Divadlo Járy Cimrmana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Divadlo Járy Cimrmana
Dům ve Štítného ulici na Žižkově, současné působiště Divadla Járy Cimrmana
Dům ve Štítného ulici na Žižkově, současné působiště Divadla Járy Cimrmana
Základní informace
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha 3-Žižkov
Typ divadlaamatérské divadlo
Zaměřeníčinohra
ScényMalostranská beseda, Reduta, divadlo Solidarita, divadlo Braník 41, dnes Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
ZkratkaDJC
Budova
Kód památky100392 (PkMISSezObr)
Osobnosti
Umělecký šéfZdeněk Svěrák
Významní herciZdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška,Genadij Rumlena, Petr Brukner, Jan Kašpar, Václav Kotek, Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Petr Reidinger, Marek Šimon, Robert Bárta, Zdeněk Škrdlant, Michal Weigel, Václav Verner a další
Další informace
Divadlo Járy Cimrmana (Praha)
Poloha divadla v Praze
Souřadnice
AdresaŽižkovské divadlo Járy Cimrmana
Štítného 520/5
13000 Praha 3-Žižkov
UliceŠtítného
Oficiální webhttp://www.cimrman.at/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Járy Cimrmana (zkracované jako DJC), je pražský divadelní soubor fungující od konce 60. let. Jeho repertoár tvoří komické hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou fiktivního českého génia Járy Cimrmana, který je prohlašován za původního autora těchto her. V divadle tradičně hrají pouze muži a až na výjimky bez hereckého vzdělání. Jde o jedno z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších českých autorských divadel a českých poválečných divadel vůbec. Od roku 1992 působí na půdě Žižkovského divadla Járy Cimrmana, p.o., kde vystupují i jiné soubory.

Historie souboru[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Prvotním autorem nápadu založit toto divadlo byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.[1] K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek a Oldřich Unger jako účinkující, a Helena Philippová, která se ujala režie. Už 23. prosince toho roku pak byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen „doktorem Evženem Hedvábným“ (pseudonym Karla Velebného, později prohlašovaný za Svěrákova bratrance) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana ve vesnici Liptákov v Pojizeří.

Podle původního plánu měly být při premiéře nového divadla uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabijačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Její místo vyplnil seminář o Cimrmanově životě a díle, přičemž tuto originální formu (seminář + hra) si udržela představení DJC dodnes. Po semináři následovala Svěrákova hra Akt, která měla nejprve zkušební premiéru pro rodiny a známé a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě představena široké veřejnosti.

Ještě téhož roku mělo premiéru Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy a pak byla konečně uvedena i Domácí zabijačka. Ta byla ovšem roku 1969 z repertoáru stažena, a to na žádost autora, když divadlo (spolu s Helenou Philippovou) po uměleckých neshodách opustil (a později založil paralelní cyklus Salón Cimrman). Režisérem divadla se po Philippové stal Ladislav Smoljak.

70. a 80. léta[editovat | editovat zdroj]

Působení divadla v období normalizace se neslo ve znamení ustavičných neshod a bojů se státním aparátem, kulturními komisemi a cenzurou (které zachycuje i film Nejistá sezóna), kdy se divadlo muselo několikrát stěhovat, hrát na alternativních scénách v provizorních, často zcela nevyhovujících podmínkách, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy.

Navzdory těmto problémům a překážkám se DJC během této doby stalo velmi populárním, Smoljak se Svěrákem psali (nyní už společně) další hry a tvorba divadla mohla vycházet i oficiálně knižně (scénáře) a na gramodeskách. Etabloval se „klasický“ (ne)herecký ansámbl, často doplňovaný z řad kulisáků nebo přátel stávajících herců. Kromě zakladatelů Svěráka, Smoljaka, Čepelky a Ungera (ten koncem 70. let emigroval) sem patřili Jaroslav Weigel (také výtvarník scén a doprovodných materiálů), Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška (také dirigent případné scénické hudby), Petr Brukner, František Petiška (zemřel roku 1980), později Václav Kotek (ten se posléze stal především manažerem a impresáriem divadla), Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Jan Kašpar a jiní. Krátce jako herci DJC vystupovali např. také režiséři Andrej Krob a Jiří Menzel. Významným členem byl ve své době i skladatel a herec Jan Klusák, autor hudby k představení Cimrman v říši hudby.

V 80. letech realizovali Smoljak se Svěrákem na cimrmanovská témata i několik filmů (jsouce tehdy už zavedenými a úspěšnými autory filmových komedií), konkrétně Jára Cimrman ležící, spící, rekonstruovaná Cimrmanova biografie popisovaná v seminářích, Rozpuštěný a vypuštěný na motivy hry Vražda v salónním coupé, a Nejistá sezóna, autobiograficky ztvárňující skutečný život divadla v té době a obsahující úryvky několika dalších her (zejména Vizionáře). Všechny tyto filmy režíroval Ladislav Smoljak a vystupovali v nich (mezi jinými) i herci DJC.

Roku 1988 postihla soubor DJC dvě neštěstí, když zemřel Jaroslav Vozáb a záhy nato se vážně zranil Jan Kašpar.[pozn. 1] Ten i přes své ochrnutí ale zůstal hercem divadla a autoři mu v dalších hrách psali na tělo „sedavé“ role.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Uvolnění po revoluci v roce 1989 přineslo nejen možnost uvést hru Blaník (o které se nevěřilo, že projde přes schvalovací komisi), ale i rozmach popularity osobnosti Járy Cimrmana. Byly po něm pojmenovány nejen ulice, ale i planetka objevená astronomem Zdeňkem Moravcem. V červnu 1995 dostává hra Záskok Cenu Alfréda Radoka jako hra roku 1994.

Postupně docházelo k přirozené generační obměně ansámblu, i když jen velmi zvolna, neboť stávající herci zpravidla účinkovali (nebo ještě účinkují) až do velmi vysokého věku, často doslova až do smrti. Z mladší generace se mezi kmenové herce zařadili Marek Šimon, Petr Reidinger nebo Robert Bárta.

Roku 2008 byla uvedena patnáctá hra České nebe, obecně chápaná jako poslední.

Významné personální ztráty postihly divadlo roku 2010, kdy ze zdravotních důvodů musel odejít Pavel Vondruška (jako dirigenta ho nahradil Milan Svoboda) a zejména zemřel Ladislav Smoljak, jedna z vůdčích osobností souboru. Roku 2013 po vleklé nemoci skonal i Jan Kašpar. Tyto ztráty byly částečně kompenzovány hereckým angažmá dvou potomků členů divadla v rámci tzv. akce „Synové pomáhají otcům“ (Josef Čepelka a Vojtěch Kotek) a hostováním Miroslava Táborského. Též se k souboru vrátil Andrej Krob.

Další vlna úmrtí přišla koncem 10. let, kdy zemřeli Bořivoj Penc (2018), Jaroslav Weigel a Václav Kotek (oba 2019). Náhradou se jako další hostující profesionál k DJC připojil Ondřej Vetchý.

Působiště divadla[editovat | editovat zdroj]

  • K prvnímu zkušebnímu představení došlo 19. 6. 1967 v Malostranské besedě (pro rodiny a známé) a oficiálně pro veřejnost (4. 10. 1967) – šlo o hru Akt.
  • V lednu 1972 se DJC nastěhovalo a působilo v pražské Redutě.
  • Od října 1974 DJC vystupovalo bez kulis, kostýmů a rekvizit na alternativních scénách – strahovská Sedmička, kolej 5. května, Klub chemiků, Divadlo v Řeznické.
  • Od března 1975 divadlo působilo v Branické ulici č. 41 na Praze 4, kam se přestěhovalo po krátkém intermezzu v kulturním domě Novodvorská.
  • Od roku 1983 působilo Divadlo Járy Cimrmana v Divadle Solidarita (dnes Strašnické divadlo).
  • Od roku 1992 Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, příspěvková organizace sídlí na Štítného 520/5, 130 00, Praha 3 – Žižkov (dříve Žižkovské divadlo T. G. Masaryka, budova v níž divadlo sídlí, nese název Masarykův dům[2]).

Hry[editovat | editovat zdroj]

Většina her je koncipována tak, aby mohl být jejich autorem skutečně Jára Cimrman, tedy jejich děj je situován do období pozdního Rakouska-Uherska, resp. belle époque. První tři hry, které napsali samostatně tři zakladatelé divadla, se o tento charakter ještě nesnažily, což je v případě Aktu vysvětleno tím, že podle Cimrmanova přání měl restaurátor hry právo přizpůsobit postavy i děj své době, pokud zachová její myšlenku. Vyšetřování ztráty třídní knihy je samo o sobě umístěno časově neurčitě (dojem starého Rakouska byl později akcentován přejmenováním postavy ministra školství na zemského školního radu), a Šebánkova Domácí zabijačka byla evidentně zasazena dokonce do doby po druhé světové válce, ovšem brzy po premiéře se přestala uvádět a dnes je prakticky neznámá.

Pasáže některých her, pokud by je byl skutečně napsal Cimrman počátkem 20. století, by ovšem svědčily o skutečně věšteckých autorových schopnostech – to se týká zejména hry Vizionář, kde je „předpovězena“ komunistická revoluce a znárodnění dolů.

Děj jednotlivých her funguje samostatně a navzájem spolu nesouvisí, jsou však mezi nimi místy styčné detaily. Např. postava policejního inspektora Václava Trachty alias Ludvíka se vyskytuje jak v Hospodě Na Mýtince, tak ve Vraždě v salónním coupé, poručíka Pihrta ze hry Lijavec zmiňuje v jedné replice také postava šikovatele Vogeltanze v Záskoku, a ve hře Afrika se objevuje narážka na vtip pronesený ve hře Švestka (Motyčka ze Švestky se ptá Sváti Pulce, zda není jeho otcem nějaký doktor Žába, načež ve hře Afrika se baron Ludwig (hraný zpravidla stejným hercem jako Motyčka) otáže doktora Emila Žáby, zda není otcem nějakého inženýra Pulce. Interní narážkou je např. i zmínka o „doktoru Petiškovi z Brandýsa nad Labem“ v replice Faráře v Němém Bobši – inspirací byl František Petiška, v civilu lékař žijící v Brandýse nad Labem. Je zajímavé, že ve filmu Nejistá sezona, se představitel Františka Petišky, Josef Vondráček jmenuje Šubrt. Je nutné zmínit, že Petiška byl v textu Němého Bobše až po jeho smrti v roce 1980. Před ním to byl doktor Šubrt z Brodu. Právě to jméno Šubrt má značit původního faráře, který byl později přejmenován na Petišku a ve filmu zaměnili jméno Petiška za Šubrt.

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Z iniciativy divadla Járy Cimrmana vzniklo také několik filmů s cimrmanovskou tematikou. Ve všech ztvárňují herci divadla Járy Cimrmana alespoň vedlejší role.

  • Stopa vede do Liptákova (účinkují Zdeněk Svěrák, Karel Velebný a Jiří Šebánek)
  • Jára Cimrman ležící, spící (účinkují Zdeněk Svěrák, Jarolsav Vozáb, Jaroslav Weigel, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Petr Brukner, Jan Hraběta, Genadij Rumlena a Jan Kašpar)
  • Rozpuštěný a vypuštěný (účinkují Jan Hraběta, Jan Kašpar, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jaroslav Vozáb, Václav Kotek, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Ladislav Smoljak a Genadij Rumlena)
  • Nejistá sezóna (účinkují Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Jan Hraběta, Petr Brukner, Genadij Rumlena, Jan Kašpar, Michal Weigel, Václav Verner, Robert Bárta, Bořivoj Penc a Václav Kotek)
  • Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny (účinkují Miloň Čepelka, Václav Kotek, Genadij Rumlena, Petr Reidinger, Zdeněk Škrdlant, Václav Verner, Vojtěch Kotek, technik Jiří Kalina a technik Luděk Minařík)

Členové divadla[3][4][editovat | editovat zdroj]

Aktuální herci Divadla Járy Cimrmana[editovat | editovat zdroj]

Jméno Fiktivní titul Portrét Doba působení
Zdeněk Svěrák doc., dr. Zdeněk Svěrák (2019).jpg 1967–dosud
Miloň Čepelka prof. Miloň Čepelka (2017).jpg 1967–dosud
Petr Brukner odb. as., dr. Petr Brukner (2017) II.jpg 1969–dosud
Andrej Krob odb. as., Ing. Andrej Krob (2016).jpg 1973–1975, 1990–1992, 2013–dosud
Jan Hraběta dr., Ing. 1979–dosud
Genadij Rumlena Ing. 1983–dosud
Robert Bárta Ing. 1978–dosud
Michal Weigel as. 1979–dosud
Marek Šimon Mgr. 1992–dosud
Václav Verner as. ???–dosud
Petr Reidinger dr. 1992–dosud
Zdeněk Škrdlant dr. 2008–dosud
Miroslav Táborský dr. Miroslav Táborský (2020).jpg 2010–dosud
Milan Svoboda prof. 2010–dosud
Josef Čepelka Bc. 2011–dosud
Vojtěch Kotek Bc. VojtěchKotek.jpg 2011–dosud
Ondřej Vetchý Ing. Vetchy 2014.jpg 2019–dosud

Dřívější herci Divadla Járy Cimrmana[5][editovat | editovat zdroj]

Jméno Fiktivní titul Doba působení
Jiří Šebánek doc., dr. 1967–1969
Ladislav Smoljak prof. Ladislav Smoljak na Světu knihy 2010.JPG 1967–2010
Karel Velebný dr. Evžen Hedvábný 1967–1968
Oldřich Unger Ing. Oldřich Unger.jpg 1967–1978
Ivan Štědrý dr. 1967–1969
Jan Trtílek ak. soch., prof. 1967–1968
Milan Papírník Ing. 1967–???
Petr Čada doc. 1967–???
Josef Podaný dr. 1967–1969
Vít Mach dr. 1967–1969
Jiří Stivín Ing. Jiří-Stivín.jpg 1967–1969
Jindřich Holna as. 1967–1971
František Malota as. 1967–1971
Jaroslav Vozáb doc. 1969–1988
Jan Klusák dr. Jan Klusak KVIFF.jpg 1969–1976
Pavel Vondruška prof. P.Vondruška 1995.jpg 1969–2010
Jaroslav Weigel doc. 1970–2019
František Petiška dr. 1970–1980
Josef Koudelka Ing. 1978–1980, 2006–2008
Václav Kotek odb. as., dr., Ing. 1983–2019
Jan Kašpar dr., Ing. 1983–2013
Jiří Menzel dr., Ing. Jiří Menzel II (2017).jpg 1976–1980
Jaroslav Uhlíř Ing. Jaroslav Uhlíř (2019).jpg 1977, 1990–1992, 1994–1995
Bořivoj Penc dr. 1983–2018

Sociální sítě[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Járy Cimrmana se do roku 2018 dalo volně pouštět na všech možných platformách typu Spotify, Apple Music a dalších. Po té však bylo stejně jako většina mluveného slova z platformy staženo. V roce 2016 se na YouTube objevil kanál Jára Cimrman, kde byly všechny videosnímky k dispozici volně. V červnu roku 2020 byl tento kanál smazán, a to v důsledku probíhajícího soudního sporu, v němž se Filip Smoljak, jeden ze čtyř potomků zesnulého spoluautora a režiséra divadla Ladislava Smoljaka, dožaduje po společnosti Originální Videojournal určitých informací právě o nahrávkách Divadla Járy Cimrmana. Pražská firma Originální Videojournal, kterou rovnými díly vlastní Pavel Kačírek, Jarmila Konířová, Andrej Krob a Olga Pešková, pořídila mnohé z nahrávek, které se na zmíněném kanálu na YouTube objevily. Byť firma své nahrávky nelicencovala, proti jejich použití na internetovém videokanálu dosud neprotestovala.

Velkou revoluci na YouTube provedl kanál GOLEM, který se zaměřil na raritní snímky vystoupení DJC ze staré i nové doby, vesměs v audio provedení. Mezi ně patří Lijavec s Jaroslavem Vozábem, Němý Bobeš s Oldřichem Ungerem nebo např. různá provedení hry Cimrman v říši hudby. Představení mají zpravidla vzácná obsazení a některá jsou ještě v dřevní podobě z konce 60. let (např. Akt nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy). Zcela unikátní jsou záznamy vystoupení Františka Petišky nebo Jana Klusáka. Majitel kanálu tuto svou činnost zdůvodnil v odpovědi jednomu uživateli takto: "Podívejte se, Cimrman je pro mě národní klenot. Jenže já se narodil do doby, kdy se tento fenomén blíží ke konci bohužel. Nechci aby to tak bylo, ale je to prostě pravda. Když jsem byl poprvé v divadle už nežil ani Jaroslav Weigel. Ale právě to mě motivuje. Vozáb, Petiška, Unger, Vondruška, nechci, aby se na ně zapomnělo a na oficiálních záznamech nejsou. Proto to sbírám. Navíc já je mám rád a chci je slyšet ve všech jejich rolích a snažím se na to nějak najít. A když najdu, proč si to nechávat pro sebe, že? A nové záznamy? Divadla jsou teď zavřená to je jeden důvod a jednak do divadla dostat se je náročné. Proto to dělám".

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rok 1988 byl pro cimrmanologii tragický i symbolicky, neboť shodou okolností zemřel i hokejista Otto Cimrman, jehož jméno bylo pro jméno Járy Cimrmana inspirací.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 40 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Divadelní společnost, 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné online. 
  2. HISTORIE BUDOVY VE ŠTÍTNÉHO ULICI 520/5 – Žižkovské divadlo Járy Cimrmana [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. CIMRMANŮV ZPRAVODAJ Notice: Undefined variable: str_titulek in /www/doc/www.cimrman.at/www/list.php on line 66. www.cimrman.at [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  4. Inscenace. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  5. MIKŠOVÁ, Zdeňka. Závěrečná diplomová práce - praktická příručka pro tvorbu diplomové práce na Fakultě zdravotnických věd. Křížkovského 8, 771 47 Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-5629-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]