1996 O princi Truhlíkovi (TV inscenace)
  • 1998 Hřích faráře Ondřeje (TV hra)
  • 1998 Kočičí hra (TV divadelní hra)
  • 2003 Smetanový svět (TV film)
  • 2003 Společník (TV film)
  • 2005 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem (TV cyklus)
  • 2005 Náměstíčko (TV seriál)
  • 2005 Zakletá třináctka (TV inscenace)
  • 2005 Žil jsem s cizinkou (TV film)
  • 2006 Poslední kouzlo (TV film)
  • 2007 Tři životy (TV film)
  • 2009 Bekyně mniška (TV film)
  • 2009 Karambol (TV film)

Film na DVD[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 – Království poezie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela herečka Gabriela Vránová, bylo jí 78 let. Fotografie Horázný Josef; Zprávy. České noviny [online]. ČTK, 16. 6. 2018 09:14, rev. 16. 6. 2018 13:46 [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  2. Po těžké nemoci zemřela herečka Gabriela Vránová. Kultura. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 16. 6. 2018 9:00, rev. 16. 6. 2018 13:25 [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. 
  3. Sílová 2007 strana: 194
  4. Fikejz 2008 strana: 757
  5. ČTK; šíd. Zemřela Gabriela Vránová, herečka srdcem i tělem absolutně oddaná divadlu. Kultura. Právo. Borgis, a.s., 18. 6. 2018, roč. 28, čís. 140, s. 18. ISSN 1211-2119. 
  6. rh. S Gabrielou Vránovou se loučilo vinohradské divadlo. Zpravodajství. Právo. Borgis, a.s., 23. 6. 2018, roč. 28, čís. 145, s. 4. ISSN 1211-2119. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 520. 
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 754–757. 
  • HOŘEC, Petr; NYTROVÁ, Olga. Jak slavívali a slaví slavní. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 1999. 206 s. ISBN 80-242-0120-8. S. 193–204. 
  • SÍLOVÁ, Zuzana; HRDINOVÁ, Radmila; KOŽÍKOVÁ, Alena. Divadlo na Vinohradech 1907-2007. Díl II. Ilustrace Věra Mohylová. 1. vyd. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007.2 svazky (212 s.). ISBN 978-80-239-9604-3. S. 92, 96, 99, 100, 103, 105, 111, 129, 139, 144, 194. 
  • Gabriela Vránová. Magnetický vítr. 2., upr. vyd. Brumovice: Carpe diem, 2000. 131 s. ISBN 80-86362-14-0. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 497. 
  • Jiří Žák, a kol. Vinohradské divadlo 1907-2007. Díl I., Vinohradský příběh. 1. vyd. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. 215 s. ISBN 978-80-239-9603-6. S. 193. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]