Jan Kačer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Kačer
Jan Kačer (2007)
Jan Kačer (2007)
Narození 3. října 1936 (83 let)
Holice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Titul doc.
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy (2016)
Medaile Za zásluhy
Politická strana Česká strana národně sociální
Manžel(ka) Nina Divíšková
Děti Simona Kačerová
Klára Cimburová
Adéla Kačerová-Kubačáková
Funkce poslanec Federálního shromáždění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kačer (* 3. října 1936 Holice) je český herec a režisér, manžel herečky Niny Divíškové.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 absolvoval na SPŠ keramické v Bechyni.

V roce 1959 dostudoval obor režie na pražské DAMU, poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zde se vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později založila Činoherní klub v Praze. Zde Kačer působil také jako režisér (19651974) a herec (v ostravském Státním divadle 19761986). Od roku 1976 do 1981 působil souběžně v pražském Divadle E. F. Buriana a mezi léty 19861990 byl členem Divadla na Vinohradech[2].

Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli ve mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu Smrt si říká Engelchen.

Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem, Sokrate!, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně) a několik televizních filmů (Jsem nebe, Město mé naděje).

Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval rovněž podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[3]

V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální.[4] V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL.[5]

Je také autorem tří vzpomínkových biograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005; K přátelům, 2012).

V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce.[6] V roce 2016 obdržel Medaili za zásluhy I. stupně.[7]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Herec[editovat | editovat zdroj]

Práce pro rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEŠKA, Lukáš. Ratha chci sledovat naživo, ne z médií. 5 plus 2. 15. 8. 2013, roč. 2, čís. 33, s. 12. 
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. - 6.11.2004 [online]. volby.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf)
  7. Zeman vyznamenal 30 osobností, šest ocenil Řádem bílého lva [online]. ČTK [cit. 2016-11-19]. Dostupné online. 
  8. TUREK, Petr. Ernest Hemingway: Stařec a moře. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]