Jáchyme, hoď ho do stroje!

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jáchyme, hoď ho do stroje!
Původní název Jáchyme, hoď ho do stroje!
Země Československo Československo
Jazyk čeština
Délka 95 minut
Žánr komedie
Námět Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
Scénář Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
Oldřich Lipský
Režie Oldřich Lipský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Luděk Sobota
Marta Vančurová
Josef Dvořák
Věra Ferbasová
Václav Lohniský
Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
Josef Hlinomaz
František Husák
Karel Novák
Miloň Čepelka
Hudba Zdeněk Liška
Kamera Jaroslav Kučera
Výroba a distribuce
Premiéra 1974
Produkční společnost Filmové studio Barrandov
Jáchyme, hoď ho do stroje! na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáchyme, hoď ho do stroje! je česká filmová komedie natočená v roce 1974 režisérem Oldřichem Lipským.

Hrdinou filmu je roztržitý mladý automechanik František Koudelka (hraje Luděk Sobota), který si začne řídit život podle počítačem sestaveného kondiciogramu, takže období nejistoty v jeho životě střídají lepší dny a naopak.

Z tohoto filmu pochází velké množství hlášek a scén, které se staly obecně známými. Symbolickými postavami se stali například psychiatr docent Chocholoušek (hraje Václav Lohniský) nebo japonský malíř miniatur Uko Ješita (hraje Tetsuchi Sassagawa). Výraznou dvojicí byli i vedoucí autoservisu Karfík (hraje Ladislav Smoljak) a psycholog Klásek (hraje Zdeněk Svěrák).

Děj[editovat | editovat zdroj]

Mladý automechanik František Koudelka se loučí na vesnici na svém pracovišti v STS Chvojkovice-Brod a jede za svou tetou do Prahy. František je plachý a velmi roztržitý člověk. Ještě během svého posledního dne v STS zapomene zašpalkovat kola traktoru pojmenovaného „Máňa“, který sjede do rybníka a potopí se. Vedoucí ho raději posílá domů, aby už nic nezkazil. Ve vsi si nechá před odjezdem za 15 Kčs vypracovat kondiciogram, počítačem vytvořenou předpověď dobrých, neutrálních, horších a kritických dnů svého života. V Praze jej přivítá tetička Marie Sýkorová, která má psa Gregora. František bude spát v pokoji s Gregorem, ale zatímco Gregor má kvalitní lůžko, on se musí spokojit s rozvrzanou pohovkou (později se snaží pomocí úplatku topinkami Gregora nalákat na pohovku, aby se lépe vyspal na jeho posteli). Tetička mu v Praze dojednala práci v autoservisu. Večer však musí pravidelně venčit psa.

Ráno se František hlásí do zaměstnání u vedoucího autoservisu Karfíka. Ten mu společně s podnikovým psychologem Kláskem dá školení a varuje jej především před přijímáním úplatků. Jak poznamená, každého čtvrt roku opouští bránu servisu jeden zaměstnanec v sanitním voze a je odvezen na psychiatrickou kliniku docenta Chocholouška (neboť se zbláznil, podle Karfíkova názoru pouze z úplatků). Koudelka je přidělen na zaučení k Bédovi Hudečkovi. Ten zrovna pracuje na zeleném Renaultu 16 koketující paní Nevyjelové, na kterou se snaží udělat dojem.

František se řídí svým kondiciogramem a když mu opět ujede automobil a spadne z mostu Legií do Vltavy, zoufá si z kritických dnů. Kondiciogram si pořídí i jeho spolupracovník Béda Hudeček. Františka zaujme prodavačka v bufetu. Neví, jak ji má oslovit a tak si k ní chodí pouze rozměnit peníze. Nakonec se odhodlá a seznámí se s ní. To se nelíbí jejímu kolegovi u výčepu Karlovi. František pozve Blanku (tak se prodavačka jmenuje) k tetě domů, když je zrovna s Gregorem na výstavě psů. Teta se ale nečekaně vrátí a najde doma Františka s Blankou. Rozčílí se a zakáže mu ji. František navíc dostane přes hubu od Karla, se kterým se potká, když doprovází Blanku k tramvaji.

Blanka přemluví Františka, aby se přihlásil do kurzu juda, kam sama chodí. František udělá dobrý dojem na trenéra Tumpacha, který s ním nemůže ani hnout, když si jej chce vyzkoušet (Františkovi se totiž skřípla část saka do dveří). Začne také navštěvovat biograf, kde promítají snímek Šerif nemá odpoledne čas. Líbí se mu tam jedna scéna (kdy šerif pořádně natáhne jednomu padouchovi) a ještě v biografu si ji nacvičuje. Hodlá si vyřídit účty s Karlem. Trenér Tumpach shání na záskok pro turnaj juda některého schopného nováčka (protože Hemele je na vojně a Smola se rozstonal) a vzpomene si na Koudelku. Ten se k tomu moc nemá, ale Blanka mu šeptne, že v době turnaje bude mít dobré dny. František je nominován. Pak zajde do bufetu a informuje výčepního Karla, aby ve středu sedmadvacátého neopouštěl Prahu, vyzývá jej na souboj.

Ve středu sedmadvacátého František vstane, sebevědomě vysvětlí tetě Marii, aby se mu nepletla do osobních záležitostí, a jde do práce. Tam mu Béda Hudeček předá do úschovy své úplatky, aby je neztratil, má totiž kritický den. Vedoucí Karfík pomocí kamery přistihne Františka, jak si vytahuje z kapse štosy bankovek a mumlá si, že je blázen. To je přesně to, co chce slyšet a okamžitě telefonuje docentu Chocholouškovi. Saniťáci však nedopadnou Koudelku, nýbrž Bédu Hudečka. Ten poprosil Františka, aby zajel za paní Nevyjelovou a předal jí vzkaz – básničku („Růže k lásce schůdeček, s úctou Béda Hudeček.“) František pak odjede ze zaměstnání vypůjčeným vozem Ford Mustang 1966 Convertible dánského hudebníka. Předtím stihne absolvovat své zápasy v judu a soupeře k překvapení trenéra Tumpacha dokonce porazit. Pak chvátá do bufetu. Tam ale Karel není, odjel čepovat pivo do Jesenice. V bydlišti paní Nevyjelové mu sousedka (která se domnívá, že jde o Bédu Hudečka) předá vzkaz, aby za ní přijel na zámek Konopiště, kde se koná výstava japonského malíře Uko Ješity. Koudelka se tam kvapně vydává, cestou se zúčastní 12. ročníku motoristického závodu „Konopišťské kolo“. I tento závod se mu v konkurenci automobilů Alpine podaří vyhrát, proti čemuž vehementně protestuje cholerický závodník Stanislav Volejník. Jeho protest je uznán za oprávněný a Volejník trvá na opakování slavnostního ceremoniálu předávání cen. Ten se koná téměř bez diváků. Během ceremoniálu jej na stupních vítězů lapí saniťáci Arnošt a Arnošt, kteří stále neúspěšně pátrají po Františku Koudelkovi.

František konečně přijíždí na výstavu malíře Uko Ješity. Pořadatelé si jej s japonským malířem miniatur spletou, protože je oděn v tradičním japonském kimonu (ještě ze zápasů z juda). Zde předá vzkaz paní Nevyjelové a poté zmizí. Když na Konopiště přijíždí skutečný Uko Ješita, je zadržen a odvezen saniťáky docenta Chocholouška. Ten už má jejich přešlapů po krk a na další výjezd vyráží s nimi. I on se splete, když odchytí uklízeče v tělocvičně, kde probíhal turnaj juda. František už je mezitím v Jesenici, kde vyzve na souboj výčepního Karla, svého rivala o Blančinu náklonnost. Ani tady se docentu Chocholouškovi s jeho týmem nepodaří Františka Koudelku polapit, místo něj si odváží Karla. To už je moc i na docenta Chocholouška a protitankovou tarasnicí (která byla zabavena jednomu uprchlému pacientovi, jenž s její pomocí zničil tři sanitní vozy, než byl dopaden) pálí po svých asistentech. Dobíjí mu vedoucí autoservisu Karfík a psycholog Klásek.

Blanka navrhne Františkovi svatbu. V závěrečné scéně si František Koudelka pročítá kondiciogram a plánuje si podle něj stavbu stodoly u malebného venkovského domku, kam se s Blankou nastěhoval. Těhotná Blanka přináší na stůl talíř plný topinek a František si jednu vezme. Kolem si hrají tři jejich děti v námořnickém stejnokroji. Přijíždí k nim trojice mužů, delegace v černém automobilu Tatra 603. Mluvčí výpočetního střediska Jih se omlouvá, říká, že Františkovi po celá léta zasílali špatné kondiciogramy, které patřily jeho jmenovci – důchodci Františku Koudelkovi z Příbrami. K omluvě se připojuje i zástupce firmy Katoda Olomouc. Muži odcházejí a jako kompenzaci za škodu, kterou způsobily jejich špatné kondiciogramy zanechávají rodině vůz Tatra 603. František s Blankou jim mávají na pozdrav, zatímco nezabrzděný automobil mezitím sjede do rybníka a potopí se.

Herecké obsazení[editovat | editovat zdroj]

Luděk Sobota František Koudelka
Marta Vančurová prodavačka Blanka
Věra Ferbasová tetička Marie Sýkorová
Josef Dvořák automechanik Béda Hudeček
Ladislav Smoljak vedoucí autoservisu Karfík
Zdeněk Svěrák podnikový psycholog Klásek
Václav Lohniský psychiatr docent Chocholoušek
Karel Novák výčepní Karel
Eva Fiedlerová paní Nevyjelová
František Husák zřízenec na psychiatrii Arnošt Holna, Chocholouškův asistent
Josef Hlinomaz zřízenec na psychiatrii Arnošt Malota, Chocholouškův asistent
Miroslav Homola vyvolávač
Lubomír Lipský vrátný Prouza v autoservisu
Petr Nárožný automobilový závodník Stanislav Volejník
Eva Svobodová Františkova maminka
Josef Beyvl vrátný v tělocvičně
Pavel Vondruška moderátor turnaje juda
Václav Kotva uklizeč Karlík Šimák
František Peterka trenér juda Tumpach
Tetsuchi Sassagawa japonský malíř miniatur Uko Ješita
Oldřich Velen Tonek Trósil, zástupce firmy Katoda Olomouc
Karel Augusta mechanik Toník
Radoslav Dubanský mechanik
Petr Kopřiva mechanik
Karel Kryška mechanik
Jan Kuželka mechanik
Jiří Lábus mechanik
Jiří Zavřel mechanik
Jan Vala mechanik Maňas
Jiří Wimmer mechanik Růžička
Oldřich Musil předseda autoklubu
Vladimír Krška ředitel výpočetního střediska
Josef Koza Pechar, vedoucí v STS Chvojkovice-Brod
Vlastimil Bedrna biletář
Jan Hartl Šofr, nový zaměstnanec autoservisu
Antonín Navrátil Otík, tajemník oddílu juda
René Přibil šerif ve filmu Šerif nemá odpoledne čas
Jaroslav Tomsa padouch Mack ve filmu Šerif nemá odpoledne čas
Karel Peyr pořadatel na startu závodu
Jaroslav Vozáb hlasatel na výstavě psů
Jaroslav Weigel zahajovatel výstavy japonského malíře
Oldřich Unger předseda výstavního výboru
Mirko Musil výčepní v bufetu Koruna
Josef A. Stehlík skladník Maršálek
Antonín Soukup Janda, vítěz výstavy psů
Karel Smrž dědeček z pohádky
Luisa Kollingerová čarodějnice z pohádky
Josef Skrčený chodec na chodníku
Marie Prokešová dívka v kimonu
Jana Posseltová sestra na psychiatrii
Michal Pospíšil traktorista Josef
Vladimír Hrabánek prodavač v samoobsluze
Ivan Pokorný Janeček, člen judistického oddílu
František Petiška hlasatel na závodu automobilů
Vilém Lipský dveřník na Konopišti
Vlastimila Vlková uvaděčka v kině
Miloň Čepelka překladatel do japonštiny
Petr Brukner programátor Jáchym
Petr Jákl rozhodčí turnaje juda
Andy pes Gregor

Citáty[editovat | editovat zdroj]

„Tvárnice nebrat!“ (vedoucí Karfík)
„Třeba je...třeba se vás...plachej.“ (František Koudelka se dvoří prodavačce Blance)
„Nebudem se pouštět do žádných větších akcí.“ (trenér juda Tumpach poté, co jej František Koudelka povalí na žíněnku)
„Prosíme, aby se dostavila do kanceláře maminka, jejíž kočárek s dítětem před toaletami pláče.“ (hlášení v rozhlase)
„Já vám dám Koudelku! Já vám ukážu Koudelku! Já vám zapálím koudelku!“ (docent Chocholoušek ostřeluje z protitankové tarasnice své asistenty)

Zákulisí natáčení[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Smoljak v rozhovoru na DVD edici vysvětluje, že společně se Zdenkem Svěrákem měli napsaný scénář k filmu Deset zásad inspektora Trachty (cimrmanovský námět), s nímž byly potíže (bylo jim řečeno, že Cimrman nikoho nezajímá).[1] Chtěl jej točit Jiří Menzel, ale ten nebyl na Barrandově příliš dobře zapsán a tak jej osobně nabídl Oldřichu Lipskému. Ale ani on jej nedokázal přes ústředního dramaturga Ludvíka Tomana prosadit (Toman hrál později ve filmu Nejistá sezóna). Režisér Lipský dostal nápad nechat scénář stranou a přijít s novým námětem, který bude konzultován s dramaturgem Tomanem, aby se cítil zapojený do tvorby filmu. Tímto námětem byl kondiciogram, jenž byl tehdy v módě. Kondiciogram byl v té době skutečně tím, čím je ve filmu, tedy předpovědí dobrých, špatných a neutrálních dní v životě založenou na vědeckém podkladě. Někteří lidé se podle toho řídili. Tento námět dramaturg Toman přijal, považoval ho za vhodný i z hlediska boje proti pověrám.[2][1]

L. Smoljak podotýká, že v této době se vždy muselo přijít s nějakou „kouřovou clonou“, aby vůbec film mohl vzniknout. Ve filmech se nesměly objevovat křesťanské náboženské symboly (kříže) ani církevní představitelé (faráři např. během pohřbu). Oba scenáristé od počátku počítali s hlavní roli pro tehdy málo známého herce Luďka Sobotu (znal jej pouze omezený okruh lidí z prostředí libereckého divadla Ypsilon) a tudíž psali dialogy přímo podle jeho charakteru. Zaujal je svým originálním a neotřelým projevem, proto jej doporučili režisérovi Oldřichu Lipskému. Ten se Sobotou natočil kamerové zkoušky, na nichž liberecký herec uspěl a Jáchymem odstartoval svou kariéru známého herce.[2]

Ladislav Smoljak se domnívá, že nejzajímavější scénou filmu je ta s protiúplatkovým kursem. Běžně se mu poté v životě stávalo, že byl při vyřizování některých záležitostí oslovován lidmi populární hláškou „Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš.“ Úsloví „kolik třešní, tolik višní“ je dalším případem zpopularizované fráze, tento „překladatelský oříšek“ zavání absurdním humorem.[2]

Snímek Jáchyme, hoď ho do stroje! je podle Zdeňka Svěráka hodně prošpikován humorem, neboť se tehdy začínající filmoví scenáristé Smoljak/Svěrák obávali, že stále není dostatečně vtipný a snažili se do něj vpravit co nejvíce humorných scén. S odstupem času Zdeněk Svěrák tvrdí, že by se porce humoru dala rozdělit do dvou filmů. Vzpomíná na příhodu s hercem Václavem Lohniským, který měl ve scénáři text „sanitka se řítí ulicemi a dravčí oči docenta Chocholouška pátrají přes sklo“ a po natočení scény se ptal, zdali měl dostatečně „dravčí“ oči.[1]

Film měl obrovský divácký úspěch i díky hereckému objevu Luďka Soboty (jeho samotného takový úspěch překvapil [3]). Jednu dobu se vysílal v upravené verzi s vystřihlou scénou s protiúplatkovým kursem. Důvodem byla „nemilost“ herce Jana Valy, který se nesměl objevit na televizních obrazovkách.[1]

Luděk Sobota přiznává, že byl v mládí nesmělý podobně jako postava Františka Koudelky. Uznává, že mu byl scénář připraven „na míru“. Ale našel si i prostor k improvizaci, např. ve scéně, kdy František povalí trenéra juda (František Peterka) na žíněnku a pak mu podává ruku, aby mu pomohl vstát. Scéna, kdy František Koudelka říká legendární větu „tak kdepak je ten prďola, co tu točí to pivo“ se natáčela v noci v bufetu Koruna na Václavském náměstí v Praze.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DVD Jáchyme, hoď ho do stroje! (edice Zlatá kolekce českých filmů), kapitola Bonusy - Rozhovory: Zdeněk Svěrák
  2. a b c DVD Jáchyme, hoď ho do stroje! (edice Zlatá kolekce českých filmů), kapitola Bonusy - Rozhovory: Ladislav Smoljak
  3. a b DVD Jáchyme, hoď ho do stroje! (edice Zlatá kolekce českých filmů), kapitola Bonusy - Rozhovory: Luděk Sobota

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]