Semafor (divadlo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Divadlo Semafor
Dům v Dejvicích, kde v současnosti sídlí divadlo Semafor
Základní informace
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Praha
Typ divadla profesionální malé divadlo
Zaměření činohra, muzikál, kabaret
Budova
Doba výstavby 1935
Otevření 2005
Osobnosti
Ředitel Jiří Suchý
Další informace
Semafor
Semafor
Semafor, Praha
Souřadnice
Adresa Dejvická 688/27
Praha 6, Dejvice
160 00  Praha 6
Oficiální web www.semafor.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semafor je divadlo v Praze, založené v roce 1959 a spjaté především se jmény Jiřího Suchého (* 1931) a Jiřího Šlitra (19241969). Jeho nynější sídlo je v ulici Dejvická v Praze, v blízkosti od stanice metra Dejvická. V dnešní době hraje v divadle okolo padesáti herců.[1]

Historie divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadlo bylo založeno roku 1959 skupinou divadelníků a hudebníků soustředěných kolem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jeho název je de facto akronym, který byl původně odvozen od slov SEdm MAlých FORem[2][3]. To mělo vyjadřovat původní úmysl zakladatelů věnovat se co nejširšímu spektru uměleckých žánrů, těmito formami byly myšleny: film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie (jindy bývá uváděno poezie, kabaret pro děti, divadlo oživlých rekvizit a škrobených hlav, pantomima, výtvarné umění, film a hudební komedie). V prvých dvou sezonách se v souladu s touto myšlenkou Semafor prezentoval i jazzovými koncerty, výstavami spřízněných výtvarníků (Z. Seydl, P. Sovák, fotograf J. Lukas), kombinací činoherního, loutkového a černého divadla (Švankmajerovo tzv. Divadlo masek: Škrobené hlavy, 1960; Johanes doktor Faust; Sběratel stínů – 1961), pásmy poezie a scénického tance (Divadlo zázraků, r: J. Vrba, 1960; Morgenstern, Suchý: Papírové blues, r: J. Herz, J. Suchý, 1961; Schneider: Vo co de?, r: Z. Braunschläger, 1961) i dětským divadlem (Aškenazy, Smoljak: Ukradený měsíc, r: L. Smoljak, 1960). Zájem obecenstva o hudební komedii (230 repríz Člověka z půdy) a tzv. divadlo písniček (pásma inscenovaných písní, volně spojených reprodukovaným mluveným slovem a doplněných filmovou projekcí), zahájené 1960 pořadem Zuzana je sama doma (r: A. Moskalyk), způsobil, že se Semafor po dvou sezonách stal autorským divadlem písničkářské (od 1962 i herecké) dvojice Suchý + Šlitr, známé z text-appealů v Redutě 1958/59.[4]

Původně toto divadlo hostovalo v tehdejším divadle Ve Smečkách, nynějším Činoherním klubu, ale v roce 1961 se muselo pod záminkou údajného havarijního stavu budovy a nutnosti adaptace přemístit. Následovala více než roční anabáze po 13 různých místech mimo pražské divadelní centrum (Vojanovy sady, Divadlo Na slupi, vysočanský Gong, Klicperovo divadlo v Kobylisích aj.), během níž Semafor uváděl jednak starší repertoár, jednak nová pásma písniček (např. Zuzana je zase sama doma, 1961; Šest žen Jindřicha VIII., r: H. Philippová, tit. role R. Fremund/J. Jelínek/J. Herz/J. Suchý, 1962, prem. v Divadle Alfa, Plzeň). Publikum sice neztratil, ale kočovná existence vyvolala krizi v souboru, z něhož odešly populární pěvecké hvězdy (W. Matuška, E. Pilarová, K. Štědrý) do existenčně jistějšího Rokoka.[4]

Poté, co v roce 1964 představení Jonáš a tingl-tangl zhlédlo 14 lidí z tehdejšího ÚV KSČ, včetně hlavního stranického ideologa Jiřího Hendrycha, bylo přijato rozhodnutí o velkorysé rekonstrukci divadla v pasáži Alfa pro potřeby divadla Semafor. Zde po několikerém předchozím stěhování divadlo nakonec zakotvilo, a to až do roku 1993, kdy dům, ve kterém divadlo sídlilo byl v restituci vrácen zpět původnímu majiteli.

Po několika přechodných místech se v roce 1995 usídlilo v podzemních sálech Hudebního divadla Karlín. Po povodních v roce 2002 došlo k dalšímu přesunu a divadlo od roku 2005 sídlí v Dejvické ulici, naproti současnému sídlu divadla Spejbla a Hurvínka.

1959–1969 tzv. "zlatá éra Semaforu"[editovat | editovat zdroj]

Znak divadla Semafor na domě v bývalé pasáži Alfa, nyní Stýblova, vedoucí od Václavského náměstí k Františkánské zahradě. V této budově prožíval Semafor svou nejslavnější éru.

První hrou Semaforu se stala hudební komedie Člověk z půdy. Autorem libreta byl Jiří Suchý, Jiří Šlitr opatřil písňové texty Jiřího Suchého hudbou. Titulní postavu spisovatele Antonína Sommera v ní alternovali Miroslav Horníček a Miloš Kopecký (později František Filipovský), dále hráli např. Karel Štědrý, Waldemar Matuška, Pavlína Filipovská a Jiří Suchý. Představení doprovázel orchestr divadla Semafor pod vedením Ferdinanda Havlíka.

Následovalo pásmo písniček Zuzana je sama doma (1960), hra Taková ztráta krve (1960), Papírové blues (1961), kde dostaly prostor Suchého povídky a básně Christiana Morgensterna, a další pásmo písniček Zuzana je zase sama doma (1961).

Na jaře 1962 odešlo ze Semaforu několik významných představitelů (Miroslav Horníček, Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Karel Štědrý), neboť Jiří Suchý měl představu komornějšího a autorského divadla. Jeho partner Jiří Šlitr se poprvé objevil po jeho boku i na pódiu a vzniklo pravděpodobně nejslavnější představení Semaforu, kabaret Jonáš a tingl-tangl (1962). Následovala opět pásma písniček Zuzana není pro nikoho doma (1963), Recital 64 (1964) a Zuzana je všude jako doma (1965).

V roce 1964 také Suchý a Šlitr se svými kolegy Evou Pilarovou, Hanou Hegerovou, Janou Malknechtovou, Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem a dalšími natočili filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů (režie Vladimír Svitáček, Ján Roháč). Hra Sekta (1965) nebyla přijata příznivě, opera Dobře placená procházka se naopak o rok později dočkala i televizního zpracování. V roce 1966 uvedlo divadlo Semafor další dvě hry, oba komici se tentokrát rozdělili: Jiří Suchý hrál v Benefici, kde v rolích hrobníků v parodii na Hamleta také účinkovali Miloslav Šimek s Jiřím Grossmannem, kteří v té době přišli do Semaforu jako nová komická dvojice se svým autorským repertoárem (Besídka zvláštní školy, Návštěvní dny apod.), a Jiří Šlitr hrál v Ďáblu z Vinohrad. V roce 1967 byl v Semaforu uveden pořad Tak co, pane barone, o rok později crazy komedie Poslední štace (v témže roce také vznikal film Zločin v šantánu) a v roce 1969 pokračování „Jonáše“ – kabaret Jonáš a dr. Matrace.

V tomto období vznikaly velice kvalitní hry písňového typu. V těchto komediálních hrách se prosadily klasické zábavné prvky malých divadel. Po dlouhé době se tak divadlu vrátila jeho funkce lidi bavit, nikoli vychovávat. Tyto hry nedržely přísně logický sled a byly jakousi kombinací písní a scének, které z části dotvářela aktuální situace.

V roce 1969 zemřel Jiří Šlitr.

1970–1990[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 se stává dvorním hudebním skladatelem Semaforu Ferdinand Havlík, který připravil první hru bez Šlitra, dvoj-představení Básníci a sedláci/Revizor v šantánu. novou členkou divadla se stala vítězkyně celostátní pěvecké soutěže Talent 70 Jitka Molavcová

Roku 1972 měla premiéru hra Kytice, nejhranější hra Semaforu vůbec (více než 600 repríz). V Kytici se objevili desítky herců, nových i stávajících. Zpíval zde Michal Prokop, Hana Zagorová, Jiří Helekal, Věra Křesadlová, duo Saze, C&K Vocal, výrazněji se projevil někdejší Suchého asistent Jiří Datel Novotný a také Josef Dvořák, dříve člen Kladivadla, který se Suchým spolupracoval už na filmu Nevěsta.

Nejznámější hry z této doby jsou Dr. Johann Faust Praha II Karlovo nám. 40 (1982) a Jonáš dejme tomu v úterý (1985).

Po smrti Jiřího Grossmanna (1971) tvořil Miloslav Šimek (od roku 1973) dvojici nejprve s Luďkem Sobotou (a také trojici ještě s Petrem Nárožným) a později s Jiřím Krampolem.

V roce 1974 vytvořil samostatnou skupinu v rámci Semaforu i Josef Dvořák. Se svou novou skupinou uvedl hru Má hlava je včelín. Hru napsal společně s Pavlem Fialou, režíroval ji filmový režisér Evald Schorm. S Jiřím Suchým ještě rok dohrával hru Elektrická puma, než se jejich spolupráce skončila.

1990–současnost[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1990 se rozhodl Jiří Suchý vrátit Semaforu jeho původní poetiku a proto požádal, aby skupiny M. Šimka a J. Dvořáka divadlo opustily.[5] Nejvýraznějšími inscenacemi 90. let byly pokusy o komorní muzikál, dávající prostor Jitce Molavcové, (Nižní Novgorod, 1992; Víkend s Krausovou, 1995; Mé srdce je Zimmer frei, 1997; Pré, 1999 aj.). Do Semaforu vrátil jako režisér L. Smoljak (Víkend s Krausovou, Purpura na plotně (1994), V hlavní roli písnička (1995) a Jiří Menzel (Pré 1999, Čochtanův divotvorný hrnec 2015).

Přehled inscenací divadla Semafor od roku 1990[6]
Název inscenace Rok uvedení
HEJ RUP ANEB PEKLO NEBUDE, RÁJ SE VRACÍ 1990
ACH TA LÁSKA NEHEZKÁ 1991
NIŽNÍ NOVGOROD 1992
KAPITÁNE, KAM S TOU REVUE 1994
VÍKEND S KRAUSOVOU 1995
MÉ SRDCE JE ZIMMER FREI 1997
ÚNOS TURECKÉ HOUSLISTKY 1997
PRÉ 1999
NOC V SYNAGOZE ANEB TAJEMSTVÍ BRUNHILDINY PUNČOCHY 2000
POKUŠENÍ SVATÉHO ANTONÍNA 2001
TO NÁM TO PĚKNĚ ZAČÍNÁ 2002
ŽIVOT JE NÁHODA V OBNOŠENÝ VESTĚ 2002
SEX + SEX JE 12 2004
PATERO DŮVODŮ PRO VOO DOO 2004
...NIKOHO NEZABIJE 2005
JAKO KDYŽ TISKNE 2005
PENSION ROSAMUNDA 2005
SUKNĚ SMUTNOU JEHLOU SPÍCHNUTÁ 2006
LYSISTRATA 2007
SEKTA (2008) 2008
DĚTI KAPITÁNA GRANTA 2008
ŠLITR S NÁMI (A ZLÝ PRYČ) 2008
JÁ JSEM OTEC BEMLE 2008
DNES VEČER V HOTELU MODRÁ HVĚZDA 2009
KYTICE 2009 2009
UTEKLO TO JAKO H2O 2010
MAM'ZELLE NITOUCHE 2010
DAL SI RŮŽI DO POLÍVKY 2010
TAK CO, PANE BARONE (2011) 2011
HODINY JDOU POZPÁTKU 2011
LEVANDULE 2012
KAM SE PODĚLA VALERIE 2012
LAURA A OLIVER - REALITY SHOW 2012
OPERA BETLÉM 2012
RYTÍŘI Z BLANÍKU A KRASAVICE LÍDA 2013
KDYBY TISÍC KLARINETŮ 2013 2013
KYTICE 2013 2013
OSVOBOZENÉ DIVADLO SEMAFOR 2014
PRSTEN PANA NIBELUNGA 2014
NEJVESELEJŠÍ TRAGÉDIE V ČECHÁCH 2014
SLEČINKY A LUPIČI 2015
MIZINA ČÍHÁ 2015
ČOCHTANŮV DIVOTVORNÝ HRNEC 2015
ZLOMENÉ SRDCE LADY PAMELY 2016
ZAČALO TO VESTPOCKETKOU 2017
SKLENĚNÉ PRKNO 2016
ŠEST ŽEN (2017) 2017
MOŽNÁ ŽE JISTĚ ALE URČITĚ SNAD 2018
ME TOO 2018

Seznam umělců divadla Semafor[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam umělců divadla Semafor.

Někteří bývalí členové divadla Semafor[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kdo u nás hraje | Divadlo Semafor. www.semafor.cz [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  2. http://jitkablog.blog.cz/0704/divadlo-semafor Divadlo Semafor
  3. http://korzar.sme.sk/c/5128081/jiri-suchy-ten-co-stvoril-legendu-semafor.html Jiří Suchý: Ten, čo stvoril legendu Semafor
  4. a b Semafor – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  5. Minulost Semaforu | Divadlo Semafor. www.semafor.cz [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  6. Divadlo :: Jiří Suchý. www.jiri-suchy.eu [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLÁŘ, Jan. Jak to bylo v Semaforu: Kapitoly z historie pražského populárního divadla plus dvě dosud nepublikované hry Jiřího Suchého. Praha; Scéna; 1991. 1. vyd. 172 s.; úprava MILAN MAŠEK. Brož. 205x140. ISBN 9788085214055
  • Začalo to Redutou. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964. 300 s. sestavila Iva Hercíková ; doslov Jan Císař

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]