Karel Vlach
Karel Vlach | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 8. října 1911 Žižkov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 26. února 1986 (ve věku 74 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Žánry | swing |
Povolání | jazzový hudebník, dirigent a herec |
Aktivní roky | 1930–1986 |
Vydavatelé | ESTA Ultraphon Supraphon |
Příbuzná témata | Arnošt Kavka, Inka Zemánková, Karel Krautgartner |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Vlach (8. října 1911 Žižkov[1] – 26. února 1986 Praha) byl český dirigent a kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se na pražském předměstí Žižkově v roce 1911 a byl pokřtěn jmény Karel Václav.[1] Byl nejstarším z pěti sourozenců (František * 1913, Vlasta * 1920, Libuše * 1924 a Václav * 1926). Během základní školy se učil na housle. Po základní škole nastoupil na žižkovskou reálku.
V letech 1925–1928 se vyučil jako obchodní příručí u galanterní firmy Kauders. V roce 1929 mu zemřela matka. Po čase se otec znovu oženil a celá rodina se odstěhovala do Holešovic.
Pracoval nejprve jako obchodní příručí (L. Phona, Finger a Stein) a později jako prokurista. V letech 1931–1933 byl nezaměstnaný.[2][3]
Založení orchestru
[editovat | editovat zdroj]Ve 30. letech se Karel Vlach angažoval ve skupinách Blue Music[4] a ve vlastním souboru Charles Happy Boys, později přejmenovaném na Blue Boys. V roce 1939 založil vlastní orchestr nesoucí jméno Orchestr Karla Vlacha. Od roku 1940 s orchestrem vystupoval na Střeleckém ostrově a začal spolupracovat s triem Sestry Allanovy.[5] Pro orchestr aranžoval Fricek Weiss ovlivněný orchestrem Bennyho Goodmana. Orchestr hrál převzaté, ale i původní skladby. Mezi hlavní autory patřili Kamil Běhounek a Jiří Traxler. Spolupracoval také s řadou předních zpěváků (Arnošt Kavka, Inka Zemánková nebo Jiřina Salačová). Během druhé světové války hrál orchestr k poslechu v pražské kavárně Lloyd nebo pořádal turné po českých a moravských městech.[5]
Poválečné období
[editovat | editovat zdroj]Po druhé světové válce Vlach sestavil nový orchestr, který se orientoval především na zvuk po vzoru Glenna Millera. Zprvu hráli k tanci v kavárně Fénix.[5]
S orchestrem vystupovali zpěváci Václav Irmanov, Rudolf Cortés a nadále i Jiřina Salačová. Od roku 1947[6] měl Vlachův orchestr stálé angažmá v Divadle V+W a podílel se na obnovených představeních Osvobozeného divadla. Od roku 1954 pak působil v Divadle ABC a od roku 1962[7] v Hudebním divadle v Karlíně. Karel Vlach byl vynikající hudební manažer a pro svůj orchestr dokázal zajistit vystoupení i mimo divadelní prostory, což v padesátých letech nebylo v Československu jednoduché. Natáčeli hudbu k českým filmům, podnikli první zahraniční zájezd do Maďarska a v roce 1956 turné po Polsku.[5]
Šedesátá léta
[editovat | editovat zdroj]V šedesátých letech se orchestr věnoval více populární hudbě a spolupracoval se zpěváky jako je Yvetta Simonová, Milan Chladil. Patřili mezi nejoblíbenější hudební uskupení v Československu. Karel Vlach v roce 1963 obdržel titul zasloužilého umělce, jako první ze zástupců tzv. populární kultury.[5] Hudbě zasvětil celý svůj život. Vyrostl na swingu a snažil se, aby jeho orchestr byl stále moderní, ale nepodléhal různým módním trendům. Objevil a vychoval řadu výborných muzikantů a zpěváků.[5]
Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě[8] označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.
Orchestr Karla Vlacha pokračoval v činnosti i po smrti svého zakladatele. V roce 2019 oslavil 80 let své existence velkým koncertem v pražském divadle Hybernia.
Filmová hudba
[editovat | editovat zdroj]- Andělský kabát (1947)
- Cirkus bude (1954)
- Hudba z Marsu (1955)
- Stvoření světa (1957)
- Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)
Pocty
[editovat | editovat zdroj]V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Vlachova.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Hudba pro radost 1966, listopad – prosinec (Kotek J., Hořec J.: Kronika české synkopy, str. 13)
- ↑ Dorůžka L., Ducháč M.: Karel Vlach – 50 let života s hudbou
- ↑ GÖSSEL G: Portrét Zdeny Vincíkové, Týdeník rozhlas číslo 40/2001, http://www.radioservis-as.cz/archiv01/4001/40pub5.htm
- ↑ a b c d e f CODR, Milan; SKALKA, Miloš. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum ITNERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Karel Vlach, s. 102–106.
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
- ↑ společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřben Karel Vlach.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-31.
- ↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 132, 225, 264, 298, 393, 397, 449, ISBN 978-80-200-1502-0
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 94, ISBN 80-86182-51-7
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 51, 71–2, 125
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 24, 106, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Vlach
- YouTube.com – ukázka z televizního Silvestru 1977