Ladislav Štaidl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ladislav Štaidl
L.Štaidl.JPG
Základní informace
Rodné jméno Ladislav Štaidl
Přezdívka Láďa Štaidl
Narození 10. března 1945
Stříbrná Skalice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 31. ledna 2021 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Není zatím určeno
Žánry popmusic
Povolání hudebník, kytarista, pianista, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák, podnikatel
Nástroje kytara, piano,
Aktivní roky 1960-1989 (zpěvák)
Ocenění medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2015)
Manžel(ka) Anna Štaidlová, rozená Pleskotová (1974–2001)
Partner(ka) Iveta Bartošová
Děti Artur Štaidl
Jiří Štaidl
Jan Štaidl
Karolína Štaidlová
Příbuzní Jiří Štaidl (sourozenec)
Významný nástroj
Kytara
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Štaidl (10. března 1945, Stříbrná Skalice31. ledna 2021, Praha)[1] byl český hudebník, kytarista, pianista, dirigent, kapelník, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák a podnikatel. Jeho starší, předčasně zesnulý bratr Jiří Štaidl byl také hudebník a textař. Spolupracoval zejména se zpěvákem Karlem Gottem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Začínal v roce 1962 se skupinou Crazy Boys, kterou zakládal společně s Miki Volkem, Ondřejem Suchým a Miroslavem Berkou. Na podzim roku 1963 se společně s bratrem Jiřím spolupodíleli na činnosti klubu a kapely Olympic ve Spálené ulici, měli za sebou práci v Karlínském kulturním kabaretu (přezdívaném Karkulka), vedeném Jiřím Brabcem.[2]. V tomto roce začal pracovat i pro divadlo Semafor, kde se seznámil s Karlem Gottem. Společně s ním a s bratrem Jiřím pak v roce 1965 založili Divadlo Apollo, v roce 1967 odjeli společně na půl roku do Las Vegas ve státě Nevada v USA.[3].

Byl dlouholetým vedoucím Orchestru Ladislava Štaidla, kapely, která doprovázela zpěváka Karla Gotta, také bývalým přítelem zpěvačky Ivety Bartošové, se kterou má syna Artura (* 11. října 1996).[4]

  • 10. 3. 1945 – Ladislav Štaidl narozen ve Stříbrné Skalici
  • 1957–1961 – studium hry na klavír a kompozice u prof. Františka Kubelíka
  • 1962–1963 – kytarista skupiny Crazy Boys – Miki Volek
  • 1963–1965 – angažmá v divadle Semafor
  • 1965 – s bratrem Jiřím zakládá Divadlo Apollo
  • 1967 – z hudební skupiny Divadla Apollo vzniká Orchestr Ladislava Štaidla
  • 1967 – osmiměsíční angažmá v Las Vegas s Karlem Gottem (1939–2019)
  • 1974 – Svatba v září roku 1974
  • 1974 – narození syna Jiřího (* 19. prosince 1974)
  • 1976 – narození syna Jana (* 13. května 1976)
  • 1977 – podpis Anticharty[5]
  • 1977 a 1978 – Zlatý slavík Orchestru Ladislava Štaidla
  • 1979 a 1981 – Stříbrný slavík Orchestru Ladislava Štaidla
  • 1980, 1982 a 1984 – Bronzový slavík Orchestru Ladislava Štaidla
  • 1984 – zlatá deska Orchestru Ladislava Štaidla za 4 000 000 prodaných LP
  • 1989 – ukončení činnosti Orchestru Ladislava Štaidla
  • 1992 – ukončení profesionální hudební činnosti
  • 1993 – diamantová deska Ladislavu Štaidlovi za 7 500 000 prodaných nosičů s jeho tituly
  • 1996 – narození syna Artura (* 11. října 1996)
  • 2001 – Rozvod manželství s Annou Štaidlovou (* 29. listopadu 1946)
  • 2003 – autobiografie Víno z hroznů (za 6 měsíců prodáno 50 000 výtisků)
  • 2005 – kniha Desátý klíč
  • 2006 – kniha Rendez-vous s paní Zuzanou
  • 2008 – v lednu vychází článek v MF DNES, v němž se uvádí, že jeden rok (1982–1983) byl Ladislav Štaidl veden Státní bezpečností jako důvěrník s krycím jménem Mistr, evidenční číslo 36 382 (Necenzurované noviny č. 04/2000). Stalo se tak bez jeho vědomí, když bezpečnost hledala autora dopisu vydírajícího Karla Gotta. Autor článku o Ladislavu Štaidlovi píše: StB ho zprvu chválila. „V průběhu dosavadního styku se projevoval velmi kladně.“ Pak zřejmě zklamal. Po dvanácti měsících s ním totiž tajní styk přerušují. „Projevoval se u něho evidentní alibismus a vychytralost i snaha využít styku k získání vlastních informací,“ napsal estébák Jaroslav Grabmüller. Ve svazku nejsou žádné dokumenty svědčící o tom, že by Štaidl na někoho konkrétního donášel. Autor: Ondřej Šťastný
  • 2014: Smrt partnerky Ivety Bartošové
  • 2015: Medaile za zásluhy
  • 2021: Hospitalizace do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
  • 2021: Úmrtí

Ladislav Štaidl napsal hudbu k cca 80 televizním a celovečerním filmům, které režírovali Zbyněk Brynych, Jaromil Jireš, Juraj Jakubisko, Jaroslav Dudek, Hynek Bočan, Jiří Adamec, Ladislav Rychman, Karel Steklý, Evžen Sokolovský, Ján Roháč, Radúz Činčera, Tomáš Vondrovic a Jan Fuchs. Je autorem cca 200 písní a textů, nejčastěji psaných pro Karla Gotta, Dalibora Jandu, Darinu Rolincovou a Ivetu Bartošovou. V roce 1992 ukončil činnost v umělecké branži, o čemž spisovatelka Zdena Frýbová napsala toto: „Jeho stručné a neemotivní vysvětlení, že ho unavily kampaně proti jeho sobě, a proto si šel pročistit hlavu do jiné branže, neberu. Pobavilo mě však zklamání jeho nepřátel, když zjistili, že mu ve skutečnosti pomohli k nesrovnatelně vyšším a pohodlnějším příjmům, protože ten zatracenej Štaidl je dobrý a úspěšný ve všem, na co sáhne, ať už je to muzika, podnikání anebo psaní knih.“

V roce 1986 byl jmenován zasloužilým umělcem a dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Na začátku ledna 2021 byl hospitalizován z důvodů komplikací s nemocí Covid-19.

31. ledna 2021 podlehl ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze komplikacím spojeným s nemocí covid-19.


Známé písně[editovat | editovat zdroj]

  • Oheň, voda, vítr
  • Kávu si osladím
  • Jsou dny, kdy svítá o něco dřív
  • Mží ti do vlasů
  • Málo mě zná
  • Čo o mne vieš
  • Anjelik moj
  • Dva roky prázdnin
  • Když láska schází
  • Trezor
  • Pábitelé
  • Sklípek
  • Nestarej se, kamaráde
  • Odnauč se říkat ne
  • Ráno jedu dál
  • Svět má ty chvíle rád
  • Káva a rýže
  • Ospalé ráno
  • Dívka toulavá

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Kromě alb, která obsahují hudbu nebo texty Ladislava Štaidla, byla vydána i alba:

  • 1981 – Ladislav ŠtaidlSupraphon, LP
  • 1988 – Šťastné znamení – Supraphon 11 0031, LP
  • 1993 – Diamantová deska, 46 hitů a 20 hvězd původní nahrávky z let 1963–1989 – Supraphon, CD
  • 2010 – Mží ti do vlasů – Supraphon SU 5821-2 EAN: 0 99925 58212 8, 2CD[6]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 1. 2. 2021]
  2. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Petr Janda, s. 219. 
  3. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Karel Gott, s. 222. 
  4. ŠŤASTNÝ, Ondřej: Gottovi hrozili vraždou, StB nasadila na jeho záchranu i vrtulníky; článek na serveru iDnes. Dostupné on-line
  5. Anticharta: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru | Redakce. Lidovky.cz [online]. 2007-01-08 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky) 
  6. A.S, SUPRAPHON. LADISLAV ŠTAIDL: Mží ti do vlasů. supraphon.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 969. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 653. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 300–301. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]