Benny Goodman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Benny Goodman
Základní informace
Rodné jméno Benjamin David Goodman
Přezdívka Král swingu
Narození 30. května, 1909
USA Chicago, Illinois, USA
Úmrtí 13. června, 1986 (77 let)
USA Manhattan, New York, USA
Žánry Swing, Big band
Povolání Muzikant, kapelník, skladatel
Nástroje Klarinet
Aktivní roky 1926–1986
Ocenění Cena Grammy za celoživotní dílo (1986)
Kennedy Center Honors
Web BennyGoodman.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Benny Goodman, Leonard Bernstein a Max Hollander, Carnegie Hall, New York, foto: William P. Gottlieb

Benny Goodman, celým jménem Benjamin David Goodman (30. května 1909, Chicago, Illinois13. června 1986, Manhattan, New York [1]) byl legendární swingový (později jazzový) muzikant, klarinetista, skladatel a herec, který si během dlouholeté kariéry vysloužil přezdívku jako „Král swingu“, „Patriarcha klarinetu“, „Pán profesor“ nebo „Starý swingový státník“.

Jeho big band se nejprve proslavil jako součást zábavného programu Let's Dance, který běžel v sobotu večer na radiovém kanálu NBC na začátku roku 1935.[2] Svou kariéru začal už jako 20letý v roce 1929, když hrával s populárními skupinami a orchestry, které krom vystupování v televizi a rádiu i nahrávaly hudbu ke krátkým filmům.

V červenci 1935, jeho orchestr nahrál nejznámější skladby King Porter Stomp a Sometimes I'm Happy pro které aranžmá upravil klavírista a skladatel Fletcher Henderson. Jelly Roll Morton a Joe „King“ Oliver nahráli skladbu King Porter Stomp už v roce 1924.

Mládí Bennyho Goodmana[editovat | editovat zdroj]

Klarinetista a kapelník Benny Goodman se narodil Benjaminu Davidovi Goodmanovi dne 30. května 1909 v Chicagu, Illinois. Syn ruských emigrantů, byl devátý dítě v rodině, a nakonec má celkem 11 sourozenců. Jeho otec pracoval jako krejčí, aby zabezpečil velkou rodinu, ale peníze byly pro rodinu Goodmanů vždy problém.

Ve věku 10 let, šel Goodman studovat hudbu na Kehelah Jacob. Studoval hru na klarinet s Franzem Schoeppem, který byl členem Chicago Symphony. Debutoval v roce 1921. Hrál s místními kapelami, Goodman se stal členem Americké federace hudebníků ve věku 14 let.

Hvězda Jazzu[editovat | editovat zdroj]

O dva roky později, se Goodman odstěhoval do Los Angeles, aby se připojil do kapely Bena Pollacka. Zůstal s kapelou několik let, nakonec se stal jedním z jejích předních sólistů. V roce 1928, Goodman vydal své první album ,,Jazz Holiday". On pak opustil kapelu a odstěhoval se do New Yorku v následujícím roce.

Goodman našel práci hraje v rádiu, v nahrávání a v orchestrech na Broadwayi. Během svého života pracoval s jazzovými legendami jako byli např. Fats Waller, Ted Lewis a Bessie Smith. V roce 1931, Goodman slavil svůj první úspěch s písní "He's Not Worth Your Tears" s Scrappy Lambertovou.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935, Goodman hrál se svým orchestrem, který v té době zahrnoval trubače: Ziggy Elman a Harryho Jamese, klavíristé Jess Stacey a Teddy Wilson, a bubeníka Gene Krupa mezi ostatními. Jeden den na turné: 21. srpna 1935, tu noc, orchestr ohromil publikum v sále Palomar v Los Angeles-událost, která mnoho citovat jako začátek swingové éry. Goodmanovi také pomohlo prolomit bariéru barev v hudbě v té době tím, že měl jednu z prvních integrovaných kapel.

Goodman popularita nadále vzrůstala v roce 1936. Vrátíme-li se k rádiu, stal hostem ,,Camel Caravan" ten rok. Program běžel až do roku 1939.Goodman také se objevil v ,,The Big Broadcast of 1937" (1936). On pokračoval ve tvorbě hned několika filmů, včetně ,,Hollywood Hotel" (1937), ,,Syncopation" (1942) a ,,Sweet a Low-Down" (1944).

Goodmanův orchestr byl jedním z prvních, kdo prováděl jazz v New Yorku slavné Carnegie Hall v roce 1938.Také vydal jeden ze svých mnoha populárních písní, „Sing, Sing, Sing,“ ten stejný rok, který byl později uveden do ,,Grammy Hall of Fame".Goodman také čelí konkurenci z jiných populárních kapelníků, jako Artie Shaw a Glenn Miller.

Vybledlá hvězda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 Goodman zaznamenal jen tři hity první desítky v tomto roce, jako byly např. "Darn That Dream." Některé z jeho dalších hitů z této éry byly "There'll Be Some Changes Made," zpívaný Louisem Tobinem, a "Somebody Else Is Taking My Place" “ s vokály Peggy Lee. V roce 1942 si vzal Goodman sestru Johna Hammonda Alici. Nakonec s ní měl dvě dcery, Rachel a Benjie.

Poté, co druhá světová válka skončila v roce 1945, jazzová scéna se začala měnit, pohybovala se více k bebop stylu. Goodmanovi se nakonec rozpadla jeho big band a hrál s malými skupinami v průběhu několika let. S hudebníkem-komikem Victorem Borgem, vlastní na nějaký čas radiový pořad. Goodman také hrál v 1948 v hudební komedii ,,A Song Is Born" s Danny Kayem a Virginia Mayo, který uváděl další hudební velikány jako byl Louis Armstrong a Tommy Dorsey.

V letech 1950 až 1960, strávil Goodman spoustu času v zahraničí. Cestoval Evropou v roce 1950. V roce 1956, Goodman cestoval do Dálného východu do ministerstva zahraničí v USA. Pokračoval cestováním do Sovětského svazu v roce 1962 jako součást kulturního výměnného programu americkému ministerstva zahraničí.

S Gene Krupa, Teddy Wilson, a Lionel Hampton, se Goodman vrátil do hitparád s albem Together Again! (1964). Jeho další hlavní album bylo v roce 1971 ,,Benny Goodman Today," který byl součástí živého vystoupení ve Stockholmu.

Benny Goodman 1942.jpg

Poslední roky Bennyho Goodmana[editovat | editovat zdroj]

Kvůli jeho nedostatečnému zdraví, Goodman nadále pokračoval ve tvorbě během roku 1980. Zemřel na selhání srdce 13. června 1986, ve věku 77 let v New York City. Malý soukromý pohřeb se konal pro jeho rodinu ve Stamford, Connecticut, kde byl dlouholetým rezidentem; V souladu s přáním společnosti Goodman, rodinní příslušníci provedli obřad. Byl pohřben vedle jeho manželky v Long Ridge hřbitově. Jen několik dní po svém posledním vystoupení. Chvíli před svou smrtí, dostal celoživotní dílo Grammy, stejně jako čestný doktorát z Brandeis University a Bard College.

Stále znám jako jeden z největších umělců Jazzu, Goodman byl také uveden na poštovní známce v roce 1996 jako součást série Legendy American Music.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • A Jazz Holiday (1928, Decca)
  • Benny Goodman and the Giants of Swing (1929, Prestige)
  • BG and Big Tea in NYC (1929, GRP)
  • Swinging '34 Vols. 1 & 2 (1934, Melodean)
  • Sing, Sing, Sing (1935, Bluebird)
  • The Birth of Swing (1935, Bluebird)
  • Original Benny Goodman Trio and Quartet Sessions, Vol. 1: After You've Gone (1935, Bluebird)
  • Stomping at the Savoy (1935, Bluebird)
  • Air Play (1936, Doctor Jazz)
  • Roll 'Em, Vol. 1 (1937, Columbia)
  • Roll 'Em, Vol. 2 (1937, CBS)
  • From Spirituals to Swing (1938, Vanguard)
  • Carnegie Hall Jazz Concert (1938, Columbia)
  • Carnegie Hall Concert Vols. 1, 2, & 3 (Live) (1938, Columbia)
  • Mozart Clarinet Quintet (with Budapest String Quartet) (1938, Victor)
  • Ciribiribin (Live) (1939, Giants of Jazz)
  • Swingin' Down the Lane (Live) (1939, Giants of Jazz)
  • Featuring Charlie Christian (1939, Columbia)
  • Eddie Sauter Arrangements (1940, Columbia)
  • Swing Into Spring (1941, Columbia)
  • Undercurrent Blues (1947, Blue Note)
  • Swedish Pastry (1948, Dragon)
  • Sextet (1950, Columbia)
  • BG in Hi-fi (1954, Capitol)
  • The Benny Goodman Story Volume 1 (1955?, Decca)
  • The Benny Goodman Story Volume 1 (1955?, Decca)
  • Mozart Clarinet concerto (with Boston symphomy) (1956)
  • Peggy Lee Sings with Benny Goodman (1957, Harmony)
  • Benny in Brussels Vols. 1 & 2 (1958, Columbia)
  • In Stockholm 1959 (1959, Phontastic)
  • The Benny Goodman Treasure Chest (1959, MGM)
  • Swing With Benny Goodman And His Orchestra (1960s?, Columbia/Harmony)
  • Benny Goodman in Moscow (1962, RCA Victor)
  • Benny Goodman And His Orchestra (1977)
  • The King Swings Star Line
  • Pure Gold (1992)
  • 1935–1938 (1998)
  • Portrait of Benny Goodman (Portrait Series) (1998)
  • Carnegie Hall Jazz Concert '38 (1998)
  • Bill Dodge All–star Recording (1999)
  • 1941–1955 His Orchestra (1999)
  • Live at Carnegie Hall (1999)
  • Carnegie Hall: The Complete Concert (2006) Remasterované

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • The Big Broadcast of (1937)
  • Hollywood Hotel (1938)
  • Syncopation (1942)
  • The Powers Girl (1942)
  • Stage Door Canteen (1943)
  • The Gang's All Here (1943)
  • Sweet and Lowdown (1944)
  • Sweet and Low Down (1944) – jediný film, kde hrál Benny hlavní roli
  • A Song Is Born (1948)
  • The Benny Goodman Story (1955) – film o Benny Goodmanovi

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/0530.html
  2. http://www.tuxjunction.net/bennygoodman.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]