Jan Klusák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges (* 18. dubna 1934, Praha) je český hudební skladatel.

Jan Klusák v Karlových Varech (2009)
Jan Klusák
Datum nar. 18. dubna 1934
Místo nar. Praha, Československá republika
Obor skladba, herectví, publicistika
Ocenění * cena Classic 1995 a 1997
* Medaile Za zásluhy III. stupně, 2006

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce.

Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích (1953-1957) u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát - od počátku své kariéry ve svobodném povolání.

Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem - zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb.

Napsal množství scénické hudby (např. Zahradní slavnost (1963), Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech (1966), Jan Němec; Sedmikrásky (1966), Věra Chytilová; Mučedníci lásky (1966), Jan Němec; Valerie a týden divů (1970), Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci - jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu.

Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc (1969), Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozon (1966), Jan Schmidt.

V normalizační době našel své místo v Divadle Járy Cimrmana, kde se významně zařadil i mezi divadelní herce. Zároveň zde hudebně spolupracoval na představeních: Hospoda Na Mýtince (1969), Vražda v salonním coupé (1970), Cimrman v říši hudby (1973), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974). V roce 1976 však musel přesto odejít jako politicky nespolehlivá osoba.

Po sametové revoluci se stává opět veřejně činným. Byl zvolen předsedou hudebního odboru obnoveného spolku Umělecká beseda, místopředsedou České hudební rady i do umělecké komise mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.

Je řazen mezi přední osobnosti české kultury. Vedle své skladatelské činnosti (dosáhl úspěchů jak na poli koncertním, tak jako autor scénické, filmové a televizní hudby) se uplatnil i v oblasti herecké a literární. Za zásluhy o stát v kultuře a umění byl v roce 2006 při příležitosti státního svátku vzniku samostatné Československé republiky oceněn Medailí Za zásluhy III. stupně z rukou prezidenta Václava Klause.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

výběr:

  • Čtyři malá hlasová cvičení, na texty Franze Kafky, recitace a dechový soubor, 1960
  • Obrazy pro dvanáct dechových nástrojů, 1960
  • Variace na téma Gustava Mahlera pro orchestr, 1960-62
  • Zemský ráj to napohled, symfonická báseň pro velký orchestr, 1998
  • Axis Temporum, pro velký orchestr, 2003-04
  • Stesk po Mozartovi, fantazie pro komorní orchestr s obligátním hobojem, 1991
  • Scherzo capriccioso, symfonická báseň č. 2 pro orchestr, 2005-06, na objednávku MHF Pražské jaro

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

výběr:

  • Jan Klusák, Multisonic a. s. 1994
  • String Quartets Nos. 1 – 5, Panton 1996
  • Axis temporum - skladatelský profil Jana Klusáka, Maximum Hannig 2004
  • Zpráva pro akademii, Bertram a Mescalinda (hlavní role: Jaroslava Maxová, Jaroslav Březina, Roman Janál), Národní divadlo 2002
  • Obrazy z let šedesátých - skladby Jana Klusáka komponované v letech 1960-65 a nahrané v letech 1963-68, Maximum Hannig 2005
  • Stesk po Mozartovi, Maximum Hannig 2006
  • Mýty a mystéria, Maximum Hannig 2007

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

výběr:

dokumenty:

Divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Žižkovské divadlo Járy Cimrmana:

  • Hospoda Na Mýtince (1969)
  • Akt (1969)
  • Vražda v salonním coupé (1970)
  • Němý Bobeš (1971)
  • Cimrman v říši hudby (1973)
  • Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOUCEK, P. B. (ed.): Být dobře skryt, sborník, Filmový klub při Filmcentru v Hradci Králové, Hradec Králové 2000, 104 s.
  • POLEDŇÁK, I.: Vášeň rozumu, skladatel Jan Klusák - člověk, osobnost, tvůrce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2004, 414 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu