Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dlouhý, Široký a Krátkozraký je divadelní hrarepertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž velký český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 17. října 1974 v pražském divadle Reduta. Do roku 1986 se uskutečnilo celkem 390 repríz.

Hra je světovým unikátem mimo jiné v tom, že zde dochází přímo na jevišti, při otevřené oponě a při plném osvětlení scény, k fyzické přeměně jedné postavy ve druhou, nadto z muže na ženu.

Obsah hry[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí – odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle českého fiktivního génia Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký.

První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“.

Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu – byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem.

V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta – princezna Zlatovláska – má (díky čárům obra Koloděje) vousy a nohu „třiačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na obra Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče – zlý princ Drsoň, který se chystá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.

Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí – Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu z ní vypadne. Nevšední pohádka má šťastný konec – Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása.

Osoby a obsazení (současné i minulé (kurzíva))[editovat | editovat zdroj]

Pozn: v postavách je uváděn též ‚Přednášející‘. Jedná se o představitele Krátkozrakého v civilu, někdy to ovšem býval ten druhý z dvojice.

1 – alternace na audionahrávce (Supraphon 1978, nahráno 12.1976) – nevyskytuje se zde Pocestný, neboť valnou většinu hry nepromluví

2 – alternace na audiovizuálním provedení (ČST 1988)

3 – alternace na audiovizuálním provedení (ČT 2006)

Výroky[editovat | editovat zdroj]

Princ Jasoň: „V případě, že tento pán je princezna Zlatovláska, pak myslím, že Rudolf nepřijel.“

Děd Vševěd: „Já jsem s obrem hovořil. On tu byl. Tady seděl, jak sedíš ty. Ty... ty a ty. Tady všude seděl. Já jsem mu to samozřejmě vytkl. Já jsem mu řekl přímo, jako to říkám tady vám: Podívej se, Koloději, já nejsem proti tobě nijak zaujatý. Ty víš dobře, že ne. Já chápu, že to nemáš lehké. A on to skutečně nemá lehké! Já nevím, jestli jste takového obra někdy viděli. On to nemá lehké. On to má velice těžké. A tak já jsem mu řekl: Koloději, já to všechno vím, ale prosím tě, nedupej. Nedupej. Jsi snad králík, Koloději? Takhle jsem se ho přímo zeptal. Jsi snad králík? A on odpověděl, že ne. Čili vidíte: on to ví, že není králík, a přesto dupe.“

Král: „Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku... jí taky starší osoby, dědku?“

Zlatovláska: „Chtěla bych zas svůj zlatý vlas, maličkou nožku a útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí!“
Krátkozraký: „Kampak se nám ti čerchmanti poděli? Neschovali se, děti. Umřeli!“

Krátkozraký: „Začal jsem se pilně učit cizím jazykům. Výsledek se brzy dostavil. Zkazil jsem si oči.“

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]