Vražda v salonním coupé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
kulisy kupé, v němž se hra odehrává

Vražda v salonním coupé je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk SvěrákLadislav Smoljak. Jako spoluautor je uváděn fiktivní český dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 14. května 1970Malostranské beseděPraze.

Do roku 1986 se uskutečnilo celkem 556 repríz. Repliky ze hry byly z velké části použity ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Názvem i dějem hra připomíná detektivní novelu Agathy Christie Vražda v Orient Expresu z roku 1934.

Obsah hry[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Vražda v salonním coupé ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě detektivní činohry Vražda v salonním coupé.

Tato hra je uvozena následujícími referáty (v závorce zjednodušený název postavy, kterou příslušný přednášející hraje po přestávce):

  • Dočká se Praha Cimrmanovy sochy? (Trachta)
  • Na prahu kriminalistické kariéry (dtto)
  • Krádež arcivévodova šperku (Hlaváček)
  • Nové kriminalistické metody (Meyer)
  • Detektiv a básník (Stevard)
  • Revoluce v němém filmu (Bierhanzel)

Vlastní divadelní hra pojednává o vyšetřování pokusu o vraždu, ke kterému dojde ve vlaku během cesty z Istanbulu do Prahy. Vyšetřování nenadálé smrti továrníka Bierhanzela se ujímá proslulý inspektor Trachta, pomáhá mu jeho žák a asistent Hlaváček. Zprvu je největším podezřelým Bierhanzelův konkurent – továrník Meyer, později je však usvědčena postava stevarda, ze kterého se vyklube maďarský houslový virtuóz Béla Puskás – ten se chtěl Bierhanzelovi pomstít za to, že po aplikaci jeho přípravku na růst vlasů přišel i o zbytek svého porostu hlavy.

Hra končí šťastně, neboť na jejím konci se zdánlivě mrtvý Bierhanzel (jemuž stevard při pokusu o otrávení zavrtal do bolavého zubu arzén) probouzí.

Obsazení (současné i minulé)[editovat | editovat zdroj]

1 – alternace z audionahrávky – Supraphon 1982 (nahr. 5. 1981)

2 – alternace z audiovizuální nahrávky – ČT – polovina 90. let 20. stol

3 – alternace z amatérské audionahrávky kolující po webu – polovina 70. let 20. stol

Související články[editovat | editovat zdroj]