Ladislav Štaidl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ladislav Štaidl
Základní informace
Narození 10. březen 1945
Stříbrná Skalice
Žánry popmusic,
Povolání hudebník, kytarista, pianista, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák, podnikatel
Nástroje kytara, piano,
Příbuzní Jiří Štaidl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Štaidl (* 10. března 1945 Stříbrná Skalice) je český bývalý hudebník, kytarista, pianista, dirigent, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák, dnes podnikatel. Jeho starší, předčasně zesnulý bratr Jiří Štaidl byl také známý a úspěšný muzikant a textař.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Začínal v roce 1962 se skupinou Crazy Boys,kterou zakládal společně s Miki Volkem, Ondřejem Suchým a M. Berkou. Na podzim roku 1963 se společně s bratrem Jiřím spolupodíleli na činnosti klubu a kapele Olympic ve Spálené ulici, měli za sebou práci v Karlínském kulturním kabaretu (přezdívaný Karkulka) vedeném Jiřím Brabcem.[1]. V tomto roce začal pracovat i pro divadlo Semafor, kde se seznámil s Karlem Gottem. Společně s ním a s bratrem Jiřím pak v roce 1965 založili Divadlo Apollo, v roce 1967 odjeli společně na půl roku do Las Vegas ve státě Nevada v USA.[2].

Byl dlouholetým vedoucím Orchestru Ladislava Štaidla, kapely, která doprovázela zpěváka Karla Gotta, také bývalým přítelem zpěvačky Ivety Bartošové, se kterou má syna Artura (* 11. října 1996).[3]

  • 10.3.1945 – Ladislav Štaidl narozen ve Stříbrné Skalici
  • 1957–1961 - studium hry na klavír a kompozice u prof. Františka Kubelíka
  • 1962–1963 – kytarista skupiny Crazy Boys - Miki Volek
  • 1963–1965 - angažmá v divadle Semafor
  • 1965 - s bratrem Jiřím zakládá divadlo Apollo
  • 1967 - z hud. skupiny div. Apollo vzniká orchestr Ladislava Štaidla
  • 1967 - osmiměsíční angažmá v Las Vegas s Karlem Gottem
  • 1974 - Svatba v září roku 1974
  • 1974 - narození syna Jiřího (* 19. prosince 1974)
  • 1976 - narození syna Jana (* 13. května 1976)
  • 1977 - podpis Anticharty[4]
  • 1977 a 1978 - Zlatý slavík orchestru L. Štaidla
  • 1979 a 1981 - Stříbrný slavík orch. L. Štaidla
  • 1980, 1982 a 1984 - Bronzový slavík orch. L. Štaidla
  • 1984 - zlatá deska orch. L. Štaidla za 4 miliony prodaných LP
  • 1987 - ukončení činnosti orch. L. Štaidla
  • 1992 - ukončení profesionální hudební činnosti
  • 1993 - diamantová deska L. Štaidlovi za 7,5 milionů prodaných nosičů s jeho tituly
  • 1996 - narození syna Artura (* 11. října 1996)
  • 2001 - Rozvod manželství s Annou Štaidlovou (* 29. listopadu 1946)
  • 2003 - autobiografie Víno z hroznů (za 6 měsíců prodáno 50 tisíc výtisků)
  • 2005 - kniha Desátý klíč
  • 2006 - kniha Randez-vous s paní Zuzanou
  • 2008 - v lednu vychází článek v MF DNES, v němž se uvádí, že jeden rok (1982 – 1983) byl Ladislav Štaidl veden Státní bezpečností jako důvěrník s krycím jménem Mistr, evidenční číslo 36 382.(Necenzurované Noviny č.04/2000). Stalo se tak bez jeho vědomí, když bezpečnost hledala autora dopisu vydírajícího Karla Gotta. Autor článku o Ladislavu Štaidlovi píše: StB ho zprvu chválila. "V průběhu dosavadního styku se projevoval velmi kladně." Pak zřejmě zklamal. Po dvanácti měsících s ním totiž tajní styk přerušují. "Projevoval se u něho evidentní alibismus a vychytralost i snaha využít styku k získání vlastních informací," napsal estébák Jaroslav Grabmüller. Ve svazku nejsou žádné dokumenty svědčící o tom, že by Štaidl na někoho konkrétního donášel. Autor: Ondřej Šťastný

Ladislav Štaidl napsal hudbu k cca 80 televizním a celovečerním filmům, které režírovali Zbyněk Brynych, Jaromil Jireš, Juraj Jakubisko, Jaroslav Dudek, Hynek Bočan, Jiří Adamec, Ladislav Rychman, Karel Steklý, Evžen Sokolovský, Ján Roháč, Radúz Činčera, Tomáš Vondrovic a Jan Fuchs. Je autorem cca 200 písní a textů, nejčastěji psaných pro Karla Gotta, Dalibora Jandu, Darinu Rolincovou a Ivetu Bartošovou. V roce 1992 ukončil činnost v umělecké branži, o čemž spisovatelka Zdena Frýbová napsala toto: "Jeho stručné a neemotivní vysvětlení, že ho unavily kampaně proti jeho sobě, a proto si šel pročistit hlavu do jiné branže, neberu. Pobavilo mě však zklamání jeho nepřátel, když zjistili, že mu ve skutečnosti pomohli k nesrovnatelně vyšším a pohodlnějším příjmům, protože ten zatracenej Štaidl je dobrý a úspěšný ve všem na co sáhne, ať už je to muzika, podnikání anebo psaní knih."

Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Známé písně[editovat | editovat zdroj]

  • Oheň, voda, vítr
  • Kávu si osladím
  • Dám dělovou ránu
  • Dívka toulavá
  • Jsou dny kdy svítá o něco dřív
  • Mží ti do vlasů
  • Málo mě zná
  • Čo o mne vieš
  • Anjelik moj
  • Dva roky prázdnin
  • Když láska schází
  • Přijela pouť
  • Trezor
  • Pábitelé
  • Sklípek
  • Nestarej se kamaráde
  • Odnauč se říkat ne
  • Ráno jedu dál

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Kromě alb, která obsahují hudbu nebo texty Ladislava Štaidla byla vydána i alba:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Petr Janda, s. 219.  
  2. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Karel Gott, s. 222.  
  3. ŠŤASTNÝ, Ondřej: Gottovi hrozili vraždou, StB nasadila na jeho záchranu i vrtulníky; článek na serveru iDnes. Dostupné on-line
  4. http://www.lidovky.cz/anticharta-za-nove-tvurci-ciny-ve-jmenu-socialismu-a-miru-pm0-/redakce.aspx?c=A070108_122257_ln_redakce_hrn
  5. http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/?item=872

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 969.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 653.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 300–301.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]