Vražda v salonním coupé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vražda v salonním coupé
Kulisy kupé, v němž se hra odehrává
Kulisy kupé, v němž se hra odehrává
Základní informace
AutorJára Cimrman
Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština
Premiéra14. května 1970
Místo premiéryMalostranská beseda, Praha
SouborDivadlo Járy Cimrmana
Štáb
RežieLadislav Smoljak
HudbaJan Klusák
VýpravaJiří Benda
KostýmyJiří Benda
Divadlo Járy Cimrmana chronologicky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vražda v salonním coupé je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk SvěrákLadislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn i fiktivní český dramatik Jára Cimrman. Hra, v pořadí čtvrtá, měla premiéru 14. května 1970Malostranské beseděPraze.[1] Repliky a postavy ze hry byly z velké části použity i ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Názvem i dějem hra připomíná detektivní novelu Agathy Christie Vražda v Orient expresu z roku 1934.

Do 30. června 2009 se uskutečnilo celkem 871 představení.[2]

Obsah hry[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Vražda v salonním coupé ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě detektivní činohry Vražda v salonním coupé.

Seminář[editovat | editovat zdroj]

Hra je uvozena následujícími referáty (v závorce zjednodušené jméno postavy, kterou příslušný přednášející hraje po přestávce ):

  • Dočká se Praha Cimrmanovy sochy? (Trachta)

Hlavní téma: Cimrmanova činnost kriminální a kriminalistická

  • Na prahu kriminalistické kariéry (Trachta)
  • Krádež arcivévodova šperku (Hlaváček, dříve Stevard)
  • Nové kriminalistické metody (Meyer)
  • Detektiv a básník (Stevard, dříve Hlaváček)

Další téma: Cimrman a film

  • Revoluce v němém filmu (Bierhanzel)

Hra[editovat | editovat zdroj]

Vlastní divadelní hra pojednává o vyšetřování pokusu o vraždu, ke kterému dojde ve vlaku během cesty z Istanbulu do Prahy. Vyšetřování nenadálé smrti továrníka Bierhanzela se ujímá proslulý inspektor Trachta, pomáhá mu jeho žák a asistent Hlaváček. Zprvu je největším podezřelým Bierhanzelův konkurent – továrník Meyer, později je však usvědčena postava stevarda, ze kterého se vyklube maďarský houslový virtuóz Béla Puskás – ten se chtěl Bierhanzelovi pomstít za to, že po aplikaci jeho přípravku na růst vlasů přišel i o zbytek svého porostu hlavy.

Hra končí šťastně, neboť na jejím konci se zdánlivě mrtvý Bierhanzel (jemuž stevard při pokusu o otrávení zavrtal do bolavého zubu arzén) probouzí.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Současné obsazení je uvedeno normálně, předchozí obsazení kurzívou. U úvodního semináře je zde též uvedeno pořadí jednotlivých účinkujících podle sledu přednášek (P1 až P5)

a také rozestavení při recitaci básně Maralík (dříve Minařík) z pohledu diváka - pořadí zleva (BM1 až BM5).

Role Herci
Úvodní seminář Hra
přednášející : P1, BM2 inspektor Trachta Zdeněk Svěrák 1 3 4 5, Miloň Čepelka, (Ladislav Smoljak 2 6 †)
přednášející: P2, BM4 praktikant Hlaváček Petr Brukner 1 3 6, Josef Čepelka5, Vojtěch Kotek 4, (Miloň Čepelka 2)
přednášející: P5, BM3 továrník Bierhanzel Petr Reidinger 5, (Jan Kašpar, Bořivoj Penc 4, Oldřich Unger3, Jaroslav Weigel 1 2 Jaroslav Vozáb †)
přednášející: P3, BM5 továrník Meyer Jan Hraběta 1 5 6, Marek Šimon 4, (Pavel Vondruška 2, Jan Klusák, Jiří Menzel †, Ladislav Smoljak 3, Genadij Rumlena, Jan Kašpar )
přednášející P4, BM1 stevard Robert Bárta, Genadij Rumlena 2, (Josef Koudelka, Václav Kotek 4 5, František Petiška, Jaroslav Vozáb 1 3, Jan Kašpar, Ladislav Smoljak †)

1 – alternace z audionahrávky – Supraphon (1982, nahráno v květnu 1981)

2 – alternace z audiovizuální nahrávky – ČT (1997)

3 – alternace z amatérské audionahrávky kolující po webu (1976)

4 – alternace z amatérské audionahrávky kolující po webu (2011)

5 – alternace z amatérské audionahrávky kolující po webu (2019)

6– obsazení v úryvku předvedeném v představení Cimrman sobě (1991)

Charakter rolí[editovat | editovat zdroj]

Hra je zvláštní tím, že žádná postava nestráví na scéně celou dobu. Na začátku jsou v kupé Trachta, Meyer a Bierhanzel. Brzy je doplní Hlaváček, pak ale Bierhanzel „umírá“ a skoro až do konce zůstává na scéně jen zakryt plachtou (většinu času jde o figurínu). Během vyšetřování pak načas odcházejí „do vedlejšího kupé“ postupně Hlaváček, Meyer i Trachta. Postava Stevarda má obvykle jen krátké vstupy, pro jeden dialog ale zůstává na scéně jen on a Hlaváček. Teprve ve finále se opět všechny postavy sejdou.

Továrník Bierhanzel je v podstatě „sedací role“, ačkoliv tak nebyla cíleně psána.

Stevard má být Maďar, takže hovoří humorně komolenou češtinou s občasnými „maďarsky“ znějícími vsuvkami. Jeho erbovní větou je „Eréč piklóš neméči, huňár zcépeňkámoš!“, což má znamenat „Piš, holoubku, piš, brzy zcepeníš!“

Změny v obsazení[editovat | editovat zdroj]

Z cimrmanovských her tato zažila asi nejvíce personálních změn a záskoků. Původně v jednotlivých rolích alternovali Smoljak/Svěrák jako Trachta, Brukner/Čepelka jako Hlaváček, Unger/Weigel jako Bierhanzel, Klusák/Vondruška jako Meyer a Petiška/Vozáb jako Stevard. Po odchodu Jana Klusáka z divadla roku 1976 v roli továrníka Meyera provizorně zaskočil Ladislav Smoljak, který se takto dokonce objevil na neoficiální nahrávce. (Smoljak také někdy zaskakoval v roli Stevarda, v níž byl zaznamenán 18. 6. 1974 v Divadle U Netopýra v Brně. Zachovány jsou i dvě fotografie.) Poté začal Meyera alternovat Jiří Menzel a po dalších dvou letech Jan Hraběta, který se v ní pak po několik dekád střídal s Pavlem Vondruškou. Na oficiální audionahrávce z 80. let hraje Meyera Hraběta a na videozáznamu ČT zase Vondruška. Po jeho odchodu roku 2010 se role ujal Marek Šimon.

Odchodem Oldřicha Ungera roku 1978 byla poznamenána role továrníka Bierhanzla, do níž náhradou vstoupil Jaroslav Vozáb, který ale zároveň zůstal i ve své původní roli Stevarda, v níž je také zvěčněn na desce Supraphonu (1982). Trvalou náhradou v roli Bierhanzla byl od roku 1983 Bořivoj Penc, jenž pak s Jaroslavem Weiglem tuto roli alternoval až do smrti. Po svém ochrnutí roku 1988 k této roli přešel i Jan Kašpar, původně hrající Stevarda, neboť Bierhanzla bylo možné bez problému odehrát i na vozíku. Po postupném úmrtí těchto herců převzal tuto roli zejména Petr Reidinger, někdy ji hraje i Jan Hraběta.

Jako inspektor Trachta se vždy alternovali autoři Svěrák a Smoljak. Po Smoljakově smrti roku 2010 tuto roli převzal Miloň Čepelka, do té doby hrající praktikanta Hlaváčka, přičemž nějakou dobu ještě střídal obě role. Hlaváčka se pak ujaly mladé posily v podobě Josefa Čepelky a Vojtěcha Kotka. Stalo se pak zvykem, že v rolích Trachty a Hlaváčka se střídají dvojice Čepelka–Čepelka ml. a Svěrák–Kotek ml., i když se najdou výjimky (existuje i záznam představení, ve kterém hraje Svěrák a Čepelka mladší). Z role Hlaváčka tím byl uvolněn jeho dlouholetý představitel Petr Brukner, který ho ale stále příležitostně zaskakuje.

Vojtěch Kotek také zpravidla hrál představení, kde jako Stevard vystupoval jeho otec Václav Kotek. V této roli se vedle výše zmíněného Vozába (zemřel 1988), Petišky (zemřel 1980) a Kašpara vystřídali ještě Josef Koudelka a do současnosti se v ní alternují Genadij Rumlena (jenž je též na televizním záznamu) a Robert Bárta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CIMRMAN, Jára; SMOLJAK, Ladislav; SVĚRÁK, Zdeněk. Hry a semináře : úplné vydání. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2010. ISBN 978-80-7432-036-1. S. 118. Dále jen Hry a semináře. 
  2. Hry a semináře, s. 565.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]