Posel z Liptákova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Posel z Liptákova je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž velký český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 20. dubna 1977 v pražském Branickém divadle. Do roku 1986 se uskutečnilo celkem 508 repríz.

Obsah představení[editovat | editovat zdroj]

Posel z Liptákova vychází z tradiční struktury představení Divadla Járy Cimrmana, kdy po sérii odborných referátů o různých aspektech Cimrmanova života a díla následuje jeho rekonstruovaná divadelní hra, ale zde k tomu dojde v každé půli představení zvlášť. Výsledná struktura je tedy: 1. část semináře – 1. hra (Posel světla) – přestávka – 2. část semináře – 2. hra (Vizionář).

Na zkrácené zvukové verzi je vedle některých referátů vypuštěna celá hra Posel světla, která se z toho důvodu stala podstatně méně známou než Vizionář, jehož popularitu navíc umocnilo zařazení do filmu Nejistá sezóna, kde je předveden prakticky v plném rozsahu.

Referáty odborného semináře[editovat | editovat zdroj]

  • Cesta z Prahy do Liptákova
  • Svědectví liptákovské kroniky
  • Objev nástěnných nápisů
  • Dopis záhřebskému monologistovi
  • První zemědělský pyrotechnik
  • Univerzální ptakopysk
  • Cimrman sportovec
  • Cimrmanův potomek
  • Jizerské hory po stránce geologické (zbude-li čas)

Obsah hry Posel světla[editovat | editovat zdroj]

Hra Posel světla se odehrává (z pohledu Cimrmana) v daleké budoucnosti, kdy lidé mimo jiné již nepoužívají nadávek a vulgarismů – taková slova lze najít pouze ve starých slovnících.

Klid Otce a Matky sledujících Zábavného Artura (androidní obdoba naší televize nebo rozhlasu – i zde je vidět jasnozřivost Cimrmana) je narušen příjezdem jejich syna Standy potrubní osobní dopravou. Ten jim oznámí, že jejich chaloupku potřebuje pro svou manufakturu na výrobu ručních svítilen (baterek) – oni se mají vystěhovat do útulku pro přestárlé v Dědově Míse.

Matka se snaží Standu přesvědčit, aby od svého záměru upustil, protože až celá věc dojde Otci (který vzhledem ke svému stáří pomaleji chápe), stane se něco strašného. To se jí nepodaří, Otci vše opravdu dojde, a s pomocí svého starého slovníku Standovi nejen vynadá, ale praští jej (podle návodu) do zátylku ukázkovou baterkou. Rodiče pak Standu odešlou potrubím zpět do Prahy. Na cestě se Standa srazí se svým chemikem, který veze zásobu TNT na výrobu baterek, takže vše dobře dopadne.

Stojí za povšimnutí, že v budoucnosti podle Cimrmanovy vize lidé cestují potrubní dopravou. Stejný nápad se totiž objevuje i v americkém seriálu Futurama. Podobné rysy vykazuje také princip hyperloopu.

Obsazení (současné i minulé (kurzíva))[editovat | editovat zdroj]

Obsah hry Vizionář[editovat | editovat zdroj]

K vesnickému věštci Hlavsovi, který předpovídá budoucnost pohledem do rozpálené pece, přichází pražský uhlobaron Ptáček. Potřebuje poradit, zda se jeho dcera má vdát za pražského továrníka Kolbena, nebo za pražského továrníka Daňka. Rozhodujícím kritériem je, zda některý z nich náhodou nechrápe. Hlavsovi se v troubě povede oba nápadníky zahlédnout, ale bohužel ve chvíli, kdy nespí, takže Ptáčkovu otázku není schopen zodpovědět.

Během věštění připomíná Hlavsův syn František svému otci, že má během dneška zemřít – a opravdu, brzy se ozve zaklepání a vchází Smrtka. Hlavsa pana Smrtku požádá, aby ještě chvilku počkal, protože potřebuje odkázat stavení Františkovi. Smrtka mu neochotně vyhoví, ale František dědictví odmítá, protože nechce být bohatý.

Z dalšího rozhovoru vyplyne, že Hlavsa a František viděli v budoucnosti podivné věci týkající se majetku bohatých lidí – to zneklidní Ptáčka natolik, že přemluví Smrtku, aby ještě počkal, a Hlavsu, aby se do budoucnosti ještě jednou podíval. Hlavsova vize, podle které je v budoucnosti Ptáčkův důl Terezka přejmenován na Petr ("něco červenýho") Bezruč, kupodivu Ptáčka nezneklidní, protože věří, že důl Bezručovi prodá.

Hra končí, když si Smrtka uvědomí, že se „zakecal“, takže Hlavsu mu „už nevemou“. Odchází za svým posledním pracovním úkolem, kterým je „nějakej Ferdinand, Sarajevo“.

Obsazení (současné i minulé)[editovat | editovat zdroj]

  • Hlavsa – Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Oldřich Unger
  • Ptáček – Miloň Čepelka, Bořivoj Penc, Pavel Vondruška, Jaroslav Vozáb
  • Nezvaný host – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak
  • František – Marek Šimon, Petr Brukner, Jan Hraběta, Jan Kašpar, Josef Koudelka, František Petiška

Související články[editovat | editovat zdroj]