Waldemar Matuška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Waldemar Matuška
Základní informace
Přezdívka Walda
Narození 2. července 1932
Československo Košice, Československo
Úmrtí 30. května 2009 (76 let)
USA St. Petersburg, Florida, USA
Příčina úmrtí zápal plic
Žánry pop, country
Povolání zpěvák, herec
Nástroje kytara
tenorové banjo
kontrabas
Aktivní roky 1960-2009
Příbuzná témata Olga Matušková, Divadlo Semafor, Zlatý slavík, Kamarádi táborových ohňů
Ocenění zasloužilý umělec
Manžel(ka) Olga Matušková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Waldemar Matuška (2. července 1932 Košice30. května 2009 St. Petersburg) byl československý zpěvák, herec a muzikant. Jeho dlouholetou manželkou byla zpěvačka Olga Blechová.[1]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Waldemar Matuška se narodil jako Vladimír Matuška v Košicích, dětství prožíval v Praze. Jeho matka Mia Malinová byla zpěvačkou vídeňských operetních divadel. Vyučil se sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami - zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytara). Po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu, svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[2] Začátkem 70. let si nechal úředně změnit jméno na Waldemara.

V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování[3] a dalším potomkem byl syn Miroslav, aktuálně žijící v Hamburku.[4] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)[zdroj?] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečka Jitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem[zdroj?]. Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačka Olga Blechová, se kterou se Matuška v roce 1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[5]

Zemřel 30. května 2009 na Floridě[6] na zápal plic a následné selhání srdce.[7][8] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[9] Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov[10].

Umělecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu - s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 s Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce 1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadla Rokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.

Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketě Zlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce 1962, znovu pak v roce 1967, několikrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–70, 1972–75).[11]

V 70. letech v rámci normalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například také Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikálu Trhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i pro Československou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovských feérií,zařídila mu vlastní estrádu Dobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně pro několik seriálů. Přesto už v 70. letech už jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík.

V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září 1986, kdy si po koncertním turné s KTO v USA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílač Hlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškův čin pochopitelně odsoudilo, Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořadu Písně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deník Rudé právo zveřejnil komentář „Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[12]

Emigrace bezpochyby zaskočila fanoušky i úřady. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Připravované hudební album Jsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a již nebylo vydáno, u seriálu Chalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Jeho emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček.[13]

V USA pak Matuška pořádal koncerty pro krajany a vydával zde další desky. Na Floridě už Matuškovi oficiálně zůstali i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali (soudní při o navrácení zkonfiskovaného bytu nevyhráli) a Matuška občas ještě vystupoval, byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit.

Známé hity[editovat | editovat zdroj]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 – Westerns [EP] (album s Karlem Štědrým)
  • 1965 – Nebeskej kovboj (zpívá Waldemar Matuška)
  • 1967 – Osm lásek Waldemara Matušky
  • 1968 – Už mně koně vyvádějí [EP]
  • 1969 – Sbohem, lásko (Waldemar Matuška) (nahráno 1965-1969)
  • 1971 – Johoho (nahráno 1969-1971)
  • 1972 – Lidové písně z celého světa [kompilace] (nahráno 1971)
  • 1973 – Láska nebeská (album s Evou Pilarovou)
  • 1974 – WM [kompilace]
  • 1976 – Kluci do nepohody (nahráno 1975)
  • 1977 – Mám vás všechny stejně rád [kompilace]
  • 1977 – Co děláš, to dělej rád (nahráno 1976)
  • 1980 – Suvenýr: Waldemar Matuška a jeho 12 nej [kompilace]
  • 1983 – Waldemar (nahráno 1982)
  • 1985 – Country Door Is Always Open (nahráno 1983)
  • 1986 – Teče voda, teče [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1989 – Merry Christmas [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1991 – Co neodnesl čas [kompilace]
  • 1991 – Niagára (nahráno 1988)
  • 1993 – Nej, nej, nej v Americe [živá nahrávka]
  • 1997 – Jsem svým pánem (nahráno 1985)
  • 1997 – Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů [kompilace]
  • 1998 – To všechno odnes čas [kompilace]
  • 2000 – Síň slávy [kompilace]
  • 2000 – S čertem si hrát (s Evou Pilarovou) [kompilace]
  • 2000 – To nejlepší [kompilace]
  • 2003 – Gold [kompilace]
  • 2004 – Šťastné Vánoce [kompilace]
  • 2007 – Slavík z Madridu [kompilace]
  • 2009 – Sbohem, lásko [kompilace]
  • 2011 – Růže z Texasu [kompilace]

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

Televizní seriály[editovat | editovat zdroj]

  • Chalupáři (1975) – závěrečná píseň Když máš v chalupě orchestrion, pro reprízy v letech 1986–91 byla hrána jen instrumentální verze, dokud nebyla v archivu nalezena původní píseň.
  • Doktor z vejminku (1982) – úvodní i závěrečná píseň Když jdou na mužskýho léta
  • Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984–85) – závěrečná píseň Kuchař je umělec, v titulcích Matuškovo jméno nefiguruje.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Pamětní medaile[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2015 vydala Česká mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Averz medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis "Zlatý slavík 1962 & 1967". Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních - zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[14]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WALDEMAR MATUŠKA: Sbohem lásko... Zlatá kolekce [online]. Supraphon [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  2. Český rozhlas, stanice Praha: Úsměvy z archivu, 11. 2. 2017.
  3. Nejděsivější tajemství Matušky: Zemřely mu dvě malé dcery!. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  4. Dědeček Matuška míří z Německa do Prahy: Chce vidět své vnouče! / Blesk.cz 8.3.2014
  5. S Waldemarem Matuškou se rozloučily tisíce lidí / Novinky.cz 18.6.2009
  6. KONC, Jiří. Zemřel Waldemar Matuška. CountryWORLD.cz [online]. 2009-05-30 20:23 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  7. TROUSILOVÁ, Alžběta. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška [online]. 2009-05-30 18:43 CET, rev. 2009-05-30 19:12 CET [cit. 2009-07-04]. Dostupné online. 
  8. iDNES.cz. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška, na Floridě podlehl zápalu plic. kultura.iDNES.cz [online]. 2009-05-30 [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Na Matuškův pohřeb přišlo 12 tisíc lidí. V pátek je akt na Slavíně. Kultura.iHNed.cz [online]. 2009-06-18 06:22 CET, rev. 2009-06-18 20:01 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  10. hrob zpěváka Waldemara Matušky na vyšehradském hřbitově v Praze
  11. Český slavík Mattoni: přehled vítězů předchozích ročníků
  12. ÚČL AV ČR: Rudé právo 4. 9. 1986, strana 2
  13. REMEŠOVÁ, Michaela; TABÁŠEK, Arnošt. Janecek.htm [online]. Lidové noviny, 1999-11-21 [cit. 2010-05-06]. Dostupné online. 
  14. Zlatá uncová medaile Waldemar Matuška proof, Česká mincovna. Citováno: 21. 12. 2015.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Černý: Waldemar Matuška 1, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,
  • Miroslav Černý: Waldemar Matuška 2, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,DOLEŽAL, Václav. Morální pád jednoho zpěváka. Rudé právo. 1986-09-04, roč. 66, čís. 208, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-02-27]. dobová oficiální reakce na Matuškovu emigraci
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 36–41, 43, 45, 50, 52, 67, 73–4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]