Jaroslav Vozáb
| Jaroslav Vozáb | |
|---|---|
| Narození | 16. prosince 1919 Neuměřice  Československo |
| Úmrtí | 3. dubna 1988 (ve věku 68 let) Praha Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov Velvary |
| Významné role | překladatel ve filmu Marečku, podejte mi pero! |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Vozáb (16. prosince 1919 Neuměřice[1] – 3. dubna 1988 Praha) byl český překladatel a herec, od roku 1968 až do své smrti člen Divadla Járy Cimrmana. Je pohřben ve Velvarech,[2][3] kde vyrůstal.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny Rudolfa Vozába a jeho manželky Antonie, roz. Fejkové. Měl o pět let starší sestru Věru. Otec byl původně železničním zaměstnancem, později převzal po svém otci zámečnickou dílnu ve Velvarech.
Jaroslav Vozáb absolvoval základní školní docházku ve Velvarech (1925–1929), poté studoval a maturoval na reálném gymnáziu v Kralupech nad Vltavou (1929–1938). Studium češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě byl donucen přerušit po násilném uzavření vysokých škol nacisty v listopadu 1938. (Při zatýkání studentů byl odvezen do Ruzyně, ale jako nezletilý byl propuštěn.) Vrátil se do Velvar k rodičům a pracoval jako pomocný dělník v dílně svého otce.
V letech 1940–1941 byl praktikantem v Živnostenské záložně ve Velvarech a v této době také absolvoval státní zkoušky z pedagogiky, němčiny a francouzštiny. V září 1941 proto nastoupil jako učitel v soukromé jazykové škole v Praze (do dubna 1942), poté až do roku 1949 pracoval jako překladatel v Hospodářské skupině cukrovanického průmyslu. Odtamtud odešel do podniku KOVO-INVESTA-TECHNOEXPORT jako fakturant a obchodní referent. Své jazykové znalosti nadále prohluboval, takže nakonec ovládal francouzštinu, němčinu, španělštinu, polštinu, italštinu, angličtinu a částečně ruštinu.
V prosinci 1956 začal pracovat v Československém rozhlase jako referent oddělení mezinárodních styků – zajišťoval styky s francouzsky mluvícími a korespondujícími rozhlasy západní Evropy včetně Španělska, Portugalska a Itálie. Zároveň byl využíván jako tlumočník při zahraničních cestách Symfonického orchestru Čs. rozhlasu. V květnu 1972 přešel do pozice překladatele a hlasatele zahraničního vysílání (italská redakce). Zde mimo jiné publikoval několik článků, které měly vhodnou propagací přiblížit ČSSR zahraničním posluchačům coby potenciálním turistům. V roce 1979 odešel do důchodu, ale v rozhlase nadále působil jako externista.
Souběžně se svou rozhlasovou prací spolupracoval od roku 1967 se Státním divadelním studiem, pro které překládal do francouzštiny a němčiny informační a propagační materiály pro cizinu. V roce 1968 jako tlumočník doprovázel na mezinárodní divadelní festival do Vídně Divadlo Járy Cimrmana, s jehož členy si natolik padl do noty, že se záhy zařadil mezi herce tohoto souboru. Díky svému věku byl zde jakýmsi nestorem, a svým kultivovaným, mírným a bezelstným projevem se typově hodil především na dobrácké, submisivní a často ženské role. Proslulé jsou zejména jeho výkony v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký jako princezna Zlatovláska a ve hře Vizionář jako uhlobaron Ptáček. Znalost cizích jazyků mohl uplatit též v rolích: německy (inženýr Wagner), anglicky (poručík Beran) a maďarsky (stevard).
Jedinečný hlas a dikci Jaroslava Vozába využila autorská dvojice Smoljak–Svěrák i v řadě svých filmů, a po nich také další tvůrci. Přestože šlo vždy jen o malé až epizodní role, díky Vozábovu nezaměnitelnému projevu jsou nepřehlédnutelné. Několikrát se jednalo o úlohu tlumočníka, tedy přímo na tělo. K nim patří i jeho asi nejznámější vystoupení, ve filmu Marečku, podejte mi pero! s větou „Hujer, metelesku blesku.“
Jaroslav Vozáb byl od 21. 3. 1972 evidován jako spolupracovník StB v kategorii Důvěrník (krycí jméno JÁRA), později v kategorii Agent (krycí jméno Havelka).[4]
Divadelní role
[editovat | editovat zdroj]- Cimrman v říši hudby – inženýr Wagner
- Dlouhý, Široký a Krátkozraký – Zlatovláska
- Dobytí severního pólu – poručík Beran, lékárník Vojtěch Šofr
- Domácí zabijačka – Zvěřinová
- Hospoda Na mýtince – Kulhánek
- Lijavec – Formánek
- Němý Bobeš – Marta/hostinský/sluha
- Posel z Liptákova – matka (Posel světla); Ptáček (Vizionář)
- Vražda v salonním coupé – stevard, továrník Bierhanzel
- Vyšetřování ztráty třídní knihy – zemský školní rada
Filmové role (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – moderátor výstavy psů
- Marečku, podejte mi pero! (1976) – tlumočník
- Na samotě u lesa (1976) – notář Čestmír Grulich
- Kulový blesk (1978) – inspektor Drahota
- Postřižiny (1980) – farář
- Trhák (1980) – představitel tajemníka MNV
- Vrchní, prchni! (1981) – ředitel restaurace
- Jára Cimrman ležící, spící (1983) – tlumočník
- Slavnosti sněženek (1983) – Trnka
- Rozpuštěný a vypuštěný (1984) – Bierhanzlův sluha Pazdera
- Jak básníci přicházejí o iluze (1985) – biolog
- Nejistá sezóna (1988) – Květoslav Straka
- Druhý dech (1988) – učitel na třídní schůzce učiliště
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LAIN, Jiří. Mé vzpomínky na Jaroslava Vozába, aneb Jak město Velvary o slavného rodáka přišlo [online]. Obec Neuměřice, rev. 2013-04-18 [cit. 2013-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-02.
- ↑ KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Okres Kladno, s. 48.
- ↑ Jaroslav Vozáb (1919–1988) [online]. Mapy.cz. Dostupné online.
- ↑ C88_7_43.jpg (1000×701)
