Jitka Zelenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jitka Zelenková
Narození 5. června 1950 (68 let)
Brno
Povolání zpěvačka
Podpis Jitka Zelenková – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jitka Zelenková (* 5. června 1950 Brno[1]) je česká zpěvačka. Téměř 14 let vystupovala jako vokalistka, ale i jako sólistka ve skupině Ladislava Štaidla spolu s Karlem Gottem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Brně v hudební rodině, otec byl dirigentem, matka zpěvačka. Začala zpívat v Poděbradech. Vyhrála celostátní soutěž Talent 67 a v témže roce získala druhé místo v prvním ročníku festivalu amatérských zpěváků v Jihlavě. Po tomto úspěchu získala angažmá v pražském Divadle Rokoko, hostovala i v Apollu a také hrála ve filmu Bylo čtvrt a bude půl. V Rokoku vystupovala v hudebních hrách a ve společném programu se sourozenci Hanou a Petrem Ulrychovými. K významné spolupráci patří i koncertování s SHQ Karla Velebného, kde měla možnost rozvinout svůj jazzový talent. Už od svých pěveckých začátků vystupovala jako host s orchestry Karla Vlacha, Gustava Broma, Václava Hybše a také s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, který řídil Josef Vobruba a se kterým natočila svoje první nahrávky pro firmu Supraphon.

V roce 1972 z divadla odešla a pokoušela se o sólovou pěveckou dráhu. Od roku 1973 pak na mnoho let zakotvila v dívčí skupině, která doprovázela Karla Gotta, kde nejprve zpívala s Janou Kociánovou, později s Vlastou Kahovcovou a Jarmilou Gerlovou. Během této doby také pracovala na své sólové kariéře. Svůj repertoár s úspěchem prezentovala v televizních a rozhlasových pořadech. Měla úspěch i na zahraničních festivalech, kde získávala ocenění poroty i přízeň publika (Bratislavská lyra, Sopoty).

V roce 1980 nahrála první sólové album Zázemí. Vedle vytříbeného hudebního vkusu zúročila i svoji dlouhodobou spolupráci s textařem Eduardem Pergnerem. Úspěch byl korunován televizním zpracováním recitálu, který režíroval Ján Roháč. Následovala sólová koncertní vystoupení s Orchestrem Ladislava Štaidla a zároveň komorní recitál pro pražskou Redutu, který zpěvačka připravila s klavíristou Rudolfem Roklem. Tento recitál uváděli patnáct let. V tomtéž roce nazpívala i soundtrack k filmu Trhák, kde svůj hlas propůjčila Dagmar Veškrnové.

Po ukončení spolupráce s Orchestrem Ladislava Štaidla v roce 1987 pokračovala v komorním recitálu s Rudolfem Roklem a také spolupracovala s Orchestrem Gustava Broma. V roce 1993 nahrála s Big Bandem Felixe Slováčka swingovou desku pod názvem Jen pár večerů a vydala se na swingové turné po Španělsku.

V současné době Jitka Zelenková vystupuje se sólovým recitálem, kde ji doprovází František Raba na kontrabas a Lev Rybalkin na klavír, dále vystupuje jako host Orchestru Gustava Broma, Big Bandu Felixe Slováčka, Golemu, Boom-bandu! a dalších.

V roce 2018 vydala své 18. album s názvem Intimity, na kterém jsou zařazeny převážně známé americké standardy. Zelenková na desku nazpívala také píseň Amar pelos dois portugalského zpěváka Salvadora Sobrala, se kterou v roce 2017 vyhrál hudební soutěž Eurovision Song Contest. Český text Láska za oba napsal Eduard Krečmar.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

LP desky[editovat | editovat zdroj]

CD[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VALAŠKOVČÁK, Tomáš. Kroupa slaví 60 let fotbalovým zápasem [online]. Brněnský deník, 2010-05-14 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 13, 24, 73, 123
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1127. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 758. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 811. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]