Josef Hlinomaz

Josef Hlinomaz
	Josef Hlinomaz
Narození	9. října 1914; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. srpna 1978 (ve věku 63 let) nebo 9. srpna 1978 (ve věku 63 let); Split ; Jugoslávie
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Vokovický hřbitov
Alma mater	Pražská konzervatoř; Gymnázium Příbram
Povolání	herec, spisovatel, malíř, ilustrátor a publicista
Rodiče	Václav Hlinomaz
Děti	4
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hlinomaz (9. října 1914 Praha – 8. srpna 1978 Split) byl český herec, ilustrátor a naivní malíř.

Hrál v divadle, v televizi a ve filmu, obvykle menší či vedlejší role, často komické nebo parodické. Zahrál roli Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak zopakoval i ve stejnojmenném filmu (trojici filmových padouchů s ním tehdy ztvárnili Waldemar Matuška a Karel Effa). Je také znám jako naivní malíř, který ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou několika galerií.

Životopis

Narodil se jako čtvrté a poslední dítě v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Tři starší sourozenci pocházeli z otcova prvního manželství. Rodina žila v Dobříši a od roku 1916 v Příbrami, kam musel otec nastoupit jako učitel. Ten zde založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista.^[1] Josef Hlinomaz v Příbrami studoval reálné gymnázium se zaměřením na přírodovědné obory. Sekundu a septimu musel pro špatný prospěch opakovat. Stejně jako jeho otec hrál v příbramském ochotnickém divadle. Po svém otci zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Jako dítě se naučil hrát na klavír a housle.^[2] Po maturitě nejprve dva roky studoval učitelství kreslení a zeměpisu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale po neshodách s tamními pedagogy přešel na studium herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divadel, často hrával i po estrádách. V sezóně 1941/1942 hrál na Kladně, 1942/1943 v pardubickém Východočeském divadle, 1943/1944 v Plzni, v roce 1944 hostoval v Divadle na Vinohradech a to až do uzavření divadel nacisty. Odstěhoval se zpět do Příbrami a živil se malováním. Po válce byl znovu angažován na Kladně (1945/1946), v sezóně 1946/1947 v Realistickém divadle, dva další roky působil v Divadle satiry. Od roku 1949 do roku 1950 byl angažován v pražském Národním divadle. Po jedné sezóně mimo divadlo působil v období 1951 až 1955 v Divadle estrády a satiry (pozdější Divadlo ABC).^[3]

Od roku 1958 až do své smrti pak působil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov. Zemřel 8. srpna 1978 během dovolené v jugoslávském Splitu.^[4]

Umělecké zhodnocení

Tak jako bylo osobité jeho herectví, byly velice osobité i jeho poeticko-surrealistické obrazy, které se vyznačovaly velkou dávkou humoru, poezie a fantazie. Kromě naivního malířství se také věnoval knižním ilustracím. V roce 1967 například ilustroval Poláčkův román Bylo nás pět.^[5] Přispíval také svými články a fejetony do různých novin a časopisů.^[6] Svůj umělecký směr nazýval surneonaivismem. Sbírku několika jeho obrazů vlastní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1976 o něm Jiří Brdečka natočil krátký dokumentární film Dvojí život Josefa Hlinomaze.

Dílo

Film

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

1947 Nerozumím – role: úředník
1947 Muzikant – role: vrátný
1948 Železný dědek – role: dělník
1948 Červená ještěrka – role: herec
1952 Pyšná princezna – role: královský výběrčí daní
1953 Dovolená s Andělem – role: elektrotechnik Jeřábek
1956 Kudy kam? – role: fotograf
1956 Dobrý voják Švejk – role: hostinský Palivec
1957 Poslušně hlásím – role: rechnungfeldvébl Vaněk
1964 Limonádový Joe aneb Koňská opera – role: pistolník Grimpo
1968 Všichni dobří rodáci– role: malíř Frajz
1971 Čtyři vraždy stačí, drahoušku – role: znalec nápojů Gogo
1974 Jáchyme, hoď ho do stroje! – role: zřízenec na psychiatrii Arnošt Malota
1976 Léto s kovbojem – role: předseda národního výboru
1978 Lvi salonů – role: Lideček, majitel hausbótu

Televize

1963 Smutný půvab (TV film) – role: vrátný
1964 Vlajky korzárů (TV hra)
1968 Klapzubova jedenáctka (TV seriál) – role: hostinský Vejvoda
1969 Brýle (TV mikrokomedie) – role: František
1970 Vražedný týden (TV filmová komedie s detektivní zápletkou) – role: Karas
1970 Kapacita (TV komedie) – role: prodavač Kačaba
1971 Fantom operety (TV seriál) – role: divadelní režisér
1972 O Bumbrlíčkovi (TV pohádka) – role: starosta
1973 Čestné kolo (film) – role: masér
1974 Pozdní léto (TV film) – role: otec Karla
1975 Chalupáři (TV seriál) – role: děda Makovec
1977 Růžové sny – role: strýc Anton

Rozhlasové role

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

1950 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Československý rozhlas, režie: Josef Bezdíček. Hráli: Václav Voska (Lysandr), Vladimír Ráž (Demeteus), František Filipovský (Klubko), Antonín Jedlička (Pískálek), Josef Hlinomaz (Tlamička), Saša Myšková (Hermie), Drahomíra Hůrková (Helena), Vítězslav Vejražka (Oberon), Jaroslava Adamová (Puk). Hudba: Václav Trojan.^[7]
1964 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Československý rozhlas, režie Ludvík Pompe. Hráli: Petr Haničinec (Lysandr), Karolina Slunéčková (Hermie), Karel Hlušička(Demeteus), Eva Klepáčová (Helena), Josef Patočka (Oberona, král Elfů), Taťana Vavřincová (Titanie), Josef Hlinomaz (Klubko), Antonín Jedlička (Štěbenec), další řemeslníci Vladimír Krška a Milan Mach, Zdena Hadrbolcová (Puk), Gabriela Vránová (elf). Hudba: Kamil Hála hrál orchestr Československého rozhlasu dirigent Josef Vobruba.^[7]

Památka

V Příbrami je po něm pojmenována ulice u fotbalového stadionu SK Spartak, v listopadu 2020 sem město doplnilo tabulku s popisem.^[8]

Odkazy

Reference

↑ Josef Hlinomaz - Vzpomínky na budoucí Příbram [online]. Výletník.cz [cit. 2014-12-06]. Dostupné online.
↑ ENENKELOVÁ, Lea. Josef Hlinomaz je zpátky v Příbrami. Deník.cz [online]. 2012-08-26 [cit. 2014-12-06]. Dostupné online.
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 148.
↑ HRABÁNKOVÁ, Anna. Navždy odešel herec Josef Hlinomaz. ČT24 [online]. Česká televize, 2008-08-08 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
↑ Josef Hlinomaz (1914-1978) [online]. Creativo a.s. [cit. 2014-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.
↑ Český biografický slovník XX. století I, s. 469.
1 2 VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06.
↑ Pribram.cz: Názvy ulic v Příbrami vysvětlí doplňkové tabulky (12/2020)

Literatura

Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 94, 102, 135, 208, 216, 376, 394, 396, 449, 483, 497, ISBN 978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 77, 138, 227, 399, 469, 505.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 399–401.
Michal Herzán, Marie Formáčková: Josef Hlinomaz – Něžný drsňák, Euromedia Group, Praha, 2009
Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 61–7
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 344, ISBN 80-204-0493-7
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 148
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 226.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 468–469.
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 53, 311, ISBN 80-207-0485-X
Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 75, 144, ISBN 80-7243-121-8
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Osoba Josef Hlinomaz ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hlinomaz na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Hlinomaz
Josef Hlinomaz v databázi Středočeské vědecké knihovny
Josef Hlinomaz v informačním systému abART
Josef Hlinomaz v databázi Archivu Národního divadla
Josef Hlinomaz ve Filmovém přehledu
Josef Hlinomaz v Česko-Slovenské filmové databázi
Josef Hlinomaz ve Filmové databázi
Josef Hlinomaz na Kinoboxu
Josef Hlinomaz v Internet Movie Database (anglicky)
Josef Hlinomaz na Dabingforum.cz
Josef Hlinomaz v cyklu České televize Příběhy slavných

[1] Josef Hlinomaz - Vzpomínky na budoucí Příbram [online]. Výletník.cz [cit. 2014-12-06]. Dostupné online.

[2] ENENKELOVÁ, Lea. Josef Hlinomaz je zpátky v Příbrami. Deník.cz [online]. 2012-08-26 [cit. 2014-12-06]. Dostupné online.

[3] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 148.

[4] HRABÁNKOVÁ, Anna. Navždy odešel herec Josef Hlinomaz. ČT24 [online]. Česká televize, 2008-08-08 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.

[5] Josef Hlinomaz (1914-1978) [online]. Creativo a.s. [cit. 2014-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.

[6] Český biografický slovník XX. století I, s. 469.

[CRo-Sen-7] 1 2 VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06.

[8] Pribram.cz: Názvy ulic v Příbrami vysvětlí doplňkové tabulky (12/2020)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]